Právě před rokem si Američané zvolili Donalda Trumpa za svého 45. prezidenta. Od té doby se velmi často hovoří o rozdělené společnosti v USA. Odborníci, které Česká televize oslovila, se shodují, že nejde o mediální klišé. Americká společnost je podle nich skutečně hluboce rozpolcená. Varují, že kompromis se stal v USA sprostým slovem a vize demokratů a republikánů jsou takřka nesmiřitelné.
Rok od zvolení Trumpa. Jak se na rozdělení americké společnosti dívá Joch, Kmoníček, Lukeš a další experti?
Anketní otázky:
1. Již během předvolební kampaně se ve Spojených státech hovořilo o rozdělené společnosti. Rok po zvolení Donalda Trumpa tyto hlasy ještě zesílily. Je americká společnost skutečně rozdělená, nebo jde jen o mediální klišé?
2. Je-li americká společnost rozdělená, je příčinou tohoto rozdělení kampaň a politika Donalda Trumpa, nebo je naopak úspěch Donalda Trumpa důsledkem rozdělení americké společnosti?
3. V americké politice bývalo zvykem, že spolu demokraté a republikáni spolupracovali při tvorbě některých zákonů. Nyní se zdá hledání konsenzu výrazně obtížnější. Proč?
Kmoníček: Praskliny jsou historické
obrázek
1. Americká společnost je skutečně hluboce rozdělená, nejedná se jen o mediální klišé. Rozdělení není ale pouze dané vztahem k prezidentu Trumpovi nebo rozdělením mezi republikány a demokraty. Praskliny jsou mnohem širší a často historického data. Nová situace vyvolává staré duchy zpět na povrch a ukazuje se, že základní otázky americké identity nebyly nikdy úplně vyřešeny.
Konflikt severu proti jihu se přenesl do stávající diskuse o americké historii a jejím významu, konflikt o roli americké zahraniční politiky v období po 2. světové válce přinesl další část debaty o izolacionismu oproti intervencionismu, měnící se demografie USA vrátila do diskuse nedořešenou rasovou otázku a toto vše se spojuje do základního sporu dneška – kdo jsou dnes Spojené státy, co z člověka vlastně dnes dělá Američana, a zda vnitroamerický vývoj dospěl do fáze, kdy je nutné nově definovat obojí.
2. Donald Trump a jeho fenomén není příčinou, ale důsledkem vnitřního myšlenkového a emocionálního rozdělení ve všech výše zmíněných otázkách. V intelektuálních kruzích například probíhá debata o tom, zda je osoba Donalda Trumpa dostatečně „reprezentativně americká“, nebo zda je právě „typicky americká“.
3. Hledání konsensu na politické sféře nebylo nikdy jednoduché a nadstranická politika byla vždycky spíše výjimkou než pravidlem. Prezident Trump je naopak značně atypický v tom, že je ochoten jako republikánský prezident pracovat v Kongresu i s představiteli Demokratické strany i proti rebelujícím zástupcům republikánů.
Klvaňa: Trump ve srovnání s jinými prezidenty zaostává (zdroj: ČT24)
Lepš: Město vs. venkov v globalizaci
Jakub Lepš
1. Ano, americká společnost je opravdu rozdělená. Jedná se zejména o odlišné kulturní hodnoty obyvatel ve velkých městech a Američanů žijících v menších městech a na venkově.
2. Dle mého názoru platí obojí. Stejně jako většina světa i Američané žijí v globalizované době překotného technologického pokroku a výrazných demografických změn. S touto situací jsou některé společenské vrstvy schopny se vyrovnat a často z ní těží. Jiné vrstvy se naopak změnám brání, touží po návratu „starých dobrých časů“, preferují uzavření USA většině potenciálních imigrantů a s nevolí vnímají volný obchod a prohlubování globalizace. Trump tohoto již existujícího společenského rozdělení využil a svojí kampaní i působením v Bílém domě ho dále prohlubuje.
3. V první řadě se jedná o vliv rozdělení společnosti, kdy politická reprezentace samozřejmě do značné míry odráží společenskou situaci. A dále zde hraje značnou roli vliv primárních voleb. V těch totiž kandidáty na prezidenta a členy Kongresu vybírají nikoliv členové politických stran, jak je zvykem například u nás, ale přímo voliči. V případě demokratických i republikánských voličů platí, že primárek se účastní ti nejvyhraněnější z nich. Takže u primárních voličů obecně vítězí velmi levicově orientovaní demokratičtí kandidáti, u Republikánské strany mají zase největší šance velmi pravicově zaměření kandidáti. A tak z Kongresu téměř vymizeli politici typu Johna McCaina, kteří by byli ochotní spolupracovat se svými kolegy z druhé politické strany.
Joch: Strany se zatvrdily
Roman Joch
1. Ano, je, bohužel; není to mediální klišé, je to pravda.
2. Obojí, je to eskalující spirála či spirálovitá eskalace. Rozdělení společnosti vedlo ke zvolení Donalda J. Trumpa a jeho zvolení prohloubilo propast a zesílilo rozdělení společnosti ještě víc. Vinny jsou obě strany: ti, kdo na zvolení Trumpa reagovaly hystericky (pochod žen na Washington den po jeho inauguraci), ale i Trump a „trumpisté“, kteří své oponenty vědomě dráždí a tím své stoupence hecují.
