Plánovaný odchod Velké Británie z Evropské unie oživil v Argentincích traumatizovaných z prohrané války o Falklandy naděje na nové rozhovory o budoucnosti souostroví, jež si nárokují. Říkají mu Malvíny. Podle politologa Bořivoje Hnízda z Metropolitní univerzity Praha má toto odlehlé, relativně pusté území pro Argentince i pro Brity symbolický význam a zůstává otázkou národní hrdosti. Argentina je dlouhodobě frustrována tím, že neslaví úspěchy na mezinárodní scéně, míní politolog. Samotní ostrované mají obavy, že po brexitu přijdou o důležitý unijní trh. Od argentinské invaze uplynulo již 36 let. Operace Rosario začala v noci na 2. dubna 1982.
Argentina a Spojené království se přetahují o Falklandy více než 180 let, většinou se spory držely na úrovni dialogu. V roce 1982 však padlo rozhodnutí o vpádu na Falklandy, Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy – a byla za tím především politika.
Vládnoucí argentinská vojenská junta v čele s generálem Leopoldem Galtierim tehdy čelila kritice za porušování lidských práv a špatnou ekonomickou situaci. Armádní činitelé věřili, že obsazením ostrovů vyvolají ve společnosti vlastenecké nadšení, které jim pomůže upevnit moc.
Argentinci považovali Falklandy vždy za své území, které zdědili po španělské koruně na začátku 18. století. Invazi tak měli za ospravedlnitelé znovuobsazení svého teritoria. Britové oproti tomu považovali ostrovy za své zámořské území, jež je třeba před invazí ochránit.
Argentinská armáda sice zpočátku obsadila klíčové oblasti, Londýn ale rychle zareagoval a vyslal do oblasti desítky vojenských plavidel včetně ponorek a letadlových lodí a tisíce vojáků. Oficiálně válku nikdo nevyhlásil, přesto si během dvou měsíců vyžádala stovky lidských životů na obou stranách.
Argentina podcenila „Železnou lady“, boje trvaly jen 74 dnů
Britové sice oproti Argentině zaostávali v počtu letounů na místě a docházely jim zásoby, Londýn si však nakonec připsal rychlé vítězství, a to především kvůli převaze na moři, ale i díky diplomatickému tlaku. Na Argentinu byly uvaleny evropské ekonomické sankce, invazi odsoudila Rada bezpečnosti OSN a na stranu Britů se nakonec postavil i americký prezident Ronald Reagan.
Argentinci spoléhali na to, že Britům se nebude chtít rozpoutat krvavý konflikt kvůli ostrovům vzdáleným tisíce kilometrů. Podcenili však konzervativní vládu Margaret Thatcherové, která díky rychlému vítězství získala politické body. Argentinská junta oproti tomu porážku neustála a pouhý rok po konfliktu se dostala k moci civilní vláda.
„Pro Británii byla vítězná válka o Falklandy snad jediným jasným mezinárodním úspěchem v období dekolonizace impéria. Vystupovala jako morální opora, která je ochotna bojovat za několik tisíc svých občanů, i když jsou daleko od Velké Británie, ale jsou lojální k demokratickému státu a nechtějí se podřídit vojenskému autorativnímu režimu velké sousední země,“ řekl webu ČT24 politolog Hnízdo.
Historie samotných Falkland je poměrně komplikovaná. Ostrovy objevil v 16. století britský mořeplavec, první kolonii ale v této oblasti založili o dvě stě let později Francouzi – Britové byli až druzí. Poté se ostrovů krátce zmocnili Španělé a Spojené provincie Río de la Plata. Až v roce 1833 Falklandy definitivně obsadili Britové.
Hnízdo: Jde o symboliku a národní hrdost
Argentina své právo na ostrovy hájí španělským dědictvím a blízkostí k jihoamerické pevnině. Spojené království tvrdí, že jeho právo na Falklandy vychází z toho, že oblast dlouhodobě spravuje a z principu sebeurčení – přičemž obyvatelé jsou téměř všichni britského původu.
