Je to boj s časem a dobrovolníci se střídají ve dne i v noci. Nezbývá než přikrýt velryby mokrou látkou a neustále je polévat vodou. Jedině tak je možné oddálit smrt z přehřátí. „Jsou v hrozném stavu. V posledních několika dnech tady byla silná bouře a bylo opravdu těžké vůbec sem dostat někoho, kdo by mohl pomoci,“ řekl Ingrid Visser z organizace ORCA.
Noc přežilo pouze 24 z celkem víc než sedmi desítek kulohlavců, kteří na odlehlé pláži Nového Zélandu uvízli. „Zůstanu tady tak dlouho, jak bude potřeba. Chci vidět, až budou konečně v bezpečí,“ prohlásila jedna z dobrovolnic. S denním světlem konečně dorazila i těžká technika, kterou záchranáři velryby přemístili do nedaleké laguny. Tam by se měly zotavit před vypuštěním na volné moře. „Ty, co zůstaly naživu, jsou v celkem dobrém stavu. Dívají se kolem sebe a sledují, co se děje,“ konstatoval Patrick Whaley z úřadu pro ochranu přírody.
Reportáž Tomáše Eyema
Podobnou situaci zažili novozélandští záchranáři i koncem srpna. Na pobřeží uvízlo 64 kulohlavců. Ani jeden nepřežil. Stejná situace se opakuje každý rok několikrát. Zvlášť v době migrace velryb od Antarktidy a zpět. Vědci se dosud marně snaží vysvětlit, co kytovce láká ke břehům, kde pak umírají.
