V Íránu vrcholí oslavy čtyřicátého výročí islámské revoluce. Davy obyvatel přišly v mnoha íránských městech na shromáždění pořádaná k této příležitosti. Prezident Hasan Rouhání v projevu na teheránském náměstí Svobody řekl, že Írán odolá americkým sankcím, i když občany kvůli nim čekají problémy. Íránci slaví revoluční události z roku 1979 vždy více než týden. Začínají 1. února, na který připadá výročí příjezdu duchovního vůdce Rúholláha Chomejního z exilu, a vrcholí 11. února, v den definitivního pádu monarchie.
„K úžasu Ameriky dospěla revoluce do svého čtyřicátého roku.“ Írán slaví výročí nastolení islámské republiky
Rouhání také prohlásil, že Írán bude rozšiřovat svou vojenskou kapacitu, byť se mu v tom nepřátelské státy snaží zabránit. „Nežádali jsme a nebudeme žádat o povolení vyvíjet různé typy raket a půjdeme nadále cestou rozvoje naší vojenské síly,“ řekl Rouhání před desítkami tisíc účastníků shromáždění.
Státní televize vysílala reportáže a na záběrech bylo vidět lidi s íránskými vlajkami provolávat smrt Izraeli a Americe. „K úžasu Ameriky dospěla revoluce do svého čtyřicátého roku,“ stálo na jednom z transparentů. Lidé přišli na shromáždění v mnoha městech často s portréty revolučního vůdce Chomejního.
V důsledku obnovených amerických sankcí čelí Írán hospodářským problémům. Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa loni odstoupila od mezinárodní dohody o íránském jaderném programu s tím, že není účinná. Spojené státy pak obnovily sankce.
Vysoká účast na shromážděních, která sponzoruje stát, se tak objevuje v době, kdy se Írán potýká s vysokou inflací a kdy lidé nemají ani dostatek jídla. To je pak příčinou protestů, poznamenala agentura Reuters. „Íránský národ má a bude mít (kvůli sankcím) určité problémy, my si ale pomůžeme navzájem a překonáme je,“ řekl v Teheránu Rúhání.
Druhý muž revolučních gard: Írán se ze zahraničí nestáhne
Armáda do průvodů jako každý rok začlenila přehlídku své techniky, zejména raket domácí výroby. Íránci mají k dispozici rakety s doletem i 2000 kilometrů a jsou jimi schopni zasáhnout úhlavního nepřítele, tedy Izrael, a také americké základny v regionu. Íránská raketová technologie vyvolává kritiku nejen v USA, ale i v Evropě.
Velitel elitní jednotky revolučních gard Al-Kuds Kásem Solejmání přišel na shromáždění v jihoíránském Kermánu. Brigádní generál Hosejn Salámí, který je druhým nejvyšším mužem gard, v projevu ujistil, že Írán své ozbrojené síly působící v regionu nestáhne. O omezení vojenského vlivu Íránu usilují USA a další země.
„Nepřítel po nás nemůže žádat, abychom odešli z této oblasti. To on musí odejít. Budeme pomáhat muslimům kdekoli na světě,“ sdělil Salámí. Írán je zapojen do konfliktu v Jemenu a v Sýrii, podporuje ale také libanonský Hizballáh.
Brigádní generál Ramezán Šaríf, který působí jako mluvčí gard, pohrozil, že Írán tvrdě potrestá všechny, kdo by na něj zaútočili. „Islámský Írán dosáhl úrovně, kdy je schopen ochránit své hranice účinnými vojenskými prostředky a tvrdě potrestat jakéhokoli útočníka,“ řekl Šaríf na jednom shromáždění.
GALERIE
Írán
Revoluce svrhla autokratický režim prozápadního šáha
Islámská revoluce v Íránu, která zvítězila 11. února 1979, svrhla autokratický režim šáha Mohammada Rezy Pahlávího a dopomohla k moci šíitskému duchovenstvu. Šáh, jenž na íránský trůn dosedl v roce 1941, si vysloužil odpor především krutým potíráním světské a náboženské opozice, jejímž mluvčím se v šedesátých letech 20. století stal náboženský učitel a duchovní vůdce Rúholláh Chomejní.
