Recept, jak umlčet novináře: Orbánova vláda využívá inzerci, v Bulharsku sahají po násilí

Podle organizace Reportéři bez hranic, která každý rok sestavuje žebříček svobody tisku, se postkomunistické země v posledních letech propadají. Nejhorší je situace v Maďarsku a Bulharsku. Maďarský premiér Viktor Orbán dokázal kontrolu médií utužit tak, že jeho země skončila na 87. místě, například za Albánií a Mongolskem – a z Bulharska, které v žebříčku obsadilo 111. příčku, kritická žurnalistika prakticky vymizela. Pro pořad Reportéři ČT v Bulharsku natáčel Marek Wollner, v Maďarsku Tereza Engelová.

Video Reportéři ČT
video

Reportéři ČT: Média za humny

Viktor Orbán je u moci devět let, jeho strana Fidesz drží potřetí dvoutřetinovou ústavní většinu. To mu podle mnohých kritiků pomohlo zcela přebudovat koncept maďarské demokracie. „V roce 2010 začal Fidesz měnit celý právní systém. Změnili například i volební systém, přepsali ústavu,“ říká redaktor portálu 444.hu Dániel Pál Rényi.

„Je to vyprázdněná demokracie. Existují samozřejmě demokratické instituce, existují demokratické volby, avšak když se na instituce dobře podíváme, kontrolní role tam není,“ dodává publicista a překladatel Robert Svoboda.

Proměna se týká soudů, policie a v neposlední řadě médií. Většinu pozic obsadili lidé napojení na premiéra, což má podle novináře Andráse Péthö z nezávislého portálu Direkt 36 přímý dopad na vyšetřování konkrétních korupčních kauz, především pak těch spojených s lidmi z Orbánova okolí. „V politicky citlivých případech, zvlášť takových, které jsou nepříjemné vládě, nejsou úřady ochotné vést řádné vyšetřování,“ tvrdí Péthö.

Článek o zneužívání dotací? Podle úřadů jen neobjektivní žurnalistika

Se zásadním obviněním přímo proti Viktoru Orbánovi přišel loni v listopadu americký list The New York Times. O českém i maďarském premiérovi napsal, že zneužívají systém evropských zemědělských dotací. V případě Orbána mají evropské peníze často sloužit jako forma úplatků za loajalitu. List zmiňuje rozprodání stovek tisíc hektarů státních pozemků, které skončily v rukou Orbánových politických spojenců.

Provládní představitelé nicméně na článek reagovali jako na v zásadě podvodný. „Každý systém, který čerpá evropské peníze, je průběžně dozorován Evropskou unií. Přitom EU s tím neměla žádný problém, takže je to problém jen pro jediného novináře. Navíc toto nebyl skutečný článek The New York Times, ale napsal ho novinář z maďarského portálu 444.hu, což je malý neobjektivní sdělovací prostředek,“ říká strategický ředitel maďarského Centra pro základní práva István Kovács.

Redaktor veřejnoprávní televize diktuje odpovědi ústavnímu právníkovi

Investigativní žurnalistikou se v Maďarsku zabývá několik nezávislých médií. Internetový zpravodajský portál 444 funguje sedm let, denně ho sleduje 400 tisíc lidí. Jeho reportéři odhalili řadu korupčních kauz a otevřeně kritizují i situaci v maďarských médiích.

„Jejich (vládní) koncept spočívá ve snaze zatlačit objektivní a nezávislou žurnalistiku do opoziční role. Snaží se nás nálepkovat jako agenty, kteří pracují pro tajné služby mimo Maďarsko,“ popisuje reportér Dániel Pál Rényi.

Zveřejnil například situaci, kdy redaktor provládní televize radí ústavnímu právníkovi, co má ve své odpovědi na kameru říkat. Rozhovor s právníkem vznikal jako reakce veřejnoprávní televize na situaci, kdy její ochranka vyvlekla z televize opoziční poslance, kteří chtěli ve vysílání přečíst petici za zrušení takzvaného otrockého zákona. Ten umožňoval navýšení přesčasů a zvedla se proti nšmu vlna protestů. Parlament následně rozhodl, že poslanci budou mít do veřejnoprávních médií přístup pouze po předchozí dohodě.

„Změna na maďarské mediální scéně přišla v roce 2010, kdy maďarský parlament a nově zformovaná většina strany Fidesz odhlasovaly zákon, který změnil mediální trh. Proměnil strukturu veřejnoprávních médií, která teď kontrolují politici. Veřejnoprávní média jsou v područí vlády, zcela ztratila svou nezávislost,“ popisuje Ágnes Urbánová, mediální odbornice think-tanku Mérték.

S argumentem ekonomické úspornosti seskupila vláda v roce 2011 veřejnoprávní média do jedné instituce. Maďarská státní mediální skupina zdarma dodává zpravodajství dalším provládním médiím, která navíc vláda podporuje finančně prostřednictvím státní inzerce. Z té jsou nezávislá média prakticky vyloučena.

