Dvaašedesátiletý Recep Tayyip Erdogan pochází ze skromných poměrů. V mládí si musel přivydělávat pouličním prodejem v jedné z nejchudších čtvrtí Istanbulu. V sekulárním Turecku vychodil náboženské školy. Chvíli to zkoušel jako profesionální fotbalista, kariéru ale udělal až v islámském politickém hnutí. Část života strávil i ve vězení. Za recitaci nevhodné básně si odseděl čtyři měsíce.
Erdoganova cesta na „trůn“: Od pouličního prodejce přes fotbal až do míst nejvyšších
Prvního velkého úspěchu dosáhl v roce 1994, kdy ho zvolili starostou Istanbulu, ze kterého udělal čistší a zelenější metropoli.
V roce 2002 jeho proislámská strana Právo a spravedlnost (AKP) jasně vyhrála v parlamentních volbách. O rok později už Erdogan složil premiérskou přísahu. „9. březen 2003 je historickým milníkem pro naši demokracii a boj za naše práva,“ uvedl v čerstvé funkci premiéra Recep Tayyip Erdogan.
Turecko na cestě na Západ
Jako první politik v tureckých dějinách vyhrál parlamentní volby třikrát po sobě, pokaždé s vyšší podporou, a to zejména díky prudkému a dlouhému hospodářskému růstu.
V prvních letech vlády zahájil rozhovory s opomíjenou kurdskou menšinou a přiblížil Turecko k Západu. „Chceme být členy EU a potřebujeme tyto změny, protože Turci si zaslouží lepší demokracii,“ uvedl v roce 2010 tehdejší šéf Erdoganovy strany Ibrahim Yildirim.
obrázek
Erdogan utužuje svou pozici
Prezidentem Turecka se stal v roce 2014 v první přímé prezidentské volbě. V posledních letech ovšem začal stupňovat své autoritářské metody. Tvrdě potlačil protivládní protesty, začal omezovat svobodu médií a posilovat vliv islámu na chod státu. Jako první přímo volená hlava státu navíc usiluje o zvýšení svých pravomocí.
Turecku vládne nepřetržitě třináct let. Velkou popularitu má mezi chudšími a konzervativními voliči. „Zemi vládne dobře. Všichni jsou spokojení a bohatí, žijí svobodně. Každý si může dělat, co chce,“ uvedla bývalá Erdoganova sousedka Semiha Karaoglu Pacalová.
Erdoganova cesta do prezidentského křesla (zdroj: ČT24)
„Těží z podpory dlouho opomíjených a na periferii vytlačovaných skupin, které jsou konzervativní proislamistické a které právě za minulých republikánských prokemalistických sekulárních režimů více trpěli,“ uvedl v Událostech, komentářích politolog Tomáš Kaválek. Díky jejich podpoře ustál ekonomickou krizi, korupční skandály svých ministrů a naposledy i pokus o převrat.