Dopady dodatku ústavy o zákazu potratů, o jehož zrušení Irové v pátek rozhodují, jsou často velice kruté. Jedna z žen se třeba snažila potratit pomocí heroinu, jiná zoufale žádala o půjčku na interrupci muže, který ji znásilnil. Jejich osudy přiblížila v rozhovoru pro ČT24 Mara Clarkeová, zakladatelka organizace Abortion Support Network (ASN) se sídlem v Anglii, která se snaží zajišťovat finanční podporu Irkám v nouzi. S Clarkeovou hovořil zpravodaj ČT ve Velké Británii Bohumil Vostal.
Dívka prosí násilníka o půjčku na potrat. I taková je realita, říká šéfka organizace, která pomáhá Irkám
Šéfka organizace pomáhající Irkám o dopadech zákazu potratů na ženy (zdroj: ČT24)
Můžete popsat, jaké Irky kontaktují vaši organizaci s žádostmi o informace a peníze?
Dozvídáme se jen o těch nejhorších případech. Pokud nejste znevýhodněná menšina, v ohrožení, případně chudí, tak nebudete volat nám, cizím lidem v Anglii, a žádat nás o peníze. Nejhorší případy jsou příběhy těch žen, kterým nemůžeme pomoct. Můžeme jim poskytnout nějaké peníze a informace, ale nemohu dát tyranského partnera pod zámek.
Z čeho taky nemůžu spát, to jsou ženy, které nemají naše telefonní číslo. Víme totiž, že těhotné ženy, které nechtějí dítě, dělají zoufalé věci. Například matka tří dětí, která v životě nebrala drogy, si nemohla dovolit cestu do Anglie na potrat, tak si koupila heroin. Doufala, že způsobí jejímu tělu takový šok, aby potratila. Samozřejmě to tak nezafungovalo. Díky bohu na nás našla telefon, kdo ví, o co by se pokusila dál.
Vy jste od roku 2010 dopomohla k potratu 52 irským dívkám mladším 16 let, jedné dokonce bylo 12 let. Co vám říkají? Musí to být velmi emotivní.
Mezi našimi klientkami je třiapadesátiletá žena, která si myslela, že jde o menopauzu, i dvanáctiletá dívka. Od chvíle, co jsme začali, jsme pomohli víc než padesáti dívkám mladším šestnácti let. Obvykle jsou do toho zapojené jejich matky. Občas jsou těhotné, protože měly přítele, který je o něco starší, ale v mnoha případech jde o znásilnění.
Jednu dívku někdo zneužil po seznámení na internetu, další zas byla těhotná po znásilnění od člena rodiny. Někdy jim jejich rodina pomáhá, jindy musí své těhotenství udržet v naprosté tajnosti před určitými členy své rodiny. V takovýchto souvislostech se vždy ujistíme, že jsou k dispozici služby sociální péče. Jediné, co můžeme udělat, je pomoci takovéto mladé dívce, aby nebyla těhotná. Nemůžeme ale pomoci s dalšími věcmi kolem jejího těhotenství.
Jste optimistická ohledně irského referenda o konci zákazu potratů? Tedy, že jednoho dne už vaše organizace nebude potřeba?
Každý fond, který sbírá peníze pro umožnění potratů, chce být překonaný. Držím palce, doufám, že v pátek vyhraje tábor ,ano‘. Ten ale sám o sobě nezlegalizuje potraty v Irsku. Pouze tamní vládě umožní, aby přišla s legislativou, která potraty povolí. Hlasování ,ano‘ by tak bylo úžasným prvním krokem. Pořád ale ještě bude muset ujít kus cesty. Pokud se potraty v Irsku v budoucnu legalizují, budeme tu dál pro ženy, na které legislativa nebude pamatovat. Samozřejmě jsou tu další země v Evropě, kam bychom se mohli přesunout.
Irská kampaň proti potratům
Můžete popsat, čím žena nebo dívka, která chce potrat, tak čím v Irsku musí projít? Tak, abychom pochopili, proč je to pro ně složité, zvlášť, pokud jsou z chudých rodin.
Většina žen, které zjistí, že jsou těhotné a je to pro ně špatná zpráva, opravdu jim to nevyhovuje, si vezmou pas, pár dnů volna v práci, zarezervují let, vezmou si kreditní kartu nebo peníze z úspor, a je to pro ně prostě nepříjemnost.
U našich klientek jde o katastrofu. Buď nemají pas, nebo jiný identifikační průkaz s fotkou. Řekneme jim, jaké aerolinky po nich nebudou vyžadovat identifikační průkazy s fotografií. Musí taky přemýšlet nad tím, jak se dostanou na letiště. Pokud žijete na venkově mimo Dublin, tak tam nemáte žádné denní lety.
Musí řešit, kdo se jim postará o děti, protože víc než polovina žen, které míří na potrat, už mají děti. Ale taky se musí zamyslet, komu ve svém životě mohou důvěřovat, aby o tom mohly mluvit, kdo jim bude děti hlídat, pomůže najít peníze, odkud je vlastně vezmou. Doslechli jsme se také o ženách, které chodí k pochybným lichvářům. Jedna řekla, že si půjčí od muže, co takto obchází domy.
Ženy, se kterými pracujeme, musely začít omezovat nákup potravin pro svou rodinu, přestaly platit nájem. Měli jsme i ženu, co si nemohla dovolit opravit brzdy na rodinném autě, mladou dívku, která dokonce žádala o půjčku muže, který ji znásilnil. Tak vypadá realita. I proto můžete vést teoretické debaty o potratech, kdykoliv chcete, ale my se dostáváme k lidem, kteří jsou tím strašlivým irským zákonem nejvíc zasažení.
S Marou Clarkeovou hovořil zpravodaj ČT Bohumil Vostal
Pokud irští voliči v referendu řeknou ne návrhu na změnu, jaká bude vaše reakce?
Pokud to bude ,ne‘, moje srdce bude krvácet za každý pár a rodinu, kteří k nám přišli a sdíleli s námi své osobní zkušenosti s potratem. Nasazovali vlastní životy, aby mohli být vyšetření. Jedna klientka mi řekla, že se cítí, jako by celé Irsko hlasovalo o rozhodnutí, ke kterému dospěla před rokem. Budu smutná, povolím si den nebo dva smutku, potom budu dál zvedat telefony z Irska.
Irské zákony provádění potratů až do roku 2013 neumožňovaly vůbec. Nyní jsou potraty povoleny jen za přesně stanovených podmínek: v případech, kdy těhotenství přímo ohrožuje život matky, nebo v případech, kdy je život ženy ohrožen jinými zdravotními komplikacemi.
Změnu zákona inicioval případ 31leté Indky, které v roce 2012 lékaři navzdory vážnému zdravotnímu stavu odmítli provést potrat s tvrzením, že „Irsko je katolická země“. Žena po několika dnech strávených v nemocnici zemřela na celkovou otravu organismu a selhání orgánů.
Umělé ukončení těhotenství není v Irsku povoleno ani v případech znásilnění, incestu a v situaci, kdy plod vykazuje abnormality.