Dosud se hororovými výjevy bavila hlavně on-line komunita. Postrach klaunských převleků ale získává ohlas ve stále více zemích. Případy veřejného strašení, ale i násilných incidentů se po vlně v USA přelily také do Evropy. Tenká linie mezi vtipem a nebezpečným šířením paniky stále více zaměstnává hlavně policisty. Pro umocnění „zážitku“ totiž klauni neváhají vyrukovat na oběti žertu třeba s nožem. Často si ale vystačí i bez něj. Proč právě z postav, které nás v dětství rozesmávaly, mnohým mrazí v zádech?
Pro psychology nejde o nic neznámého. Strach z klaunů prý rozhodně není iracionální – ba naopak. Jak připomíná CNN, existuje hned několik důvodů, proč z postav s bílou tváří a pestrobarevným oblečením rychle přejde humor.
Nemáme rádi, když něco příliš okatě nepasuje do sebe. Nesoulad nás stresuje a velmi rychle se ho chceme zbavit. V případě klaunů k tomu máme dost příležitostí. Mají být přece zábavní, vtipní a dávat nám vzpomenout na nevinné dětství, kdy nás toho příliš netrápilo. Stačí se ale podívat o několik století zpět.
Šašky ze shakespearovských dramat si lidé spojovali se smrtí a temnotou. S tímto skrytým rozporem pracovala i pozdější populární kultura – představila klauny jako symboly bezstarostného dětství, jejichž bílé tváře ale skrývají něco zlověstného.
„Klaun jako folklorní a mytická postava je šprýmař, šibal, tak trochu podvodník – podobně jako ďábel. Šašci byli vždycky rozporuplnou postavou. Někdy kladní, někdy záporní,“ říká badatel Ben Radford, který zkoumá novodobé mýty, tzv. městské legendy.
Kamenná tvář
Mimika jako jeden ze spolehlivých znaků emocí, respektive její absence. Jakožto společenské bytosti si umíme spojovat pocit bezpečí právě z výrazu tváře nebo řeči těla. Clona v podobě klaunské masky nám brání vidět, co dotyční cítí, co si myslí nebo jakou mají skutečně náladu.
Vzpomeňte si na libovolný maškarní ples. Maska před námi skrývá nejen vzhled, ale i záměr. A nejistota ohledně záměru osoby před námi většinou zneklidňuje.
Pokroucené rysy
Vnímání lidských tváří a jejich atraktivity většinou odráží normy ve společnosti – od barvy kůže přes velikost, lícní kosti nebo tvar úst. Pokud něco nápadně vybočuje z normy, opět v nás vzbuzuje nejistotu. Právě asymetrie a zveličování – základní rysy klaunských tváří – v lidech navozují nedůvěru. Vůči klaunům pak podvědomě cítíme averzi, lépe řečeno nesoulad mezi zábavou a pocitem odtažitosti.
Záporné vzory
Znovu připomeňme roli kultury. Ta nám čas od času připomene, že klauni mají i své temnější verze. Kriminologové by asi připomněli nejspíše Johna Wayna Gacyho. Známý „klaun-zabiják“ měl v 70. letech na svědomí život 33 mladých chlapců, které znásilnil a posléze zabil. Vedle toho přitom chodil do nemocnic či na večírky bavit obecenstvo jako klaun Pogo a Patches.
Hrůzu ve spojitosti s klaunem si ale většina lidí spojí spíše s Pennywisem – postavou ze známého románu Stephena Kinga To. Z kraje 90. let se předloha dočkala i filmového zpracování režiséra Tommyho Lee Wallace.
Obavy z nelogičnosti
Postavy klaunů v sobě skrývají mnoho rozporného. Mají jednoznačně lidská gesta, a přitom jasně přehnaná. Pokud vyjádří emoce (například smutek v podobě namalovaných slz), tak jsou většinou ploché. Pokud naopak vidíme neustále vykreslený úsměv, po chvíli nás začne zneklidňovat. Za strnulým úsměvem zkrátka lidé podvědomě vidí něco skrývaného, tvrdí psychologové.
Příklady klaunského strašení se naposledy objevily ve Švédsku. Tento týden dvojice klaunů s noži hrozila jedné ženě v obci Skänninge v kraji Östergötland. Na dvou místech ve Švédsku zase klauni stáli před školou a strašili děti. Podobné incidenty byly v poslední době zaznamenány také například ve Spojených státech, Británii či v Austrálii.
Podle dat Googlu se každý rok výrazně zvýší zájem o fenomén děsivých klaunů kolem Halloweenu na konci října. Současná vlna se ale minimálně v USA drží od konce léta. Zprávy o klaunských postavách se prvně objevily v Jižní Karolíně.
Děti z apartmánové čtvrti Fletwood Manor si tehdy začaly stěžovat, že je jakási postava klauna lákala do lesa. Zpráva na sítích okamžitě zafungovala jako virál. O měsíc později se objevily podobné případy v Georgii, Alabamě nebo Kentucky. Policisté napříč USA řeší desítky stížností na výtržnosti páchané v klaunských převlecích.
Boj za klaunskou čest
Může se skutečný klaun proti globální hysterii děsivých šašků nějak bránit? „Živím se jako klaun už 34 let,“ říká muž z New Jersey. „Ale tahle hysterie mi ničí živobytí.“ Stěžuje si mimo jiné na citelný pokles zájmu. „Je úžasné lidi rozesmávat. Nic jiného v tom není, bohužel se to nyní zvrhlo v to nejhorší,“ dodává.
Klaunská sdružení už vytáhla do protiútoku a snaží se, jak sama říkají, „bránit poctivé a starobylé řemeslo.“ Strach mezi počestnými klauny má jasné opodstatnění. Už v Greenvillu se někteří rezidenti neváhali bránit s pistolí v ruce – asociace má tak strach, že si některého z jejich členů lidé spletou s výtržníky.
Fenomén výtržnictví ve stínu veselých barev se zkrátka vymkl kontrole, upozorňují mnozí s tím, že řešení zatím nemají. Dokonce i autor zmiňované literární předlohy klauna Pennywise – Stephen King – vyzval na Twitteru k ukončení klauní hysterie.
V sobotu se dokonce v Tucsonu konal protestní pochod za vylepšení klaunské cti.
Hnutí se šíří na sítích pod heslem „clownlivesmatter“ jako odkaz k vlně černošského aktivismu napříč USA (blacklivesmatter). Podle některých názorů jde ale o znevažování afroamerické revolty kvůli kontroverzním zákrokům policie.
Zneužití masek nejčastěji stojí na snaze poněkud „svérázně“ se pobavit a využít současného trendu – bohužel třeba i k loupežným přepadením. Dopadů si začají všímat i firmy. Například společnost McDonald's už kvůli situaci omezila reklamní kampaně se svým maskotem Ronaldem. A úřady pro jistotu před blížícím se Halloweenem varují: klaunský převlek by si tentokrát každý měl dvakrát rozmyslet.
