Sixtinskou kapli ve Vatikánu navštíví každý den 25 tisíc návštěvníků. Ti ovšem do kaple přinášejí i vlhkost, která se sráží na stěnách a zanechává po sobě závoj soli. Jeden měsíc v roce je proto vyhrazený na léčebnou kúru. Noc co noc se v kapli scházejí restaurátoři a speciálními technikami vzácné malby z 15. a 16. století ošetřují.
Jeden měsíc patří v Sixtinské kapli restaurátorům. Vzácné fresky zbavují soli
Když se v půl šesté večer zavřou dveře a Sixtinská kaple utichne, mají restaurátoři čas do rána, aby zjistili, v jaké kondici nejslavnější malovaný strop světa je. Po jeden měsíc v roce noc co noc musí postavit lešení, opatrně, aby stěny nepoškrábali.
Michelangelovy malby ale nejvíc zraňuje voda. „Naše těla jsou tvořena z vody, a když navštěvujeme Sixtinskou kapli, přinášíme dovnitř také vlhkost. Kromě toho také teplo, protože každý člověk vyzařuje, jako kdybyste rozsvítili 80wattovou žárovku,“ říká vedoucí restaurátorů Francesca Persegati. Jen na Michelangelův Poslední soud v Sixtinské kapli se ročně podívá šest milionů lidí.
Sejmout vrstvu soli lze náročnou procedurou za pomoci destilované vody a japonského papíru. „Vezmeme čistou, destilovanou vodu a štětcem naneseme na povrch velmi tenkou vrstvu. Sůl se rozpustí, vsákne se do papíru a ten pak opatrně sejmeme,“ popisuje způsob čištění Persegati.
Michelangelo používal syté barvy, tlumilo je však znečištění
Jediné světlo, které do kaple kdysi dopadalo, bylo to denní. Moderní technologie a kvalitní osvětlení dnes umožňují lepší čistění fresek. Díky nim lze také spatřit skutečné barvy, které Michelangelo používal.
Teprve v 90. letech restaurátoři zjistili, že maloval zelenou, fialovou i červenou. Pokud se do té doby zdálo, že volil jen barvy tlumené, šlo o omyl. Ve skutečnosti se návštěvníci dívali na nánosy špíny.
Při analýzách tónů barev v papežské kapli pomáhají i speciální kamery. „Vidíme barvu každého jednotlivého pixelu a porovnáváme ho po celé roky. Za šest měsíců to změříme znova a uvidíme, zda se něco změnilo,“ vysvětluje Fabio Morresi, který se zabývá analýzou barev.
„I experti po sobě ale na místě činu zanechávají stopy. Záměrně. Třeba v Sixtinské kapli po nich na stěnách zůstaly čtverce a trojúhelníky. Vatikánský tým jim říká svědci. Budoucím restaurátorům mají dát představu o tom, jak tmavé byly výjevy dřív,“ říká redaktorka ČT Magdalena Sodomková.
Freska Poslední soud v Sixtinské kapli
Podobné péče se dostává i českým památkám
Také v České republice se restaurátoři podobně starají o památky, nyní pracují třeba na Karlštejně. I tam nastupuje sofistikovaná technologie. „Používáme veškeré současné dostupné průzkumové metody, jako je například infračervená reflektografie, kterou můžeme vidět spodní barevné malířské vrstvy. Touto technikou tak třeba můžeme vidět podkresby, jakými si malíř rozkreslil celou scénu,“ říká restaurátor Adam Pokorný.
Udržovat historické malby při životě je nekončící proces a navrátit jim původní podobu může trvat dlouhé roky. „Co se týče restaurátorských zásahů komplexnějšího charakteru, tak samotné restaurování může několikanásobně převýšit původní dobu realizace,“ uvedl Pokorný.