„Nastanou pro mne těžké časy.“ Mladí Afghánci mají obavy z návratu Talibanu

Po příchodu amerických vojáků v rámci operace Trvalá svoboda v roce 2001 se na vládou kontrolovaných územích postupně začala uvolňovat striktní společenská a náboženská pravidla. Mladým Afgháncům – hlavně ve velkých městech – se tak otevřely do té doby nepředstavitelné možnosti.

Zatímco dříve museli muži nosit tradiční dlouhé vousy, v současnosti v Kábulu existují kadeřnictví, kde zákazníky ostříhají podle nejmodernějších vzorů. V jednom z nich pracuje i devatenáctiletý Husajn. 

„Chceme s Talibanem mír, aby v naší zemi byla stabilita. Když bude mír, lidé budou moci dělat, co budou chtít. Dívky budou moci studovat a chlapci nosit účesy, jaké budou chtít,“ řekl Husajn.

Mladí mají obavy kvůli možnému stažení mezinárodních jednotek ze země

Životy dětí nového tisíciletí přitom v Afghánistánu spojují dvě zásadní věci – nepamatují si vládu Talibanu a mají obavy z jeho návratu k moci.

Narůstající nejistota u mladé generace plyne z možného stažení mezinárodních jednotek v čele s Američany. Přestože afghánský prezident veřejnost ujišťuje, že pokud s Talibanem podepíše mírovou smlouvu, lidé o práva nepřijdou, u řady mladých obavy přetrvávají.

V devadesátých letech, kdy Taliban většinu země kontroloval, by ženy za své současné aktivity dostaly nejtvrdší tresty. V napjatém očekávání, co budoucnost přinese, tak zůstává například šestnáctiletá klavírní virtuoska Maram Atayíová. „Nebojím se, ale nastanou pro mne těžké časy, pokud se Taliban vrátí. Už nebudu moci dále hrát hudbu,“ uvedla dívka. 

V dobách tvrdého náboženského režimu pod talibanskou vládou přitom nemohli Afghánci ani sportovat. Časy se ovšem změnily a v současnosti se sportu věnují i ženy. Jednou z nich je i členka afghánského týmu v thajském boxu Kawsar Šerzádová, která je podle svých slov optimistická. „Afghánské ženy dosáhly ve sportu mnoha úspěchů. Zůstávám optimistická a myslím, že Taliban tyto úspěchy ocení,“ řekla. 

V Afghánistánu podle OSN tvoří 60 procent populace lidé mladší pětadvaceti let. I po sedmnácti letech od invaze vedené Spojenými státy si mnoho z nich muselo zvyknout na každodenní násilí.

Taliban stále kontroluje téměř polovinu země a s afghánskou vládou odmítá jednat. Stažení zahraničních vojáků by tak bez uzavření míru mohlo mladým lidem jejich sny o lepší budoucnosti zničit.