Argentinské trauma z prohrané války přetrvává. Je to znát i na „konci světa“, v argentinské části Patagonie, kde se nejedna silnice či ulice jmenuje po hrdinech a obětech konfliktu, případně místní směrovky ukazují, kolik kilometrů a jakým směrem se dostanete na Falklandy. Tabule s nápisem „Las Malvinas son Argentinas“ („Malvíny jsou argentinské“) se objevují u silnic, na hranicích či v národních parcích. A ve městě Río Gallegos mohou turisté navštívit muzeum války o Malvíny.
„Z praktického hlediska nejsou Falklandy důležité ani pro Argentinu, ani pro Británii, nemají strategický význam. Ekonomické využití – rybolov, turismus a výzkum možné těžby ropy – by mohlo probíhat ve vzájemné spolupráci. Důležité jsou pro obě země z důvodu symboliky a národní hrdosti. Argentina je dlouhodobě frustrována faktem, že jako země s velkým ekonomickým potenciálem, která se vyhnula všem velkým válečným konfliktům moderní doby, není schopna kvůli vojenským a zkorumpovaným politickým režimům získat na mezinárodní scéně úspěch – snad s výjimkou fotbalu –, který by si zasloužila,“ řekl webu ČT24 politolog Hnízdo.
Patříme k Británii, rozhodli obyvatelé souostroví v referendu
Londýn v reakci na konflikt posílil místní autonomii souostroví. Reagoval tak mimo jiné na obvinění ze strany Argentiny, že si Britové udržují Falklandy jako kolonii.
Po pádu vojenského režimu trvaly civilní argentinské vlády na nových jednáních a vyřešení sporů ohledně Falkland. Nyní vidí Buenos Aires naději v blížícím se odchodu Británie z Unie. Současný argentinský prezident Mauricio Macri již zdůraznil, že brexit nemění nic na nároku, který si Argentina na ostrovy klade, jednání by ale měla probíhat mírovou cestou.
Rozhovory přitom dlouhodobě váznou a bez nich není možné budovat lepší vztahy. V době vlády prezidentky Cristiny Fernándezové (2007–2015) Británie posilovala kvůli konfrontačnímu postoji země obranu Falkland a nechala se zavléct do jakési „zbrojní války“.
Významnější pokrok přišel naposledy v září 2016, kdy se obě země dohodly na společném úsilí zrušit omezení platící pro průzkum ropy a zemního plynu, ale také regulace v rybolovu či námořní přepravě. Častější by měly být rovněž přímé lety mezi Falklandami a argentinskou pevninou.
Buenos Aires vyzývá k dialogu, varuje Londýn před izolací
V souvislosti s brexitem se mluví třeba o možné bilaterální obchodní dohodě mezi Argentinou a Británií, která nyní musí hledat partnery mimo Evropu, jelikož zřejmě opustí jednotný unijní trh. Buenos Aires to ovšem odmítá, dokud se nevyřeší otázka Falkland.
„Každý, kdo je pro demokracii, by měl podporovat dialog mezi Spojeným královstvím a Argentinou v otázce Malvín. Vláda Spojeného království je osamocená, pokud jde o pohrdání příležitostmi k vyjednávání, které byly podpořeny mezinárodním společenstvím,“ uvedla minulý rok na konferenci v Londýně pro Latin America Review of Books bývalá argentinská velvyslankyně v Británii Alicia Castrová.
Brexit podle ní představuje příležitost k dialogu, protože Británie bude „mnohem izolovanější než kdy dřív“.
„Brexit bude znamenat, že Británie nebude moci automaticky počítat s podporou EU. V roce 1982 tuto podporu měla, Španělsko nebylo tehdy ještě členem Evropských společenství. V případě nějakého nového diplomatického napětí se dá předpokládat určitá spolupráce mezi Argentinou a Španělskem, které by mohlo vidět určitou výhodu ve společném postupu, jak řešit spor o Falklandy a Gibraltar,“ myslí si Hnízdo.
