Rodina Hohenzollernů požaduje navrácení stovek uměleckých předmětů, finanční odškodnění a také právo bydlet na zámku nedaleko Berlína. Německý stát nároky potomků posledního německého císaře odmítá s odkazem na údajnou spolupráci rodu s nacisty. Spor tak zřejmě nakonec skončí u soudu.
„Lidé se mě pořád ptají, jaké to je být princ. Jestli bydlím na zámku. Jde mi to strašně na nervy,“ nechal se slyšet Georg Friedrich, princ pruský a prapravnuk posledního německého císaře Viléma II.
Jenže právě o bydlení na zámku jde. Georg Friedrich jménem rodiny bojuje o právo nastěhovat se na Cecilienhof, do bývalého sídla Hohenzollernů a dějiště poválečné postupimské konference. Vedle toho usiluje také o navrácení stovek uměleckých předmětů z nejslavnějších německých muzeí.
Hohenzollernové, kdysi jeden z nejmocnějších rodů Evropy, přišli o část panství už po první světové válce, když císař Vilém II. odstoupil a emigroval. Nástup nacismu mezi některými jeho příbuznými vyvolal naděje na návrat k moci. „Čtvrtý císařův syn byl člen NSDAP a poměrně vysoce postavený člen SA,“ upozornil historik Arnd Bauerkämper.
Právě kvůli spolupráci s nacisty přišla šlechtická rodina po válce o další majetek. Hohenzollernové ale tvrdí, že neprávem. „Historici na to přinejmenším nemají jednoznačný názor,“ uvedl právní zástupce Hohenzollernů Markus Hennig.
Požadavek rodu zřejmě bude řešit soud
„Moji historici, které jsem pověřil tímto úkolem, tvrdí, že rodina Hohenzollernů ve spojení s nacisty byla,“ upozorňuje ministr financí Braniborska Christian Görke (SPD). Požadavky rodu jsou navíc podle něj přemrštěné; rod vedle hmotných restitucí žádá i finanční náhrady, od braniborské vlády by rád inkasoval půldruhého milionu eur.
Cesta Hohenzollernů za bývalým majetkem ovšem nebude snadná. Ani nabídka, že umělecká díla zůstanou přístupná veřejnosti, nepřiměla stát ke kompromisu a pozice Braniborska jsou odmítavé. Na obzoru se proto rýsuje soud.
Georg Friedrich přitom už letos v červnu neuspěl u německého soudu s nárokem získat do vlastnictví zříceninu hradu Rheinfels, který jeho rodu patřil do roku 1918. Soud v Koblenci rozhodl, že hrad bude i nadále v majetku města Sankt Goar v Porýní.
- Historie šlechtického rodu Hohenzollernů sahá až do první poloviny dvanáctého století, kdy coby hrabata vládli panství v tehdejším Švábsku (historický region na území dnešního Bádenska-Würtenberska) a rodové kořeny zde dodnes připomíná monumentální hradní komplex Hohenzollern nedaleko Ulmu.
- Během vrcholného středověku zástupci rodu působili jako norimberští purkrabí (město bylo neoficiálním centrem Svaté říše římské) a od patnáctého století byli i braniborskými kurfiřty. Jako takoví aktivně promlouvali do volby římského krále.
- S Braniborskem se pojí i mocenský vzestup, který Hohenzollerny vynesl do pozice jedné z nejvýznamnějších šlechtických rodin v Evropě. Propojením regionu v okolí Berlína s pruským územím v pobaltské oblasti vytvořili novou politickou sílu – Pruské království – a pod jejím žezlem v průběhu 18. a 19. století dokázali sjednotit německé šlechtické státy do jednoho celku.
- K rodu Hohenzollernů se tak nepočítá jen pruský vladař Friedrich II. Veliký (který připravil Marii Terezii o většinu Slezska), ale i poslední pruský král a německý císař Vilém II., který musel abdikovat po porážce německého císařství v první světové válce a pro svůj rod ztratil i vládu nad zemí mezi Baltem a Alpami a dožil v holandském exilu.
- Oficiální hlavou dynastie Hohenzollernů je v současnosti císařův vnuk Georg Friedrich. Kulturní odkaz dynastie připomínají především zámky Charlottenburg v západní části Berlína a komplex hohenzollernských rezidencí u postupimských jezer v čele s rokokovým letohrádkem Sanssouci.
