Od hlavního oltáře zněla přesně po třiceti letech čeština. Sourozenci Petrášovi z Josefova na Hodonínsku v době Anežčina svatořečení ještě nebyli na světě, ve slavnostních krojích měli tentokrát liturgické povinnosti. „Je to veliký šok, ale zvládáme to,“ dodával si odvahu čtrnáctiletý poutník Josef Petráš.
Marie Kofroňová se do stejné baziliky vrátila. 12. listopadu 1989 se tam poprvé cítila svobodně. „Nějak se nám volněji dýchalo, všude jsme mohli, naplňovala nás veliká radost,“ řekla. Tehdy doprovázela syna, dnes vnuka.
Komunisté raději deseti tisícům poutníků povolili vycestovat do Říma, než aby při stejné slavnosti v Praze riskovali protesty proti režimu. Například řádovým sestrám z Velehradu poskytli valuty nutné pro vycestování na západ kněží z exilu. „Bylo to krásné, to byla euforie z toho všeho. A dnes to tu prožívám stejně. Úplně je mi do breku,“ řekla sestra Václava.
Do Říma na výroční národní pouť přicestovalo zhruba 2500 lidí. Ve svatopetrské bazilice, hlavním svatostánku katolické církve, prožili mši v hlubokém soustředění.
Po 30 letech znovu do Říma. Poutníci si připomínají svatořečení Anežky České
Ve středu národní pouť vyvrcholí generální audiencí, na centrálním vatikánském náměstí poutníky pozdraví papež František. Odměnou mu bude dar v podobě mohutné sochy patronky pouti Anežky České.