O izolaci Británie po brexitu ale podle něj není možné mluvit. „Ekonomické, politické a vojenské vztahy Británie se Spojenými státy, Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem se jistě prohloubí, oba poslední státy ostatně nejsou od Falkland příliš geograficky vzdálené. I Evropská unie si bude uvědomovat, že Británie jako významná evropská vojenská mocnost je důležitá pro evropskou bezpečnostní politiku,“ je přesvědčen politolog.
Obyvatelům souostroví, kterých je přes 3000, se v angličtině neformálně přezdívá „Kelpers“, podle velkého množství mořských řas nazývaných kelp, jež Falklandy obklopují. V roce 2013 99,8 procenta tamních voličů v referendu odhlasovalo, že chtějí zůstat britským územím. Z blížícího se brexitu ale mají obavy.
Ostrov závislý na vývozu do Evropy
Jeden člen místní falklandské vlády, Michael Poole, se ještě před referendem o EU v červnu 2016 vyjádřil pro list Daily Mail v tom smyslu, že „ztratit bezcelní a bezkvótový přístup na tento významný (unijní) trh by mohlo být katastrofální“. Asi sedmdesát procent HDP Falkland tvoří vývoz do Evropy, hlavně do Itálie a Španělska.
Klíčový je rybolov – asi 45 procent rozpočtu se odvíjí od udělování licencí třetím zemím a většina produkce jde do Unie, upozornil nedávno expert na Malvíny Osvaldo Mársico z argentinského ministerstva zahraničí, jehož citoval web ABC International. Obyvatelé souostroví navíc čerpají jako závislé teritorium členského státu peníze z Bruselu, o něž do budoucna přijdou. Pro ostrovní ekonomiku by tak brexit mohl znamenat vážné problémy.
Obyvatelé Falkland mají také obavy o svou bezpečnost. V roce 2012 list Business Insider uvedl, že Britové investují do obrany souostroví 96 milionů dolarů ročně. Pokud by ovšem brexit britskou ekonomiku oslabil, mohli by britští politici výši nákladů přehodnotit.
Politolog Hnízdo se ale domnívá, že reálný dopad brexitu na Falklandy bude nakonec minimální. „Mimo Británii jsou vztahy s EU zanedbatelné, přestože dosud jsou Falklanďané jako britští občané de fakto občany EU. Ekonomicky jsou pro Falklandy ještě podstatné vztahy s Chile. Ty se mohou sice nějak vyvíjet, ale odchod Británie z EU to nijak zásadně neovlivní,“ uzavírá Hnízdo.
Jako v každé jiné válce byla i v konfliktu v roce 1982 významná role médií. Na argentinské straně váleční korespondenti pravidelně létali do Port Stanley, odkud informovali o „hrdinských činech a úspěších armády“, které potvrzovaly vládní tvrzení, a vyhýbali se kritice vojenské junty. Listy jako Gente nebo Siete Días přinášely velké barevné fotografie s hořícími britskými válečnými loděmi. Mnoho z těchto snímků bylo přitom falešných, stejně jako údajní očití svědci. Jedním z nejslavnějších titulků byl „Estamos ganando“ („Vítězíme“), jenž otiskl časopis Gente. List Tal Cual dokonce nazval Thatcherovou „Pirátkou, čarodějnicí a vražedkyní“.
Také Británie měla na místě válečné zpravodaje, kteří se mimo jiné zajímali o prince Andrewa, jenž se účastnil několika operací. Informace, které novináři dostávali, ale často podléhaly cenzuře. Pokud jde o britské vysílání, kupříkladu BBC se snažila o neutralitu. Dva největší bulvární listy se v pokrytí událostí značně lišily – The Daily Mirror zastával protiválečné postoje, zatímco The Sun nechvalně proslul titulky jako „Gotcha“ („Dostali jsme vás“) v souvislosti s potopením argentinské válečné lodě ARA General Belgrano, kde zemřely stovky lidí.
