Od volby 45. prezidenta dělí Spojené státy hodiny. Po jedné z nejvyhrocenějších kampaní v dějinách země mají demokratka Hillary Clintonová a republikán Donald Trump takřka stejné šance. Co důležitého mít na paměti pro zorientování?
Prohrát může i ten, kdo získá většinu hlasů. Na výsledek si počkáme do středečního rána
Co se bude během úterý/ve středu dít?
Volební střediska a místnosti se otevřou ve všech 50 státech USA a Washingtonu DC napříč šesti časovými pásmy. Harmonogram se tak liší stát od státu. Vždy se ale volební místnosti otevřou v 6, resp. 7 hodin místního času a zavřou o 12 hodin později. Podle odhadů by mohlo hlas odevzdat kolem 120 milionů Američanů.
Pokud převedeme americké volby do našeho časového pásma, vypadá harmonogram následovně:
- Úterý 6:01 – Zveřejněny budou výsledky za první „mikrookrsek“, tradičně to bývá v Dixville Notch ve státě New Hampshire. Vesnička vzdálená zhruba 20 kilometrů od hranic s Kanadou si každoročně s volbami pospíší. Výsledky se tam vyhlašují minimálně den před všemi ostatními. V Dixville Notch se už o půlnoci z pondělka na úterý shromáždí všichni voliči, kterých je jen pár, a odvolí během několika minut. Většinou jsou nejrychlejší, i když soupeří s několika dalšími místy v New Hampshire.
- Úterý 12:00 – Hlasovací místnosti se otevřou ve státech na východě země – zahajuje se tím volební den.
- Středa 01:00 – V tuto chvíli se začnou volební místnosti postupně zavírat. Díky takzvaným exit polls, anketám mezi lidmi, kteří právě odvolili, se mohou objevit první projekce výsledků v konkrétních státech.
- Středa 05:00 - Krátce po páté hodině ranní by mohlo být jasno o vítězství některého z kandidátů.
Sledujte speciální vysílání na ČT24
Kdy budeme vědět o vítězi?
Obvykle krátce po 23. hodině východního času (u nás po páté ráno) bývá jasno, kdo získal potřebný počet volitelů – magické číslo pro vítěze je 270. Když je vítěz zřejmý, jeho soupeř v proslovu oficiálně uzná prohru. Hillary Clintonová a Donald Trump tak ve středu (pravděpodobně) krátce nad ránem promluví. Jeden jako vítěz, druhý jako poražený.
Kdo má větší šance?
Poslední průzkumy favorizují mírně Clintonovou, klíčové však budou výsledky v několika stále nerozhodnutých státech. Hlavní pozornost se upře na Floridu, Ohio, Severní Karolínu, Colorado nebo New Hampshire. Právě tam kandidáti v posledních dnech kampaně zamířili.
Co může vyhlášení vítěze oddálit?
Přesný čas samozřejmě není znám. Například v roce 2000 Amerika neznala vítěze ani po konci volebního úterý. Výsledky mohou být například natolik těsné, že nebude možné jméno budoucího prezidenta vyhlásit bez podrobného dočítání každého hlasu. O několik hodin může drama prodloužit také smršť právních žalob a žádosti o přepočítávání. A nakonec nelze vyloučit ani vyrovnaný stav – u každého podíl 269 volitelů. V takovém případě by vítěze v další proceduře volila Sněmovna reprezentantů.
Co jsou volitelé zač?
Kandidátovi sice dávají hlas voliči, ale ve skutečnosti v každém státě hlasují pro takzvaný sbor volitelů. Ti pak musí jednotně hlasovat pro konkrétního kandidáta – podle většinového verdiktu voličů v daném státě.
Aby to nebylo tak jednoduché – a zároveň nespravedlivé – každý stát reprezentuje rozdílný podíl volitelů: zjednodušeně řečeno podle počtu obyvatel. Nejvíce (55) jich má Kalifornie, například Nebraska nebo Severní Dakota pak 3.
