Jako přelomové oceňují vědci zabývající se ochranou klimatu výsledky konference COP21 v Paříži. Upozorňují ale, že jednotlivé státy musí ekologické úsilí k dosažení udržitelného prostředí a ke zvrácení radikálních změn podnebí ještě vystupňovat. Finální návrh počítá především s tím, že se podaří udržet globální oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia oproti předindustriálnímu období a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně Celsia.
Podle vědců jsou výsledky klimatické konference přelomové
„Největším přínosem tohoto procesu je to, že více než 180 zemí předložilo národní klimatické cíle. I tak je to ale historická dohoda, která vysílá jasný signál politikům, podnikatelům a investorům, aby začali s přechodem na nízkouhlíkovou a klimaticky udržitelnou společnost,“ uvedl Steffen Kallbekken, který je ředitelem osloského střediska pro výzkum klimatu a prostředí CICERO. „Odhady nicméně ukazují, že současné závazky povedou ke zvýšení teploty o 2,7 až 3,7 stupně Celsia. K omezení klimatických změn je nutné úsilí vystupňovat. Je důležité, že státy budou nové klimatické cíle předkládat každých pět let. Pokaždé, když země předloží nové cíle, musí být ctižádostivější než ty stávající,“ dodal.
Programový ředitel hnutí Duha k pařížské dohodě (zdroj: ČT24)
„Dosažení rovnováhy mezi zdroji a poklesem skleníkových plynů ve druhé polovině tohoto století bude vyžadovat snížení emisí oxidu uhličitého k nule. Zdá se, že si to vlády uvědomují,“ řekl Myles Allen z Oxfordské univerzity. „Aby byla opravdová šance zůstat pod dvěma stupni, musíme tak jako tak cílit na 1,5 stupně. Je rozumné vzít na vědomí, že dva stupně jsou samy o sobě sotva bezpečné,“ dodal s tím, že dohoda je skvělým výsledkem francouzské diplomacie.
Podle Johana Rockströma, který je ředitelem střediska Stockholm Resilience Centre zabývajícího se schopností ekosystému vypořádat se s následky přírodních katastrof i lidské průmyslové činnosti, znamená dohoda bod obratu. „Paříž je světovou startovní čárou. Nyní musíme jednat důsledně spolu s vědou, abychom dosáhli ubývání oxidů uhlíku do roku 2050 a udržitelného rozvoje,“ řekl.
„Pokud se to dohodne a prosadí, bude to v několika málo desetiletích znamenat snížení skleníkových plynů k čisté nule. Je to v souladu s vědeckými důkazy, které jsme předložili k tomu, co se musí učinit, aby se snížilo riziko klimatických hrozeb, jako jsou extrémní počasí a stoupání mořské hladiny,“ řekl John Schellnhuber, který stojí v čele postupimského Institutu pro výzkum dopadů klimatu.
„Ke stabilizaci našeho klimatu musí emise oxidu uhličitého kulminovat výrazně před rokem 2030 a musí být odstraněny co nejdříve po roce 2050. Technologie, jako jsou bioenergetika a zachytávání uhlíku a jeho skladování, stejně jako zalesňování, mohou sehrát svou roli pro vyrovnání zbytkových emisí, ale snížení oxidu uhličitého je klíčové,“ dodal Schellnhuber s tím, že vlády v Paříži mohou psát historii, aby si budoucí generace po staletí připomínaly pařížský summit.
Schellnhuber konečný návrh dohody ocenil za to, že není v rozporu s vědeckými poznatky. Starší pracovní návrhy přitom tento vědec kritizoval. Schellnhuber už v roce 1995 předložil koncept globálního oteplení o maximálně dva stupně Celsia vůči předindustriálnímu období. Tuto koncepci přijala německá vláda i Evropská unie.
Demonstrace ekologických aktivistů v Paříži
„Stále zbývá mnoho práce. Je ale povzbuzující vidět, že se dohoda dostává do procesu, který by mohl naplnit naše ambice,“ řekl o návrhu Joeri Rogelj z Mezinárodního ústavu pro aplikovanou systémovou analýzu (IIASA). „Konání ve jménu klimatu bylo v posledních desetiletích výrazně zanedbáváno a dokonce i dnes se emise stále zvyšují. Omezení růstu teploty o 1,5 stupně je touhou, které nebudeme schopni dostát, pokud nedokážeme v nadcházejícím desetiletí naše činy vystupňovat,“ dodal.
Rogelj považuje za nepostradatelné technologie na odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry, pokud bude lidstvo chtít stanoveného dlouhodobého cíle dosáhnout. „Technologie umožňující záporné emise, které jsou potřebné k omezení růstu teploty o 1,5 stupně Celsia do konce století, jsou nejisté. Proto dává vědecký smysl větší úsilí v klimatickém konání,“ uvedl. Důležité je podle něj zaměřit se vedle dlouhodobých cílů i na ty krátkodobé.