Poslední průzkumy naznačují, že letošní souboj o křeslo v Bílém domě může být velmi vyrovnanou záležitostí. Pohled do historie ukazuje, že by to určitě nebylo poprvé. Učebnicovým příkladem byl v tomto směru rok 1960 - v duelu demokrata Johna Fitzgeralda Kennedyho s republikánem Richardem Nixonem uspěl prvně jmenovaný kandidát s těsným náskokem 119 000 hlasů z celkového počtu 68 milionů vhozených lístků.
Nejtěsnější duely prezidentských voleb v USA. Dva z nich zažil Nixon
Výhra JFK byla překvapivá, neboť Nixon měl v té době na kontě osmileté působení v roli viceprezidenta v právě končící éře Dwighta Davida Eisenhowera. Ten své „pravé ruce“ ovšem neposkytnul v předvolebním klání příliš velkou podporu. Jednou z často citovaných replik je Eisenhowera ironická odpověď na otázku, co je pravdy na tom, že ho Richard Nixon v lecčems inspiroval a ovlivnil. „Dejte mi týden, snad mě něco napadne,“ prohlásil „Ike“.
Političtí komentátoři se shodují na tom, že výsledek voleb v pořadí 35. prezidenta USA mohly do značné míry ovlivnit čtyři televizní debaty obou kandidátů. Ta vůbec první se uskutečnila na stanici CBS - 26. září 1960 v Chicagu. A hned při této premiéře se naplno projevila moc televizní obrazovky. Zatímco posluchače u rozhlasových přijímačů zaujal více Nixon, u televizních diváků jasně zabodoval Kennedy - působil svěžím a energičtějším dojmem na rozdíl od unaveného a pobledlého soupeře (který se navíc těsně před vstupem do studia uhodil do zraněného kolena).
„Nixon byl za prvé velmi špatně namaskován, takže vypadal jak nemocný, a mluvil způsobem moudrého politika – byl nudný, nezáživný. Do toho mu vyloženě ,štěkal‘ mladý, vtipný a zajímavý Kennedy svými poznámkami a pozorováními. Najednou jsem viděla, že Nixon je něco jiného, než jsem si představovala, a začala jsem mít raději Kennedyho,“ přiblížila atmosféru debat manželka Ferdinanda Peroutky, Slávka Peroutková, která tehdy pracovala v New Yorku pro Rádio Svobodná Evropa.
O osm let později si Nixon spravil chuť a porazil svého demokratického soka Huberta Humphreyho, byť to bylo jen o zhruba půl milionů hlasů. Nicméně co se týče zisku volitelů - a v amerických prezidentských volbách rozhoduje toto hledisko, nikoliv absolutní počet hlasů - byla jeho převaha mnohem výraznější (301 pro Nixona, 191 pro Humphreyho). A ve volbách v roce 1972 pak pozdější hlavní aktér nechvalně známé aféry Watergate převálcoval George McGoverna poměrem volitelů 520:17.
Velmi vyrovnané duely amerických prezidentských voleb
Pikantní ovšem je, že v případě obou kampaní se Nixon rozhodnul vyhnout se televizním debatám a odmítl se jich zúčastnit. Američané se tak dočkali další výměny názorů před televizními kamerami ze strany uchazečů o Bílý dům až v roce 1976. To se střetli Gerald Ford a Jimmy Carter.
Bushovi pomohl do Bílého domu až rozsudek Nejvyššího soudu
Nesmírně vyrovnaným soubojem byl v roce 2000 duel mezi stávajícím viceprezidentem Alem Gorem a jeho republikánským protivníkem Georgem Walkerem Bushem. Třebaže kandidát za demokraty dostal celkem o takřka 500 000 hlasů více, na volitele těsně podlehnul. O osudu voleb rozhodly výsledky ve státě Florida. Zde měl Bush junior navrch o pouhých 537 (!) hlasů.
Volební souboj v roce 2000 - George W. Bush vs. Al Gore
Poněvadž se na Floridě v tamních volebních místnostech objevila řada nesrovnalostí, odmítl Al Gore výsledek voleb uznat a požádal o ruční přepočítání hlasů. Tento krok sice posvětil Nejvyšší soud státu Florida, ale nakonec jej zamítnul federální Nejvyšší soud. Jeho sporný a těsný verdikt (soudci hlasovali 5:4 ve prospěch zastavení přepočítávání hlasovacích lístků) přinesl vítězství definitivně do klína republikánského tábora.
Stalo se tak 13. prosince 2000, tedy 36 dnů po konání voleb. Po tomto oznámení Gore odstoupil z celého klání.
Podle tvrzení stanice CNN, která se k tématu vrátila v loňské speciální reportáži, by Bush ale velmi pravděpodobně zůstal na Floridě vítězem i v okamžiku, pokud by bývalo došlo k ručnímu přepočítání hlasovacích lístků.
Dewey porazil Trumana. Ale jen podle novinového titulku
Dnes už ikonickým příběhem je i předčasné oznámení porážky Harryho Trumana, čehož se 2. listopadu 1948 dopustil list Chicago Daily Tribune. Tento deník natolik důvěřoval předvolebním průzkumům, které hlásaly, že úřadující prezident skončí v Bílém domě a nahradí ho zde republikánský vyzyvatel Thomas Dewey, že neváhal ještě před sečtením většiny hlasů dát na titulní stranu článek s titulkem „Dewey poráží Trumana“.
Na obranu listu nutno dodat, že stejného názoru - byť jej takto hned po volbách nevyjádřily - byla řada dalších deníků a časopisů. Například Newsweek otisknul bezprostředně před volbami anketu s padesátkou špičkových politických komentátorů a ti všichni do jednoho předpověděli prohru Trumana. Časopis Life zase umístil na obálku předvolebního čísla Deweyho fotografii s popiskem: „Příští prezident Spojených států amerických“. Trumanův triumf tedy čekal opravdu málokdo…