„Provládní zpravodajská média jsou ve většině. Zásadní většině. Pokud vezmeme například regionální tisk, tam vlastnicky dominují sto procenty,“ komentuje mediální analytik Attila Bátorfy.

Regionální média pod záštitou státu 

V únoru loňského roku vznikla na Dunaji vládní mediální nadace Kesma, do níž dobrovolně a zdarma převedli své tituly vydavatelé 476 hlavně regionálních médií. Venkov zajišťuje Viktoru Orbánovi hlavní voličskou základnu. Lidem se zamlouvá především stabilita, rostoucí ekonomika a pocit bezpečnosti, kterou jim premiér garantuje.

V předloňských parlamentních volbách volilo Fidesz 49,6 procenta Maďarů. Loňské podzimní komunální volby ale přinesly pro vládu překvapivý zvrat. Opozice získala kontrolu nad deseti z 23 měst se župními pravomocemi, a to včetně maďarské metropole Budapešti. Navzdory faktu, že většina opozičních politiků neměla přístup do provládních médií.

„Žádné pozvání jsem nedostala. A to nejen z veřejnoprávních médií, ale ani od lokálních novin, které jsou financovány z veřejných peněz a měly by poskytovat nestranné a věrohodné zpravodajství,“ potvrzuje Krisztina Baranyiová, která zvítězila v souboji o devátý budapešťský obvod nad kandidátem ze strany Fidesz o 20 procent hlasů, přestože kampaň proti ní byla plná osobních útoků.

„Zveřejnili mé osobní údaje, včetně adresy i s poschodím a číslem bytu, kde bydlím. To mě vyděsilo. Mám malé dítě a vystavit mou rodinu takovému veřejnému tlaku bylo podle mě nedůstojné,“ říká.

Bulharsko: Novináři vědí, že musí být opatrní

Nepříznivá situace panuje taky v Bulharsku. Podle organizace Reportéři bez hranic, která sleduje úroveň svobody médií ve světě, je země až na 111. místě. Pro srovnání Česko drží čtyřicátou pozici. Bulharsku nepomohlo ani členství v Evropské unii, po vstupu do EU se paradoxně v žebříčku svobody propadá a ze všech členských zemí je na tom nejhůř.

„Nejsem si jistý, že tyto žebříčky jsou vypovídající. Dám vám příklad. Novinářka z města Ruse byla zabita, když běhala podél Dunaje. Některá bulharská média okamžitě napsala, že to byla politická represe, kterou má na svědomí vláda. Přitom člověk, který ji zabil, byl chycen, odsouzen a poslán do vězení. Reportéři bez hranic to však stále opakují v původním znění jako politickou vraždu. To je směšné, totální lež,“ říká generální ředitel Bulharské národní televize Emil Košlukov.

Ředitel Bulharské národní televize Emil Košlukov
Zdroj: ČT24

Známá novinářka Genka Šikerová byla v posledních letech tváří mítní soukromé stanice TV Nova. Ve svém pořadu Razsledovane (Pátrání) odhalovala korupční kauzy politiků. Po příchodu nové generální ředitelky Viary Ankové ale začal její pořad pravidelně mizet z vysílání. Štábu ČT se Anková k věci nevyjádřila.

„Podávala jsem svědectví organizaci Reportéři bez hranic a ministerstvu zahraničí USA, protože mi shořela dvě auta. Tyto orgány vědí, co se u nás děje, ale reakce žádná,“ lituje Šikerová. Přestože už v médiích nepracuje, provládní weby o ní stále vydávají očerňující články.

Kromě soukromé TV Nova v Bulharsku vysílá i stanice BTV, kterou v balíku dalších středoevropských a východoevropských stanic koupila společnost PPF Petra Kellnera. Převzetí ještě neproběhlo.

Ředitel Bulharské národní televize nezastírá, že vztah jeho instituce ke státu není bez obtíží. „Problém je ve financování. Pokud by Bulharská národní televize měla financování stanovené jasně a nezávisle, pokud bychom dostali peníze bez ohledu na to, co děláme, samozřejmě pak budeme mít víc svobody. Dokud to tak není, novináři podléhají autocenzuře. Není to cenzura vlády, to je autocenzura. Novináři jsou opatrní, protože vědí, že musí být opatrní,“ vysvětluje.

Kritické texty? Jen vůči opozici a těm, kteří se vládě zprotivili

Svobodná žurnalistika v Bulharsku přežívá na okraji, například v kabelové televizi Eurocom nebo v investigativním serveru Bivol, vydávaném ze zahraničí. „Byli jsme první, kdo odhalil velká zneužívání evropských dotací,“ říká zakladatel serveru Bivol Asen Jordanov. Ani on se v Bulharsku necítí v bezpečí. Zvlášť poté, co na něj zaútočili čtyři muži s železnými tyčemi.

Podle bývalé novinářky Miroluby Benatové se v Bulharsku ještě kritické články objevují, nikdy ale nemíří proti vládě, ale proti tem, kteří jsou v opozici. „Nebo když si vládní politici mezi sebou vyřizují účty,“ uzavírá.