Počet volitelů v jednotlivých státech USA
Formálně se však počet volitelů určuje podle zastoupení poslanců a senátorů ve federálním kongresu. Zatímco každý stát zastupují pouze dva senátoři, počet členů Sněmovny reprezentantů závisí právě na počtu obyvatel státu.
Sbor volitelů má dohromady 538 členů, přičemž ke zvolení prezidenta je třeba nadpoloviční většina, tedy už dříve zmíněných 270 hlasů.
Může mít kandidát nominálně více hlasů od voličů, a přesto prohraje?
Ano a stává se to. Klíč je právě v roli volitelů. Pro kandidáta proto není až tak důležité, kolik hlasů napříč USA celkově získá, ale zda uspěje v klíčových státech s velkým množstvím volitelů. Proto je teoreticky možné získat od obyvatel více hlasů, a přesto kvůli systému voleb prohrát.
Jak se vybírá konkrétní datum?
Letos se volby konají 8. listopadu, nejde ale o konkrétní termín. Hlavní roli má tradice: volby se konají vždy v úterý po prvním listopadovém pondělí.
Proč tak složitě?
Na první pohled krkolomně stanovený termín má základ v historické potřebě sladit volby s potřebami zemědělců a obchodníků. Těch bylo v době schválení (1845) mezi voliči zdaleka nejvíce. Měsíc byl vybrán z jednoduchého důvodu – šlo o ideální dobu, kdy zemědělcům téměř nic nebránilo v cestě za volbami. Už bylo po podzimní sklizni, mírné počasí přitom stále dovolovalo podstoupit na nezpevněných silnicích delší cestu.
S cestováním souvisí i volba konkrétního dne v týdnu. Pondělí se nehodilo kvůli tomu, že většina lidí by musela vyjet k volbám už v neděli, která byla vyhrazena návštěvám kostela. Proto kongres při rozhodování o způsobu volby přistoupil na následující možnost – úterý.
A proč úterý, které následuje po prvním listopadovém pondělí? Bez této podmínky by teoreticky hrozil jako volební termín 1. listopad, tedy den Všech svatých, kdy měla společnost jasně daný program. První den v měsíci navíc většina obchodníků prováděla vyúčtování za ten předešlý. Zákonodárci se jednoduše chtěli vyvarovat toho, aby volbu ovlivnil finanční (ne)úspěch nezanedbatelné skupiny Američanů.
Co bude následovat?
Oficiálně prezident získává mandát k výkonu své funkce až samotnou volbou prostřednictvím volitelů. Ta následuje v pondělí po druhé středě v prosinci (letos 19. prosince) a kopíruje výsledky voleb. I když volitelé nejsou ze zákona povinni hlasovat pro vítězného kandidáta, tohoto práva využívají výjimečně.
Inaugurace hlavy státu připadá na 20. leden následujícího roku. Slib s rukou přiloženou na bibli složí nový prezident přesně v poledne před sídlem Kongresu ve Washingtonu, a to za přítomnosti předsedy nejvyššího soudu USA. Ještě předtím složí slib viceprezident.
Co už mají kandidáti za sebou?
Kolotoč výběru kandidátů trvá minimálně rok, pokud bereme v úvahy formální harmonogram včetně oznámení kandidatur, primárek nebo stranických sjezdů. I když se o post amerického prezidenta uchází ve skutečnosti desítky stranických i nezávislých osobností, největší zájem a podporu mají ti z republikánské a demokratické strany.
Ti nejdříve absolvují složitý proces tzv. primárek, tedy stranických voleb v jednotlivých státech. Kandidáti si v rámci strany snaží získat co nejlepší podporu, a to buď v klasických primárkách (velmi podobný formát jako např. volby v ČR), nebo na tzv. volebním shromáždění. Nejlepší kandidát z každé strany je pak oficiálně nominován na letním sjezdu.