Evropská unie přizvala na summit Ankaru, běžence chce vrátit za Bospor

Turecko - přestupní zóna mezi starým kontinentem a bojišti Blízkého východu - představuje pro Evropskou unii klíčového partnera od loňského listopadu, kdy obě strany podepsaly společný akční plán, jehož cílem je výrazné snížení počtu migrantů, kteří připlouvají do Řecka přes Egejské moře.

Turecko se za pomoci evropských peněz snaží zlepšit podmínky více než 2,5 milionu syrských uprchlíků na svém území (vzdělávání pro děti, práce pro dospělé), zasahuje proti skupinám převaděčů a posílilo svou pobřežní stráž.

Osmadvacítka na revanš zintenzivnila debatu o tom, jak Turkům usnadnit přístup k schengenským vízům a jak posílit turecko-unijní vztahy (země již několik desetiletí neúspěšně usiluje o vstup do evropského společenství). Vedle toho se EU snaží dát migrantům najevo, že cesta nemá smysl. „Nejezděte do Evropy. Nevěřte převaděčům. Neriskujte život a své peníze. Je to k ničemu,“ varoval například předseda Evropské rady Donald Tusk.

Počty běženců, kteří vyplouvají z tureckých břehů a z člunů se vyloďují na řeckých ostrovech, ale nijak výrazně a trvale neklesají. Do Řecka denně dorazí čtyři tisíce lidí. Podle diplomatů bude proto úkolem summitu najít cestu, jak počet řádově snížit na několik set.

Efektivní navíc není ani navracení běženců. Turci od Řecka převzali zatím tři stovky migrantů bez nároku na azyl, osmadvacítka ale stojí o mnohem výraznější návraty; nizozemský premiér Mark Rutte takový vývoj označil za „minimální výsledek summitu“, ačkoliv samotná Ankara se zpěčuje. S částí států, odkud běženci přicházejí, totiž nemá readmisní dohody, takže migranty nemůže snadno vracet.

Obchod, kde jsou v kleštích oba partneři

Rozhovory s premiérem Davutogluem by se podle diplomatů měly soustředit především na migrační problematiku i přesto, že Ankara by ráda probrala i širší kontext dění v Sýrii a na Blízkém východě.

„Je to obchod a Evropská unie do něj vstupuje v mnohem horší pozici, protože potřebuje dohodu co nejdříve,“ komentuje vstupní situaci obou stran analytik Michal Vít z Institutu pro evropskou politiku. „Zlepšení své vyjednávací pozice ale nemůže očekávat ani Turecko. V případě, že dojde k vyhrocení konfliktu s Ruskem nebo kurdského problému, může pouze oslabit.“ Důvodem případného tureckého oslabení je totiž právě deklarovaný zájem o evropský klub. 

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) si ale nedovede představit, že by summit skončil bez úspěchu. „Turecko by mělo splnit závazky, které má,“ prohlásil. Sám ale připouští, že spoléhání se na Ankaru může být riskantní. „Turecko má trochu jiné zájmy než my. Zajímají ho především Kurdové na jihu země.“

Pomoc Řecku: Finanční podpora 700 milionů

Hlavní tlak běženců je nyní soustředěný na Řecko. Pomoc hospodářsky už tak dost problematickému státu bude dalším výrazným bodem pondělního jednání. Po rozpačitém výsledku posledního summitu totiž Rakousko přistoupilo k razantnímu omezení počtu utečenců, jež vpustí na své území, a v dominovém efektu zavřely své hranice všechny státy na balkánské migrační trase.

Tisíce migrantů, kteří do Řecka připlouvají, se nyní shromažďují zejména na řecko-makedonském pomezí; Skopje totiž s podporou střední Evropy vpouští jen Iráčany a Syřany z měst, kde zuří válka. V severořecké provincii Centrální Makedonie tím dochází k prudkému zhoršení humanitární situace.

Řecko na postup Balkánu a Rakouska reagovalo ostře, z Vídně na protest odvolalo svou velvyslankyni a balkánským zemím pohrozilo blokádou při jejich snaze vstoupit do EU.  

Evropská komise proto minulý týden přišla s plánem mechanismu, který by umožňoval v příštích třech letech použít až 700 milionů eur na řešení takové krize v členských státech. Dosud bylo takové řešení možné jen při pomoci mimo osmadvacítku. A Řecku vychází vstříc i návrh závěrečného prohlášení, který citovala ČTK.

Na prvním místě zdůrazňuje právě potřebu reagovat na situaci pod Olympem. Unie chce dát najevo, že Řecku nemají pomoci jen členské státy, ale také agentury Frontex a Europol. Evropské státy by se měly podílet i na zlepšení práce jeho azylového systému, a summit proto – alespoň podle návrhu usnesení – vyzval členské země, aby pro žadatele o azyl nabídly víc míst, než s kolika počítá přerozdělovací mechanismus.

Ostatně i samotný premiér Alexis Tsipras se chystá žádat „spravedlivé rozdělení břemene“ a okamžité přemístění migrantů, kteří uvázli na řeckém území. Vedle toho - a v reakci na Rakousko - Atény budou rovněž prosazovat sankce vůči těm členským státům EU, které se „neřídí společně přijatými rozhodnutími“.

Pomoc Turecku: Jízdenky od koalice ochotných

Turecko Syřanům hranice zavřít odmítá. Jeho situaci by tak mohl ulehčit plán, se kterým loni v prosinci přišla německá kancléřka Angela Merkelová. „Koalice ochotných“ zemí EU zvažuje, že nelegální cestu přes moře do Řecka by konkrétním syrským uprchlíkům v Turecku nahradila možností legálního příjezdu do Unie.

O zvažovaných počtech nechtějí diplomaté hovořit ani mimo záznam, podle turecké strany by měl ale plán smysl jen v případě, že by se týkal statisíců lidí ročně. Česko nemá, stejně jako další země ze středu a východu Evropy, zájem se podobné akce účastnit.

Turci dávají najevo, že by potřebovali rychle slyšet konkrétní detaily a podmínky. Návrh závěrů schůzky ovšem věc zmiňuje jen stručně větou o tom, že je třeba „pokračovat v práci na věrohodném programu humanitárního přijímání s Tureckem“.