Islámábád - Pákistánští voliči u volebních uren hlasují o novém složení svého parlamentu. Kampaň ale provázely násilnosti a útoky, které si vyžádaly už přes 120 obětí. Pumové atentáty a mrtví byli zaznamenáni i dnes, po otevření volebních místností. Radikálové z Talibanu chtějí zvrátit pozitivní vývoj, kdy poprvé demokraticky zvolená vláda dokončí celý mandát a předá vládu dalšímu demokraticky zvolenému kabinetu. Jaderné mocnosti a jednomu z nejproblematičtějších států světa po více než polovinu jeho 66leté existence vládla armáda. První výsledky by mohly být známy před půlnocí místního času.
Pákistánská veřejnost věří, že poprvé v historii by mohly být volby férové, dohlížet nad nimi bude silná volební komise, na jejímž složení se shodla vláda s opozicí. Nezávislost komise předvedla kupříkladu tím, že udělala průvan v seznamech registrovaných voličů, z nichž vyškrtala 37 milionů nepravých jmen a nahradila je 36 miliony jmen nových. Ověřené seznamy tak čítají zhruba 86 milionů registrovaných voličů.
Výzkumy veřejného mínění naznačují, že volební účast by mohla být rekordní, až o deset procent vyšší než 44 %, která byla zaznamenána během posledních voleb v roce 2008. To je rovněž způsobeno prudkým nárůstem zájmu o volební klání mezi mladými, vyvolaným letošním snížením věkové hranice voličů z 21 na 18 let. Odhaduje se, že necelá třetina elektorátu je ve věku 18 až 29 let. „Dalo by se říct, že se jedná o první volby pro mládež. Je zde nové nadšení mezi všemi voliči,“ popsal pro BBC atmosféru v zemi spisovatel a bývalý pákistánský velvyslanec Maleeha Lohdí.
Do Národního shromáždění, které má 342 křesel, kandiduje 6 850 osob. K mání je 272 přímo volených míst; zbylá křesla jsou vyhrazena pro ženy a etnické menšiny a později o jejich obsazení rozhodnou sami zákonodárci podle poměrného zastoupení stran. Zároveň budou voliči rozhodovat i o obsazení čtyř regionálních sněmů, do nichž kandiduje celkem 16 299 lidí. Nový parlament bude volit příštího premiéra a politické vedení čtyř autonomních provincií.
Pozitivní naladění Pákistánců se odráží také v tom, že se do něj mnohem aktivněji zapojují příslušnice něžného pohlaví, v silně konzervativní islámské společnosti věc téměř nevídaná. Zatímco v roce 2008 kandidovalo jen 64 žen, nyní je jich 161. Do Národního shromáždění se tak třeba pokouší probojovat čtyřicetiletá Badam Záríová, která navíc o poslanecké křeslo bojuje v kmenovém území na severozápadě, kde se zvlášť daří radikálnímu islámu.
Volby ve stínu hrozeb Talibanu
Odhady vysoké účasti ovšem mohou vzít za své. Neuběhne den, aby se na stránkách pákistánských novin neobjevily zprávy o útocích a úmrtích na politických shromážděních. Volby se takto krvavě snaží narušit radikální islamistické hnutí Taliban. Od dubna, kdy předvolební kampaň začala, počet obětí sebevražedných atentátníků a dalších ozbrojenců dosáhl nejméně 118 osob. Že se násilí nevyhýbá ani politickým představitelům, ukázal únos syna bývalého premiéra Júsufa Rázy Gíláního. Na Alí Hajdara, který kandiduje do parlamentu provincie Paňdžáb, Talibanci zaútočili pouhé dva dny před konáním voleb.
Volební den: vojenské manévry kolem uren
Jedenáct lidi zahynulo a nejméně třicet dalších bylo zraněno při dnešní explozi dvou výbušnin v největším pákistánském městě Karáčí. Cílem útoku byl podle policie jeden z kandidátů voleb. Další atentát si v Péšávaru na severozápadě země vyžádal osm zraněných.
Kvůli hrozbám Talibanu a narůstajícímu množství mrtvých během politických mítinků armáda do pákistánských ulic v době konání voleb nasadila přes 600 tisíc příslušníků bezpečnostních sil a armády, kteří dohlížeji na klid v okolí volebních místností ve všech čtyřech provinciích. Jen v nejlidnatější z nich, v Pandžábu, bude na bezpečnost dohlížet 300 tisíc jednotek, dalších skoro 100 tisíc vojáků a policistů posílají úřady na severozápad země.
Extremistické hnutí, které demokratické procesy odmítá a volby nepovažuje za dostatečně islámské, již dříve varovalo, že se bude snažit hlasování zmařit. „Žádáme pákistánský národ, aby se držel dál od sluhů, které si koupili Američani. Zároveň je žádáme, aby bojkotovali tyto volby a protestovali proti tomuto opresivnímu demokratickému systému,“ vzkázal voličům mluvčí pákistánského Talibanu Ehsanullah Ehsan.
Jeho soukmenovci otevřeně pohrozili útoky kandidátům liberálních a sekulárních stran, které podporují vojenské ofenzivy proti ozbrojencům koncentrovaným zejména v nepřehledné oblasti kmenových společenství na severozápadě země. Terčem extremistů se ale přesto nakonec staly de facto všechny strany účastnící se voleb.
Mnozí politici raději upustili od většiny velkých akcí a zaměřili se na osobnější kampaň, ve které kontaktovali lidi přímo v jejich domovech. Organizátoři mítinků připustili, že z bezpečnostních důvodů zrušili setkání s voliči v těch nejrizikovějších místech, jako je Karáčí či kmenové území. Prolitá krev se dá očekávat i během dneška, z více než 70 tisíc volebních místností je až 50 tisíc považováno za velmi rizikové. Na výběr nových poslanců proto budou dohlížet stovky tisíc vojáků (viz rámeček).
