Jak dlouhá je dokonalá kniha? Tlustá zřejmě umí čtenáře ovládnout „stockholmským syndromem“

Anglický prozaik Edward Morgan Forster jednou řekl, že knihy jsou většinou nadhodnocované, neboť „čtenář chce přesvědčit okolí i sebe, že nad nimi nepromarnil čas“. Jeho teorii se pokusil ověřit britský týdeník The Economist, který analyzoval čtenářská hodnocení 737 knih  označovaných za klasickou literaturu na serveru Goodreads.com. Tato sociální síť pro čtenáře obsahuje databáze knih a čtenářské recenze a má osmdesát milionů uživatelů.

Zdroj: ČTK/Tetra Images Autor: Jamie Grill

„Jasně se ukázalo, že lidé dávají přednost tlustým svazkům. Útlé knihy od 100 do 200 stran dostaly jen 3,87 bodu z pěti, zatímco knihy s více než 1000 stranami 4,19 bodu. Čím delší, tím lepší, říkají čtenáři,“ napsal The Economist na svém webu.

Literární stockholmský syndrom

Fenomén popsaný Forsterem by se podle něj dal nazvat literárním „stockholmským syndromem“ a je pouze jedním z možných vysvětlení. Dalším je čtenářova zaujatost, protože patrně právě ti, kterým se kniha natolik líbí, že ji dočtou, mají tendenci psát recenze. Třetím vysvětlením může být skutečnost, že hrstka knih o více než tisíci stranách jsou antologie neboli výběry z literárních děl. A ty mají čtenáři sklon posuzovat jako celek, a nezabývat se kvalitou jednotlivých částí.

Shakespeare tvrdil, že stručnost je duší vtipu, ale jeho robustní sebrané spisy získaly 4,49 bodu, zatímco jeho jednotlivé hry obdržely v průměru jen 3,8 bodu.

Data Goodreads.com ukázala také další preference čtenářů. Recenzenti dávali přednost moderním příběhům před starými – s výjimkou některých starších textů, které stále těší, jako je Umění války od legendárního čínského vojevůdce Sun C´, Tisíce a jedné noci nebo Hovorů k sobě Marka Aurelia.

Většina čtenářů rovněž nesnáší knihy, o nichž se učila ve škole, ale miluje ty, které objevila jako dítě nebo teenager – mezi nejlépe hodnocenými se umístila díla J. K. Rowlingové a J. R. R. Tolkiena.

Mezi nejvíce oceňované žánry patří také ruská literatura. „Po měsících ponořených v Anně Karenině nebo Zločinu a trestu je dobré hodnocení odměnou jak pro čtenáře, tak pro autora,“ uzavírá The Economist.