Ani posílení pohraniční stráže nebo plány na postavení nové zdi nedokážou odradit lidi, kteří se snaží dostat do Spojených států přes poušť. Aby neumřeli žízní, nosí jim dobrovolníci už přes dvacet let na odlehlá místa vodu.
O lidech, kteří se snaží po poušti dostat do Spojených států, svědčí jejich stopy v písku. Pohraniční stráž je zahlazuje, aby měla přehled o tom, kolik lidí pouští prochází. Na migranty v poušti myslí vedle stráže i dobrovolníci, kteří lidem přináší galony s vodou.
Už v dubnu šplhá teplota v poušti k 35 stupňům Celsia. Ilegální migranti stráví v těchto podmínkách několik dní a většinou s sebou nemají zásoby.
„Přecházejí poušť. Bohužel, víc než jedenáct tisíc lidí při tom od roku 1994 zemřelo. Nosíme sem vodu, aby se ti, co tudy procházejí, mohli napít. Nejčastější příčinou úmrtí je dehydratace,“ vysvětluje své cesty do pouště zakladatel organizace Andělé hranic Enrique Morones.
V médiích vyzývá Morones migranty, aby se do pouště raději nevydávali. I tak se jich ale dost na strastiplnou cestu vydá. Přestože se Andělé hranic neshodují s prezidentem Spojených států Donaldem Trumpem na řešení ilegální migrace, díky jeho tvrdým vyjádřením se k lidem, kteří nosí zásoby vody do pouště, přihlásilo tolik dobrovolníků, že je museli začít odmítat.
„Podporuji tím lidskost. Každý z nás se může do takové situace dostat,“ říká jedna z dobrovolnic skupiny Andělé hranic Sarina Sanchezová.
Andělé hranic čelí výhrůžkám
Pohraniční stráž Anděle hranic toleruje. Ani její muži nechtějí v poušti nacházet mrtvé. Ne každý ale pro ně má pochopení.
„Ráno jedu do Texasu, vezmu si s sebou pušku a oddělám pár těch bastardů, co přecházejí hranice. Vy jste také zváni,“ zní jeden z anonymních telefonátů do ústředí Andělů hranic.
Zakladatel skupiny Morones byl kvůli výhrůžkám dokonce roky pod policejní ochranou. Ani on, ani jeho dobrovolníci se ale výhrůžkami nenechali odradit. „Na galon s vodou píšu třeba Estamos Contigo, to znamená Jsme s vámi,“ dodává jedna z dobrovolnic.
