Skotové mají svůj výjimečný den: rozhodují totiž, zda se po víc než třech staletích odtrhnou od Velké Británie. Tábory příznivců i odpůrců samostatnosti jsou velmi vyrovnané, jasno bude ve 23:00, kdy se uzavřou hlasovací místnosti. Nicméně výsledky, které zamíchají nejen děním ve Velké Británii, by měly být známé až v pátek ráno. Skotsko ale není jediný region v Evropě, který usiluje o samostatnost. Naopak - rebelů je stále více. Zatímco některé regiony mají šanci na vlastní nezávislot, jiné se nacházejí v předem prohrané bitvě.
Separatisté v Evropě. Kde hrozí odtržení?
Ať už skotské hlasování dopadne jakkoli, v části společnosti zůstane velmi silná hořkost. „Zítra bude téměř polovina Skotska velmi rozčarována a nespokojena, což pro budoucnost není dobře,“ domnívá se politolog z Metropolitní univerzity Praha Bořivoj Hnízdo. Slib větší autonomie Skotům začíná podle něj vadit Anglii. „Anglie je jediná část Spojeného království, která nemá autonomii a westminsterský parlament není anglický, ale britský,“ vysvětlil ve Studiu ČT24 s tím, že země má zaděláno na problémy i v případě odmítnutí skotské samostatnosti.
Skotové jsou podle politického geografa Martina Riegla jeden z největších národů bez státu, který má ale jasně definované hranice i svou tradici státnosti. Riegl nečeká, že se strhne lavina referend, ale podnítí to diskusi a decentralizační snahy v jiných státech Evropy: „Na severu Itálie, ve Španělsku a o tom, že se Belgie do budoucna rozpadne, se odborníci baví už roky,“ připomněl v Interview ČT24. A které další regiony kromě Skotska usilují o nezávislost?
Abcházie
Kavkazská Republika Abcházie vyhlásila nezávislost na Gruzii v roce 1992. Následovala roční válka, ve které region vzbouřenců podpořili Rusové a společně poté donutili gruzínské vojsko ke stažení. První stát, který uznal samostatnost této provincie, bylo v roce 2008 právě Rusko. Došlo k tomu po další, tentokrát gruzínsko-ruské válce, kdy Kreml vojensky podpořil nejen Abcházii, ale také další separatistický region v Gruzii, Jižní Osetii. Vedle Ruska uznala kavkazskou republiku, kde etnicky převládají Abcházci, jenom Venezuela, Nikaragua a Nauru. Tichomořské ostrovy Vanuatu a Tuvalu uznání střídavě vyhlašují a odvolávají. Roli hrají údajně finanční dary z Moskvy. Řada Abcházců disponuje ruským pasem.
Baskicko
Španělská oblast získala autonomii v roce 1979. Region má vlastní parlament, policii, zdravotnictví a školství. Regionální vláda vybírá daně a ve většině případů rozhoduje o jejich využití. K baskické národnosti se hlásí přes dva miliony lidí, žijí převážně na území Francie a Španělska. Od 60. let bojovala za samostatný baskický stát organizace ETA, od té doby připravila o život celkem 800 lidí.
GALERIE
Baskická vlajka autor: Pablo Blazquez Dominguez, zdroj: Isifa/Getty Images
Belgie
Belgii dlouhodobě sužují spory francouzsky mluvících Valonů a nizozemsky hovořících Vlámů, které se týkají přerozdělení pravomocí a peněz mezi oba hlavní regiony. Bohatší a lidnatější Vlámsko totiž odmítá „sponzorovat“ chudší Valonsko. Vlámové žijí spíše na severu a tvoří přes 60 procent z asi 10,5 milionu obyvatel Belgie.
Jižní Osetie
Tento kavkazský region, který je de iure součástí Gruzie, vyhlásil svou nezávislost již v roce 1991. Od ruské intervence v roce 2008 ovládá Republika Jižní Osetie celé území bývalé Jihoosetinské autonomní oblasti, kterou měla předtím pod kontrolou pouze z 60 procent. Většinu obyvatel tvoří Osetové, kteří tvrdí, že byli ke Gruzii násilně připojení za dob Sovětského svazu. Díky uznání ze strany Ruska nabyl region mezinárodního statutu částečně uznávaného státu. Stejně jako Abcházii nezávislost oblasti uznává také Venezuela, Nikaragua, Nauru a střídavě také Vanuatu a Tuvalu. Významný počet Osetů využilo nabídky Moskvy na získání ruského pasu.
Jižní Osetie
Katalánsko
Katalánsko leží na severovýchodě Španělska u hranic s Francií a Andorrou. Autonomii oblast získala s pádem diktátora Prima de Rivery, po kterém v roce 1931 vznikla první Katalánská republika s hlavním městem Barcelonou. Za diktátora Franciska Franka byly jakékoliv projevy katalánské identity zakázány, autonomní status se obnovil v roce 1979. V Katalánsku žije kolem 7,5 milionu lidí. Letos v listopadu Katalánsko hodlá uspořádat referendum o odtržení od Španělska.
