Nový francouzský prezident se ze svého triumfu asi nebude mít čas dlouho radovat, čeká ho řada výzev. Centrista Emmanuel Macron nasliboval hodně změn: Od sjednocení národa přes ekonomické reformy, zajištění bezpečnosti až po změny Unie.
Před Macronem stojí obtížné výzvy: Stmelit rozdělenou Francii, lidem dát práci a změnit Unii
Události: Macronovy prezidentské výzvy (zdroj: ČT24)
V případě domácí politiky bude klíčové, aby měl za sebou většinu v parlamentu a mohl své plány prosadit. Pokud se mu to nepodaří, může nahnat další nespokojené voliče do náruče krajní pravice.
Sjednotit národ
Macron převezme prezidentství v době, kdy Francii sužuje desetiprocentní nezaměstnanost, pomalý hospodářský růst, navíc v zemi stále platí výjimečný stav zavedený po teroristických útocích v roce 2015. Společnost je hluboce rozdělená – řada lidí odmítá multikulturní společnost a těžce na ně dopadly stinné stránky globalizace. Nelíbí se jim, jak funguje EU ani práce francouzských elit.
Pro Macrona hlasovaly hlavně bohatší regiony a města, pro řadu lidí však nepředstavoval vhodného kandidáta – volili ho hlavně proto, že nechtěli v Elysejském paláci stoupenkyni krajní pravice Marine Le Penovou. Macron sice slíbil, že se pokusí národ sjednotit, nebude to mít ale snadné. Analytička Stephane Rozesová z think-tanku CAP upozorňuje, že nejde o klasické rozdělení na pravici a levici, jako spíše o samotnou existenční identitu.
Mám vzkaz pro ty, kteří hlasovali pro Le Penovou. Chci je ujistit, že v příštích pěti letech udělám vše, co je v mých silách, aby nikdo neměl důvod volit extrémy.
Nový název hnutí a boj o parlament
Macron, který je zastáncem volného trhu, v kampani upozorňoval, že úspěch jeho ekonomické agendy bude „nezbytný, aby se zabránilo tomu, že Národní fronta během pěti let ještě posílí“. Zda se mu podaří prosadit klíčové plány, bude záviset hlavně na úspěchu či neúspěchu jeho hnutí Vpřed! v červnových parlamentních volbách. Je možné, že bude muset do koalice se socialisty či republikány.
Sám Macron se nechal slyšet, že chce vytvořit novou, středovou většinu v 577členném zákonodárném sboru. Zatím mu některé průzkumy fandí, otázkou je, jaká bude situace za měsíc. Hnutí Vpřed! vzniklo teprve loni a v parlamentu zatím zástupce nemá.
„Je politikem strany, která existuje jen v jeho jménu. (Hnutí) Vpřed! (En Marche!) sdílí jeho iniciály a jeho postoje nejsou ničím víc než jeho volebními slogany. Má pět týdnů na vytvoření seznamu kandidátů,“ upozorňuje list The Weekly Standard.
„Je velice pravděpodobné, že parlamentní volby povedou k soužití (kohabitaci), kdy se prezident bude snažit prosazovat svou politiku, zatímco jeho strana bude slabým členem koalice. To Macrona přiměje k tomu, aby se opřel o podporu socialistů – strany, kterou odmítl, když zakládal Vpřed!,“ dodal list.
Macron chce polovinu kandidátů sestavit z nováčků v politice, druhou polovinu mají tvořit Bayrouovi centristé (MoDem) a členové dalších stran. Ti se nebudou muset vzdát členství ve svých partajích, ale budou muset kandidovat pod nově pojmenovaným hnutím Republiko, vpřed!
Macron se snaží lákat na fakt, že polovina jeho poslanců mají být ženy a lidé z občanské společnosti. Spojil se již dříve s bývalým prezidentským kandidátem Francoisem Bayrouem a jeho Demokratickým hnutím. A průzkumy mu dávají slušné šance.
Výsledkem parlamentních voleb by mohlo být totální překreslení politické mapy, míní politolog z FSV UK Matěj Trávníček. „Centristům by se mohlo podařit ovládnout Národní shromáždění. Levice, včetně Socialistické strany, která byla historicky jedním ze dvou pólů francouzské politiky, by mohla být marginalizována. A francouzské politické soutěži by tak v budoucích letech mohl dominovat střet mezi pravicovými gaullisty a Macronovými centristy,“ míní odborník.
