Berlín – Evropa má prý problém s přijetím přistěhovalců či tolerancí jejich kultury. Pokud ale jde o jídlo, všechny spory mizí. V sousedním Německu zvrátila po staletí zažité stravovací návyky během pár let invaze pizzy, gyrosu, hamburgerů a hlavně döner kebabu. Posledně jmenovaný pokrm servíroval údajně vůbec poprvé 2. března 1971 turecký „gastarbeiter“ Mahmut Aygün ve své restauraci Hásir v berlínské čtvrti Kreuzberg.
Ve velkých německých městech, především v Berlíně, si lze pořádnou porci lahodného grilovaného masa se salátem a omáčkou v pita chlebu koupit prakticky v jakoukoli denní či noční hodinu. Sníst se dá na ulici, v parku i v restauraci a stojí něco mezi dvěma a pěti eury, tedy asi 50 až 120 korunami. Živí se jím noční ptáci, studenti, co mají hluboko do kapsy, turisté „baťůžkáři“ i dělníci, ale občas jím nepohrdnou ani „bílé límečky“ či rodiny s dětmi.
Vyměnil talíř za pita chleba. A stal se slavným
Aygünův geniální nápad spočíval v tom, že tradiční turecké grilované jehněčí (kebab), které se podávalo na talíři s rýží, zabalil do pita chlebu a umožnil tak zákazníkům, aby se do něj zakousli hned u stánku. Navíc přidal omáčku, bez které prý Němci nejsou schopni pozřít žádné maso. Sláva döner kebabu (od tureckého slova „dönnmek“, otáčet, podle špízu, na kterém se maso hodiny griluje) se začala rychle šířit.
Jen ve Spolkové republice se dnes podle údajů Sdružení výrobců tureckého döneru v Evropě (ATDID) vyprodukuje 300 tun dönerů denně, které se prodávají ve více než 15 000 stánků a restaurací. Celá branže zaměstnává 45 000 lidí a vykazuje roční obrat přes 2,3 miliardy eur (56 miliard korun). Döner kebab, který se dnes běžně vyrábí i z telecího a kuřecího masa, mezitím dobývá další evropská města včetně těch českých. Nikde však není tak populární jako v Německu, kde dnes žije kolem 2,8 milionu lidí tureckého původu.
K pokrmu se dnes kromě tradiční jogurtové přidává i bylinková, česneková či pálivá omáčka. Maso, které se peče na svislém špízu, se na rozdíl například od řeckého gyrosu krájí na velmi tenké plátky. Přestože se podává s čerstvou zeleninou, není döner žádný zázrak zdravé stravy. Dietologové mu vyčítají zejména to, že je příliš slaný a tučný. Občas se vynoří i problém okolo dodržování hygienických norem. Několik skandálů s kvalitou masa a omáček přimělo například výrobce döner kebabu v posledních letech k tomu, aby se sjednotili a pokusili zavést pro výrobu svého „rodinného stříbra“ jednotné normy.
Otec döner kebabu Mahmut Aygün, který do Německa přišel v pouhých 16 letech, na svém originálním nápadu nezbohatl. Nedal si jej totiž patentovat. Jeho vynález mu však spolehlivě zaručil nesmrtelnost a dodnes „živí“ desetitisíce lidí - nejen noční hladovce, ale i mnoho lidí tureckého původu, kteří by jinak v Německu a dalších evropských zemích jen stěží sháněli práci. Díky Aygünovi se dnes döner kebab prodává i v jeho rodné zemi - zahraniční turisté se bez něj zkrátka nedokázali obejít.