Hlavně pryč s vládou
Snad kromě debat ohledně dohody s talibanskými bojovníky, aby ukončili nynější vlnu násilí, nedominuje těmto volbám žádné výrazné téma. Opoziční strany se společně s valnou většinou voličů shodují ve výrazné nespokojenosti s vládní Pákistánskou lidovou stranou (PPP), která pramení z dlouhé řady problémů: pokračující výpadky elektrické energie (během letní špičky až 18 hodin), neschopnost omezit teroristické útoky a chránit náboženské menšiny šíitských muslimů, pomalá reakce na katastrofální záplavy, které zemi postihly před třemi lety, či rozsáhlá korupce v nejvyšších patrech politiky.
Bývalý velvyslanec Přibík: Velké změny nečekejme
Bývalý český velvyslanec v Pákistánu a Afghánistánu zásadní politický zlom po parlamentních volbách neočekává. „Do voleb jdou především staré politické stran, které si pohlídají kohokoliv nového,“ tvrdí Petr Přibík, podle nějž změny nemůže přinést ani Imran Chán ke kterému své naděje upínají mladí lidé. „Když se podíváme, jak dopadly volby v Egyptě, Tunisku či Lybii, tak jsem v této věci velmi skeptický,“ dodal někdejší diplomat.
Uprostřed chaosu je tedy obtížné odhadnout výsledek hlasování a vzhledem k relativně rovnoměrnému rozložení politických sil se zdá, že žádná z kandidujících stran nedokáže volby zcela ovládnout. Průzkumy přesto už od února přisuzují pohodlný náskok dvojnásobnému ministerskému předsedovi z devadesátých let Navázovi Šarífovi. O silnou voličskou podporu se jeho strana Pákistánská muslimská liga (PML-N) opírá hlavně v nejlidnatější provincii Pandžáb, který má v Národním shromáždění nejvíc křesel. Jak vysvětlil týdeník The Economist, nahrává mu skutečnost, že za jeho politikou jsou vidět hmatatelné výsledky, jako třeba vybudování dálnice do hlavního města či zprovoznění sítě autobusových linek.
Černým koněm voleb je ale vůdce Hnutí za spravedlnost (PTI) Imran Chán. Bývalý kriketový hráč byl dlouho přehlížen jako politická nicka, ale postupem času se z něj stala síla, s níž je třeba počítat. Než musel kampaň 7. května přerušit kvůli pádu z pětimetrové výšky během shromáždění v Láhauru, bral zemi doslova útokem a pořádal až sedm mítinků během jediného dne, na něž chodily desetitisíce příznivců. Reálnou šanci na zisk podstatnějšího počtu hlasů mají i nejčastější terče talibanského násilí ANP nebo MQM.
Do voleb naopak nejde bývalý pákistánský prezident Mušaraf, který se kvůli kandidatuře ve volbách vrátil do země ze čtyřletého dobrovolného exilu. Volební komise mu ale kandidaturu neumožnila a soud ho poslal do domácí vazby v souvislosti se třemi obviněními z dob jeho vlády. Jeho Všepákistánská muslimská liga (APML) poté oznámila, že bude volby bojkotovat.
Rizikový „starý lev“ Šarif
Pákistánský test demokracie musí velmi bedlivě sledovat mezinárodní společenství a zejména Spojené státy. Islámský stát totiž zůstává jedním z klíčových partnerů Západu v boji proti světovému terorismu – jeho území je významným náborovým a výcvikovým střediskem pro náboženské fanatiky, poblíž jeho vojenské základny byl také objeven ukrýt nepřítele Ameriky číslo jedna, Usámy Bin Ládina. Tamní stabilita je důležitá i vzhledem k přítomnosti spojeneckých jednotek NATO v sousedním Afghánistánu, respektive jejich postupný odchod, jenž začne koncem roku 2014 a pokračovat bude v průběhu dalších let.
Odsun vojáků by totiž měl v ideální variantě logisticky proběhnout skrz pákistánské území. Masivní stěhování vojenského materiálu je samozřejmě možé uskutečnit i bez využití pákistánských cest a přístavů, jižní trasa vedoucí přes Karáčí by ale byla mnohem rychlejší a levnější než severní směr přes středoasijské státy.
Pozorovatelé přitom upozorňují, že nejvíce starostí by Americe a aliančním vojákům mohl působit silný kabinet vedený favoritem voleb Šarífem. „Jestliže Spojené státy doufaly, že z těchto voleb vzejde loajální partner či pevný zastánce protiextremistického boje, budou velmi zklamáni, pokud se k moci dostane PML-N,“ tvrdí americký analytik Daniel Markey. Představitelé Šarifovy strany podle něj nejsou příliš horliví v pokusech omezit domácí terorismus, místo toho jsou ochotni nabídnout extremistům politický prostor a dokonce se s nimi dělit o moc.
Pokud se Šarif vrátí zpět k vládě, bude mít k USA minimální důvěru; s Washingtonem ho „pojí“ mnoho neshod. Veřejně odsuzuje americkou protiteroristickou kampaň v regionu, hlavně útoky bezpilotních letadel, které americká CIA cílí na pákistánské kmenové území. „Nebudeme tolerovat tyto útoky na naši územní svrchovanost,“ prohlásil opakovaně během kampaně bývalý premiér. Pro stabilní bezpečnostní prostředí navíc není ideální, že Šarif má nedůvěru vůči vlastní národní armádě. Byli to totiž pákistánští vojáci, kdo v roce 1999 pod vedením generála Parvíze Mušarafa provedli převrat, který ho zbavil vlády.