„A to je právě ta druhá, větší výzva. Jestli se ji však Macronovi podaří zdolat, ukáže až čas. Lehké to ale mít nebude, protože levice ani Národní fronta se nenechají jen tak vyřadit ze hry,“ dodal Trávníček.
Klíčový bude i Macronův výběr premiéra, jehož úkolem bude sestavit vládu a snažit se protlačit hnutí do Národního shromáždění. Podle novinářů listu Le Figaro by se předsedou vlády mohl stát Francois Bayrou – centrista, který mezi lety 2002 až 2012 třikrát neúspěšně kandidoval na prezidenta. Dále tipují exministra obrany z Hollandova kabinetu Jeana-Yvese Le Driana či současnou šéfku Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeovou.
Nový prezident Macron: Vnesu do politiky víc morálky (zdroj: ČT24)
Nižší daně, zefektivnění státní správy
Centrista slíbil mimo jiné investice v hodnotě 50 miliard eur do nových technologií a energií, rozšíření odborné přípravy, sloučení důchodových systémů, daňové úlevy na podporu vzniku pracovních míst v chudých čtvrtích, odstranění nepopulární dani z nemovitostí a zrušení restrikcí na 35hodinový pracovní týden. Rád by také snížil daně firmám, aby přilákal další z ciziny, a investoval více do infrastruktury.
Celkem 60 miliard eur chce Macron získat díky zefektivnění státní správy. K tomu má vést například zrušení až 120 tisíc vládních postů. Za osoby, které půjdou do důchodu, už nepřijde náhrada.
Uprchlíky přijímat, víc peněz pro Frontex
Pokud jde o imigraci, Macron si přeje ponechat otevřené hranice, ovšem rozlišovat ekonomické migranty od skutečných běženců. Uvedl také, že chce posílit vnější hranice EU a vyzval k výraznému navýšení prostředků agentuře Frontex.
Muslimskou menšinu by rád lépe začlenil do společnosti. Řadě Francouzů, kteří volili krajně pravicovou kandidátku, jež žádala uzavření hranic, se ale tento přístup nelíbí a je otázkou, zda se prezidentovi podaří uklidnit situaci.
Francouze bude muset přesvědčit, že jim dokáže zajistit bezpečí. Při džihádistických útocích zemřelo v zemi od ledna 2015 na 230 osob, většinu atentátů spáchali útočníci ve jménu Islámského státu (IS).
„IS se snaží narušit soudržnost národa tím, že zvyšuje napětí mezi muslimy a zbytkem obyvatelstva,“ říká Marc Hecker z Francouzského institutu mezinárodních vztahů, který varuje před návratem stovek Francouzů, kteří nyní bojují v řadách radikálů.
Macron v této oblasti nemá zkušenosti a musí se rychle postarat o to, aby ukázal, že dokáže podobným výzvám čelit a zhostit se role vojenského velitele. Generál Jean-Paul Palomeros, který mu radil, si myslí, že francouzské vojenské závazky na Blízkém východě a v Africe zůstanou nezměněny. Francie mimo jiné útočí na pozice IS v Sýrii v rámci koalice vedené USA.
Změna ve fungování Unie
Díky vítězství Macrona to vypadá, že Unie je minimálně na nějakou dobu zajištěná. Nový prezident je na rozdíl od Le Penové proevropský – nacionalistka chtěla vyvést zemi z eurozóny, ale i ze Schengenu a jednotného trhu.
Macron během kampaně opakovaně hovořil o nutnosti reformovat Unii. Chce víc společných investičních projektů a naopak odmítá rigidní úsporná opatření diktovaná z Berlína.
Velíšek: Jistota je, že Macron bude své vize prosazovat demokraticky (zdroj: ČT24)
Pokud jde o budoucnost EU, zmiňuje reformu evropské měnové unie, ale především posílení sociálního rozměru Evropské unie. Mezi jeho návrhy také patří vznik společných unijních standardů ohledně minimální mzdy, přístupu ke vzdělávání, zdravotní péče nebo sociálních příspěvků či prosazení sociálních záruk a záruk v oblasti životního prostředí do obchodních smluv EU.
Reforma EU vypadá dobře na papíře, ale Macronovy představy jsou odvážné: chce rozpočet pro eurozónu a ministra eurozóny. Je to skutečně reálné, když by to vyžadovalo změny ve smlouvě (o EU)?
„Prosazení těchto reforem v EU by mohlo být politicky komplikované, protože se jeho evropští partneři budou možná chtít soustředit na vlastní priority, jako je migrace či bezpečnost,“ upozornil analytik bruselského Střediska evropské politiky (EPC) Robin Huguenot-Noël.