Korsika
Ostrov s 320 tisíci obyvateli ležící ve Středozemním moři se stal součástí Francie až v 18. století a definitivně k ní byl připojen za Napoleona. Stoupenci její nezávislosti jsou na ostrově v menšině a své požadavky opírají o jazykovou, dějinnou a kulturní odlišnost Korsiky od Francie. Vlnu násilí především proti vojenským nebo policejním objektům rozpoutala v roce 1976 Korsická národně-osvobozenecká fronta (FLNC). V roce 2003 obyvatelé v referendu těsně neschválili nový status ostrova.
Kosovo
Balkánský region o něco menší než Středočeský kraj obývají necelé dva miliony lidí. Národnostně převažují Albánci s přibližně 90 %, následují se 7 % Srbové a další národnosti. Kosovo vyhlásilo v roce 2008 svou nezávislost na Srbsku, které autonomní oblast ale nikdy neuznalo. Svědčí o tom i tak všední záležitosti jako srbské mapy, kde je Kosovo jednoznačně zaneseno jako součást státu. Přestože nezávislost Kosova uznaly už desítky států včetně většiny členů EU, stále tak neučinilo Španělsko, Slovensko, Rumunsko, Kypr a Řecko. Důvod je jasný – obávají se precedentu mezinárodního práva, kterého by mohly využít jejich vlastní separatistické oblasti. Kvůli neúplnému uznání samostatnosti nemá Kosovo například ani telefonní předvolbu. Musí tak využívat srbských, slovinských a monackých operátorů.
GALERIE
Pieta za oběti války v Kosovu
Náhorní Karabach
Oblast mezi Arménií a Ázerbájdžánem, o kterou vedou oba státy dlouholeté spory. Etnicky na tomto ázerbajdžánském území převažují s přibližně 95 % Arméni. Náhorní Karabach vyhlásil nezávislost v roce 1991, ale kromě stejně postavených regionů Abcházie, Jižní Osetie a Podněstří, ho žádný jiný stát neuznal. Jelikož se z této části Ázerbájdžánu nesmí nic oficiálně vyvážet, obcházejí to někteří obchodníci tak, že zboží dovezou do Arménie, kde se pouze přelepí etikety.
Podněstří
Region Podněstří představuje nejen pruh země podél řeky Dněstr, ale hlavně jde o nejvíce prosperující oblast velmi chudého Moldavska. Svou nezávislost Podněstří vyhlásilo v roce 1990, ale jako autonomní stát ho uznaly pouze regiony, které samy mají s mezinárodním uznáním problémy – Jižní Osetie, Abcházie a Náhorní Karabach. Na úzkém pruhu země podél Dněstru to vypadá, jako by se tu zastavil čas někde ve vrcholné éře Sovětského svazu. Města a vesnice jsou totiž stále plná komunistický ikon a symbolů v čele s nepočítaně Leninových soch.
Severní Itálie (Padánie)
Padánií, nazvané podle řeky Pád, se označuje oblast na severu Itálie, kde existuje hnutí za autonomii či nezávislost této oblasti. Jeho vůdčí silou je strana Liga severu, která volá po federalizaci země a argumentuje tím, že bohatý sever financuje chudý jih země.
Vlajky Kypru a Řecka
Severní Irsko
Severní Irsko zažilo tři desetiletí násilí mezi protestantskými unionisty, kteří upřednostňovali setrvání Ulsteru v rámci Británie, a katolickými republikány, usilující o to, aby se Severní Irsko odtrhlo a stalo se součástí Irska. Násilnosti si od roku 1969 vyžádaly kolem 3 500 mrtvých. Mírové dohody z roku 1998 vedly k rozdělení moci a ukončení krvavého násilí mezi protestanty a katolíky.
Severokyperská turecká republika
Oblast severní třetiny ostrova Kypr, která sama sebe označuje za Severokyperskou tureckou republiku, je výsledkem invaze tureckého vojska v roce 1974. Došlo tehdy totiž k puči kyperských Řeků, kteří chtěli svrhnout vládu a připojit Kypr k Řecku. A to bylo právě pro Turky impulsem poslat na ostrov ozbrojené jednotky pod záminkou ochrany tureckého obyvatelstva. Krize vyvrcholila v roce 1983 vyhlášením nezávislého státu, jehož existenci uznalo pouze Turecko. Referendum v roce 2004 ukázalo, že kyperští Turci by byli pro sjednocení ostrova (65 %), ale Řekové na jihu, s pouhými 24 % hlasů pro sjednocení, tuto možnost zavrhli.
Události: Skotsko rozhoduje o své budoucnosti (zdroj: ČT24)