3. Všechny důležité poválečné zákony byly schváleny i s podporou alespoň části strany vůči prezidentovi opoziční: Nový úděl Franklina Roosevelta, Marshallův plán a vznik NATO Trumana, Vietnamská válka Johnsona a Nixona, snížení daní Reagana, atd. Až Barack Obama na jaře 2010 protlačil svou reformu zdravotnictví jen hlasy demokratů, bez jediného hlasu republikánů. Takže strany se proti sobě zatvrdily. A navíc, republikáni se posouvají doprava a demokraté radikálně doleva. V této situaci lze kompromis či průnik hledat těžce. A otázkou je, zda ještě vůbec existuje.
Lukeš: Respekt je cestou k porážce
Lukeš: Trump by porazil Hillary Clinton i dnes, proti jinému demokratovi by nejspíš prohrál (zdroj: ČT24)
1. Americká společnost a tedy voliči jsou skutečně rozdělení do táborů, které spolu nemluví a které mají své izolované zdroje informací. Občané, kteří se v obou táborech angažují, oslovují téměř výhradně své příznivce, zatímco jejich oponenti jsou vůči nim hluší. Americká rozdělená scéna se ale zásadně neliší od propasti mezi „brexitáři“ a jejich oponenty ve Velké Británii, od barikády mezi voliči AfD, Pegida a Die Linke a zbytku německé společnosti nebo mezi příznivci Klause, Zemana, Okamury a Babiše a těch, komu je z politické reprezentace v České republice smutno.
2. Volební úspěch Donalda Trumpa byl důsledkem a projevem rozdělené společnosti. Ovšem od vstupu do Bílého domu pan prezident dělá, co je v jeho silách, aby společnost ve stavu „studené války“ udržoval.
3. Hlavní příčinou je to, že volební okresy byly vinou demokratů a republikánů překresleny tak, aby většinově sestávaly z voličů jedné strany. Dřív musel každý kongresman oslovovat širokou škálu voličů, musel být otevřený vůči názorům a hodnotám svých oponentů, protože bez alespoň některých hlasů z druhé strany nemohl uspět. Dnes jsou volební okresy buď republikánské, nebo demokratické, a k úspěchu proto vede ideologicky radikální filozofie. Vyvážené názory, nebo jen respekt k argumentům druhé strany, jsou cestou k porážce.
Kozák: Sprosté slovo kompromis
Kryštof Kozák
1. Donald Trump je bezesporu polarizující osobnost, jeho styl i charakter vás buď výrazně přitahuje, nebo vás výrazně odpuzuje. Jen málokdo je vůči Donaldu Trumpovi lhostejný. Americká společnost je v řadě důležitých otázek rozdělená, takže mediální klišé má reálný základ.
2. Rozdělení americké společnosti na Trumpovy příznivce a Trumpovy odpůrce je o dost jiné než tradiční rozdělení na republikány a demokraty (či na konzervativce oproti liberálům). Voliči Trumpa chtějí podobně jako voliči Andreje Babiše změnu ve formě silného, úspěšného vůdce, který není součástí údajně zkorumpovaného politického establishmentu a zajistí jim svými nekompromisními postoji bezpečnost a prosperitu. Trumpovi odpůrci však vidí pouze bezskrupulózního sebestředného obchodníka, jehož agenda je ve svých důsledcích částečně rasistická. Diskuze mezi těmito dvěma tábory pak v podstatě neprobíhá.
3. Hlavním důvodem je to, že kompromis se stal politicky sprostým slovem, zejména v případě Republikánské strany. Pokud někteří její členové Sněmovny reprezentantů hlasují pro kompromisní návrhy spolu s demokraty, mohou v příštích volbách očekávat ostrou konkurenci v primárních volbách ze strany „nesmiřitelných“, kteří jsou navíc velmi štědře financováni. V takové situaci se nedaří prosadit ani rozumné kompromisy, což bylo jedním z hlavních problémů posledních šesti let prezidentství Baracka Obamy.
Hornát: Vize stran se stávají nesmiřitelné
Jan Hornát
1. Každá společnost je rozdělená podél různých dělících linií, Spojené státy nejsou výjimkou. Je jen otázkou, jak jsou tyto dělící linie využívány politicky. Pokud politické strany a jejich zástupci nemají program, který by dokázali svým voličům pozitivně prezentovat, je mnohem snazší se uchýlit k využívání (zneužívání) těchto dělících linií k mobilizaci elektorátu. To byl případ amerických prezidentských voleb v roce 2016. Navíc v současných Spojených státech bohužel nevidím příliš snahy nacházet průniky v politice demokratů a republikánů.
Demokraté Trumpovi nic „nedarují“ a republikáni nepřipustí spolupráci prezidenta s opozicí, jak jsme nedávno viděli, když se Trump setkal s předními zástupci demokratů a údajně se společně dohodli o budoucnosti programu DACA.
2. Úspěch Donalda Trumpa je zejména důsledkem rozpolcenosti Republikánské strany, která v současnosti – více než Demokratická strana – v sobě zahrnuje frakce, které mají dosti odlišné pohledy na to, jakým směrem by se země měla pohybovat. Vzhledem ke své velikosti mají americké strany vždy přirozeně několik frakcí, nicméně současná Republikánská strana, zdá se, hledá svou identitu, a vzhledem ke své vnitřní rozpolcenosti se na této identitě nemůže shodnout. V 90. letech si republikáni například vyhodnotili, že by se měli více zaměřovat na hispánské voliče, aby si zajistili budoucí volební úspěchy – Donald Trump prakticky tuto taktiku obrátil vzhůru nohama.
3. Jedním z vysvětlení amerických politologů je, že se obě strany stále více polarizují. V praxi to znamená, že se republikáni posouvají více na pravou stranu politického spektra a demokraté na stranu levou, čímž se vyklízí střed politického spektra. V důsledku se vize obou stran o budoucnosti Spojených států stále více rozcházejí a stávají se takřka nesmiřitelné.