Přesto Macronovi další prounijní vlády nejspíš alespoň částečně vyhoví. Nepůjde ovšem o žádný velký projev solidarity s Francií, ale spíš o „osvícený“ způsob, jak podpořit svůj vlastní zájem, kterým je budoucnost evropské integrace, míní analytik.
Důležitý pro nového prezidenta Francie bude i vztah s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Někteří komentátoři varují, že by se nezkušený Macron mohl dostat do vleku Merkelové.
„To by nebyl první. Stalo se to především už Sarkozymu, o Hollandovi ani nemluvě. Ten nevytvořil s Merkelovou tandem. Ale Macron o to usiluje. Chce, aby se Francie vyšplhala znovu do popředí mezi evropskými lídry. Ovšem to se musí opřít o domácí efektivitu. A to bude trvat, než jí dosáhne,“ míní redaktor ČT Zdeněk Velíšek.
Jediná jistota u Macrona je, že bude své evropské vize prosazovat demokratickými cestami. Jde mu o posílení Evropské unie. Ovšem Evropa je 27členná a až začne prosazovat své představy, může to začít skřípat a rozmělňovat jednotu a soudržnost Unie. V demokracii se vždycky spíš prosadí kompromis než stoprocentní úspěch.
Pokud jde o brexit, Britové to s novým prezidentem nebudou mít snadné, Macron se nechal slyšet, že odmítne jakoukoli dohodu, která by umožnila Spojenému království fungovat jako evropský daňový ráj s přístupem na jednotný unijní trh. Stejně jako jeho předchůdce Francois Hollande je rozhodnutý, že by všechny ostatní země EU měly pochopit, že odcházet se nevyplatí.
Česko čeká rozhodnutí, zda patřit k srdci EU
Macronův triumf zřejmě přinese i změny ve vztazích s Českem. Výhra jeho soupeřky by ale měla podle expertů horší dopady. „Víme, že Le Penová chtěla vztyčovat obchodní bariéry, což je jednoznačně proti zájmům České republiky, která patří mezi země, které jsou jedny z nejvíce závislých na obchodu v rámci jednotného trhu,“ upozornil politolog Dan Marek z Univerzity Palackého v Olomouci.
Pokud Macron uspěje i v červnových parlamentních volbách, začne naplňovat svůj program. „Ten také obsahuje poměrně zásadní reformu eurozóny, kdy eurozóna se má stát jakýmsi srdcem Evropy,“ poznamenal Marek s tím, že země, které nebudou její součástí, budou pod mnohem větším tlakem, aby do ní vstoupily. Jinak by jejich vliv v EU mohl výrazně poklesnout.
Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Filipa Chrásky výsledek francouzských voleb znamená pro Česko velkou výzvu, aby si odpověděla na otázku, jak chce dále pokračovat – zda být členem tvrdého jádra a vstoupit do eurozóny či účastnit se společné azylové politiky, nebo se stát členem druhé kategorie.
Bývalý velvyslanec ČR ve Francii Pavel Fischer pak České televizi řekl, že ČR často vystupuje jako člen zemí visegrádské čtyřky (ČR, Slovensko, Maďarsko, Polsko), a to i v tématech, kde to Česku škodí. Poznamenal, že ve vztahu k Macronovi bude třeba, aby ČR sebevědomě řekla, v čem nesouhlasí se zbývajícími třemi členy Visegrádu. Macron se totiž proti Budapešti a Varšavě velmi ostře vymezil.
- 9. května: Macron si připomene Den Evropy, který každoročně oslavuje mír a jednotu v Evropě. Ještě během kampaně i během vítězných projevů bývalý investiční bankéř často zdůrazňoval potřebu silné Evropy.
10. května: Budou zveřejněny oficiální výsledky voleb. Macron si připomene Národní den památky obětí otroctví a odpoledne půjde na pohřeb zákonodárkyně Corinne Erheluové, která se zhroutila a poté zemřela 5. května, když hovořila na jednom z Macronových shromáždění. - 14. května: Prezident Francois Hollande Macronovi oficiálně předá moc. Ten pak začne oznamovat jména ministrů včetně premiéra. Mimo jiné se mluví o bývalé ministryni hospodářství a současné šéfce MMF Christine Lagardeové.
15. – 19. května: Macron musí představit kandidáty za své hnutí, kteří budou bojovat o poslanecké posty.
11. a 18. června: Klíčové dvoukolové parlamentní volby, půjde o 577 mandátů a Macron se bude snažit získat většinu, aby mohl pohodlně prosazovat své plány. - Zdroj: BBC