Podle dokumentů Červeného kříže, které napovídají víc i o Demjanjukově životě od července 1945 do jeho odchodu do USA v lednu 1952, Demjanjuk po válce tvrdil, že je vyhnancem. Podal si dokonce žádost o uprchlickou podporu pro sebe, svou ženu a dceru. Podle spisu mu bylo právo na podporu Mezinárodní organizace OSN pro uprchlíky přiznáno.
V žádosti o podporu, která byla podána v roce 1948, Demjanjuk uvedl, že posledních 12 let pobýval na území Sovětského svazu, Polska a Německa. Jmenoval i Sobibor, kde podle německých úřadů měl jako dozorce dohlížet na vyhlazování Židů. V žádosti pro humanitární podporu ale uvedl, že v Sobiboru působil jako řidič.
Ve spisech Červeného kříže je kromě listin i Demjanjukův průkaz s fotkou a otisky prstů, lékařské zprávy a průkazy z deseti uprchlických táborů.
Na seznamu nejhledanějších nacistických zločinců je Demjanjuk na druhém místě. Německé úřady tvrdí, že mají dost důkazů, které ho mají usvědčit z podílu na vraždách nejméně 29 tisíc Židů. Demjanjuk prý osobně vodil v Sobiboru Židy do plynových komor. Ten ale obvinění odmítá a tvrdí, že byl sám válečným zajatcem. Německo požádalo USA, aby Demjanjuka vydaly k soudnímu procesu. Na poslední chvíli ale byla jeho deportace zastavena, Demjanjuk tak nadále zůstává v USA, kde žije od roku 1952.