Trnem v oku šíitskému obyvatelstvu byl ale i šáhův dlouhodobý příklon k západnímu stylu života, „amerikanizace“ Íránu, záliba v plánování a velikášských projektech, vysoká míra inflace a rozbujelá korupce. Vnitropolitickou krizi ještě prohloubila kolektivizace zemědělství v roce 1975 a necitlivé přesídlování venkovských obyvatel. Výsledkem byla chudoba a nespokojenost téměř celého národa.
Stále více Íránců bylo navíc přesvědčeno, že šáhův program modernizace je namířen proti islámu a íránským kulturním hodnotám. Celospolečenské napětí se vystupňovalo 8. ledna 1978, kdy noviny Etteláát napsaly o imámu Chomejním jako zahraničním agentovi.
Článek vyvolal skandál v náboženských kruzích a reakce veřejnosti se dostavila okamžitě. Studenti náboženství v Komu, bývalém Chomejního působišti, které zůstávalo věrné jeho odkazu, vyšli do ulic a střetli se s policií. Výsledkem bylo několik mrtvých. Střelba do demonstrantů pak vyvolala celonárodní vlnu odporu.
V létě už probíhaly demonstrace po celé zemi. Protestující požadovali sesazení autokratického vládce a sílily hlasy po návratu ajatolláha Chomejního z iráckého exilu a islamizaci společnosti. Během protestů zahynuly desetitisíce lidí.
Šáhovy pokusy o konsolidaci poměrů a usmíření na sklonku podzimu přišly pozdě. Chomejní z nového působiště ve Francii vyzýval k pokračování demonstrací a v srpnu dokonce vydal fatvu vyzývající ke svržení šáha.
Je tady jistá kritika režimu, jistá ‚únava materiálu‘. Lidé, kteří se podíleli na islámské revoluci, buď už nejsou aktivní, nebo už nejsou mezi námi, a nové generace to prožívají trochu vzdáleně, jako jistý rituál, už to pro ně není žitá historie. Na druhou stranu, srovnání s komunistickými režimy třeba ve východní Evropě úplně nesedí, protože legitimita a do jisté míry popularita islámského režimu v Íránu je přece jen o něco větší, než byla v těch krachujících komunistických marxisticko-leninských režimech na konci 80. let minulého století.
Šáh uprchl v letadle, které sám pilotoval
Pádu monarchie nedokázala zabránit ani neomezená podpora Spojených států. Poslední z dynastií říše staré dva a půl tisíce let, kterou založil v polovině šestého století před Kristem Kýros II. Veliký z dynastie Achajmenovců, padla 16. ledna 1979. Tehdy šáh v kokpitu svého Boeingu 707, který sám pilotoval, společně se svými blízkými po důkladných přípravách opustil Írán.
S konečnou platností se šáhův režim v Íránu zhroutil 11. února 1979 krátce po triumfálním návratu ajatolláha Chomejního ze čtrnáctiletého vyhnanství v Iráku a ve Francii.
Vítězství islámské revoluce a vyhlášení islámské republiky 1. dubna pak jen zmenšilo Pahlavího naděje na návrat a znovuuvedení do úřadu. V nepřítomnosti byl navíc odsouzen zvláštním islámským revolučním soudem k trestu smrti za zločiny proti lidu, korupci a rozkrádání národního majetku. Šáh zemřel na rakovinu v káhirské vojenské nemocnici Maadí 27. července 1980.
Vedoucí roli šíitského duchovenstva pak definitivně ukotvila ústava z prosince 1979 schválená lidovým hlasováním. Na jejím základě si Chomejní přisvojil rozsáhlé pravomoci (stal se duchovním a politickým vůdcem islámské revoluce a íránského lidu – valíje fakíh) a vyhlásil důslednou islamizaci všech oblastí života. Po smrti Chomejního (3. června 1989) se úřadu valíje fakíh ujal tehdejší prezident ajatolláh Sajjid Alí Chameneí.
Nový režim začal pronásledovat odpůrce i dosavadní pomocníky
Ruku v ruce s vytvářením nového mocenského aparátu začalo pronásledování politických odpůrců. Zvláštní revoluční výbory vynášely rozsudky smrti. Jen za první tři roky po revoluci bylo údajně popraveno okolo sedmi tisíc lidí. Vězení naplnili představitelé starého režimu, protišáhovští demokraté i zástupci odbojných národnostních menšin, jakými byli Kurdové, Turkmeni a Arabové.
Ušetřeni nezůstali ani komunisté, kteří v začátcích republiky pomáhali revolučním islámským duchovním bojovat proti liberálům a světským levicovým stranám.