Pospěšte si s pomníkem legionářům, varoval zástupce ruské vlády. Češi prý budou oplácet

28. 2. 2017

Zástupce ruského ministerstva obrany se obává „ostré odvety“ ze strany Česka kvůli průtahům s chystaným pomníkem v povolžské Samaře. S pomníkem věnovaným československým legionářům nesouhlasí řada místních Rusů a výstavbu oddaluje. Podle Vladimira Popova se tak reakce ze strany ČR může dotknout ruských vojenských památníků v Česku.

V Praze prý situaci sledují „s rostoucím pobouřením“, řekl v úterý Popov v ruském parlamentu. Pomník v Samaře má vzniknout na místě předpokládaných českých hrobů. Podle ruských médií má jít o trojúhelníkovou desku, na níž budou vyryta jména legionářů.

Jiří Caletka z tiskového oddělení českého ministerstva obrany následně potvrdil nespokojenost české strany s přístupem samarských úřadů.

Právě v Samaře během roku 1918 českoslovenští legionáři porazili přesilu rudoarmějců a ovládli město. V bojích o přístupy k Samaře zahynulo 53 legionářů, ruské ztráty byly mnohonásobně vyšší.

Českoslovenští legionáři se vyznamenali na západní i východní frontě

Projekt tak má přímo ve městě nemálo odpůrců. Za výsměch obětem občanské války ho považují zejména samarští komunisté. Historiky a zastupitele, kteří projekt pomníku legionářům hájí, označují samarští komunisté za přisluhovače fašistů.

Popov, který důrazně varoval před bojkotem samarských úřadů už před dvěma lety, nyní v parlamentu konstatoval, že vedení Samarské oblasti i města Samary neplní závěry společné rusko-české komise z roku 2010 a brání vybudování pomníku už několik let.

„Neřešení tohoto problému vyvolává rostoucí pobouření české strany, což může vést ke zostřené symetrické reakci ve vztahu k ruským vojenským památníkům v Česku,“ upozornil zástupce ministerstva obrany. Problém obě strany znovu otevřou na schůzi mezivládní rusko-české komise počátkem dubna v Samaře, řekl Popov.

Tisíce těchto mužů během první světové války bojovaly v zoufalých podmínkách drsné Sibiře na ruské straně. Za cara, ale hlavně za vysněnou Československou republiku.

První světová válka v Rusku však předčasně skončila a nový bolševický režim vnímal legie jako úhlavní nepřátele. Země se propadla do občanské války a šance legionářů na přímý návrat do Evropy byla v nenávratnu. Češi a Slováci proto museli domů přes obrovskou ruskou Sibiř.

Z tisíce kilometrů dlouhé transsibiřské magistrály se pro Čechoslováky postupně stala jediná úniková cesta. Spořádaný odchod legionářů se ale postupně změnil v boj o život. V květnu 1918 vydávají bolševici jasný příkaz: legie odzbrojit, zatknout a nejlépe zlikvidovat.

Právě tehdy se legionáři semkli a vytvořili největší zahraniční sílu v Rusku. Bojovali proti Rudé armádě a přes Sibiř se pomalu probíjeli k Vladivostoku, jediné ústupové cestě domů. Koncem roku 1920 se příběh definitivně uzavřel a poslední legionáři zmizeli z ruského území.

Legie fungovaly jako stát ve státě – měly vlastní dílny, tiskárny i pole. Mrtvým kamarádům stavěly vlastní pomníky. Ze semknutých legionářů vznikla síla, před kterou bolševické jednotky často utíkaly. Jejich věhlas později pomohl československým diplomatům v prosazování nového samostatného státu.