Kyjev/Praha – Majdan navrhl na premiéra opozičního politika Arsenije Jaceňuka. Majdan klade požadavky na kvalifikaci ministrů nové vlády. Podobné formulace v posledních dnech a týdnech plní první stránky novin. Kdo je ale Majdan? Kdo na náměstí Nezávislosti vlastně rozhoduje a kdo tajně tahá za nitky? Majdan, ktrerý politici respektují, lze přirovnat k roku 1989, kdy protesty na náměstích vyvolaly vznik Občanského fóra. Podle politologa Mlejnka ale jednota Majdanu je křehká a podobně jako v bývalém Československu lze předpokládat štěpení tohoto uskupení.
Majdan: Náměstí, dav, fenomén nebo také „Občanské fórum“
Majdan – ukrajinské slovo arabského původu – získalo během tříměsíčních nepokojů na významu, nebo spíš svůj význam dramaticky změnilo. Jak upozorňuje americký historik orientovaný na východní Evropu Timothy Snyder „majdan“ byl původně jen výraz pro „náměstí“. Jenže během protestů se jím začal označovat i samotný akt formování politiky. Lidé, kteří se například rozhodli vyjádřit nespokojenost s režimem sesazeného prezidenta Janukovyče pomocí svých aut, se tak začalo říkat AutoMajdan. A zprávy o EuroMajdanu, tedy demonstracích za proevropskou Ukrajinu, nepřícházejí už jen z Kyjeva, ale i z dalších měst, například i těch na tradičně proruském východě země. Stále ale existují místa, která odmítají lidi z Majdanu a hovoří o nich jako o teroristech; například z Doněcku se ozývají hlasy, které stále stojí za Janukovyčem.
Když protest spojuje…
Kde se ale vzalo 20 tisíc demonstrantů, které neváhal Janukovyčův režim označit za zločince? „Mezi protestujícími jsou zastoupeny všechny skupiny občanů: lidé hovořící rusky i lidé hovořící ukrajinsky, lidé z měst i venkova, lidé ze všech koutů země, členové všech politických stran, mladí i staří, křesťané, muslimové i židé,“ upozornil na stránkách čtrnáctideníku The New York Review of Books Snyder.
Arsenij Jaceňuk se představuje na Majdanu
Majdan vznikal živelně, nejprve na něj přišli mladí lidé, kteří viděli Ukrajinu jako součást Evropy, pak se přidali třeba afghánští veteráni, kteří přišli chránit „své děti“ poté, co protestující studenty koncem listopadu zbila pořádková policie. Dnes už je to ale podle pozorovatelů víc než dav. Demonstranti se začali organizovat do skupin, které mají svého vůdce. „Vůdci se schází, diskutují spolu, vystupují na tribuně. Jednotný názor Majdanu vzniká diskusí,“ popsala Petra Procházková, zpravodajka Lidových novin v Kyjevě. A dodala: „Majdan už je dnes křehká struktura, se kterou lze komunikovat. Je už nyní určitou politickou silou, kterou politici respektují.“
O tom ostatně svědčí i zájem politiků. Bývalá premiérka Julia Tymošenková před dav v centru Kyjeva spěchala hned po svém propuštění z vězení. A také novopečený premiér Jaceňuk se přišel na náměstí „představit“.
Podle politologa Josefa Mlejnka se Majdan změnil v rozhodovací strukturu, po jaké volají zastánci přímé demokracie. S něčím podobným má své zkušenosti také Česko. Podobný proces totiž zažilo během Sametové revoluce v roce 1989. Tehdy se davy na náměstích postupně přeměnily v politické uskupení, které nejen že vyhrálo první svobodné volby, ale vyneslo někdejšího disidenta Václava Havla až do prezidentského křesla.
Známí i neznámí hrdinové z Majdanu
Dmytro Bulatov (35) je předsedou nevládní organizace „Sociálně zodpovědná společnost“. Během protivládních protestů organizoval v Kyjevě tzv. AutoMajdan, tedy průjezdy aut ozdobených opozičními transaparenty Kyjevem a blokády klíčových vládních budov automobily. Odpovědí na jeho aktivity byly únos a mučení. Bulatov je ženatý a má tři děti.
Olesja Žukovská (21) pomáhala na Majdanu jako dobrovolná zdravotnice. Minulý týden ve čtvrtek ji na náměstí zasáhl ostřelovač do krku. Fotografie, na které si zraněná dívka rukou drží krvácející zranění, stejně jako její vzkaz na Twitteru – „Umírám“ – obletěly svět. Žukovská měla nakonec štěstí, lékaři ji zachránili. Světu z nemocnice vzkázala: „Jakmile mi bude líp, půjdu samozřejmě na Majdan.“ Více o Olesje Žukovské čtěte zde.
Důležitá je pro Majdan také improvizovaná domobrana. Ta má celou řadu funkcí, mimo jiné dbá na pořádek na náměstí a hlídá, aby se mezi demonstranty nešířily drogy a alkohol. Jedním z ochránců pořádku je i Evgenyj Kuznetsov (25): „Moji přátele a já jsme zorganizovali Setninu, abychom bránili barikády. My jsme třetí síla. Nedržíme ani s opozicí, ani s vládními lídry.“
GALERIE
Dmytro Bulatov zdroj: Reuters
Jenže struktura, která pružně odráží názory lidu, může mít i svá úskalí. Jednak mohou v rámci ní různé vlivné skupiny nasadit provokatéry, kteří budou ovlivňovat rozhodování Majdanu směrem, který pro ně bude výhodný. Navíc se může zdánlivá jednota Majdanu brzy sesypat jako domeček z karet.
„Vůdci z Majdanu – alespoň někteří z nich - budou chtít kandidovat ve volbách a to jistě způsobí i politické štěpení. Možná bychom to mohli přirovnat k Občanskému fóru u nás. Když padl komunismu – společný nepřítel – tak nastalo v Občanském fóru přirozené dělení a štěpení. Takže lze předpokládat rozštěpení Majdanu na několik politických směrů,“ varuje Mlejnek.
Hledání „Havla“ z Majdanu
Jména, která by v budoucnu mohla zamířit na politickou scénu, se už na Majdanu začínají skloňovat. Tak například ministrem mládeže a sportu by se mohl stát aktivista Dmytro Bulatov. Ten se dostal do všeobecného povědomí zejména kvůli tomu, že byl počátkem února na několik dní unesen a mučen. Post vícepremiérky prozatimní vlády by zase mohla obsadit Olga Bogolometsová, lékařka, která během protestů ošetřovala raněné.
15 minut
Rozhovor s Petrou Procházkovou a Josefem Mlejnkem
Už teď je ale znát, že v názorech na politiku a politiky nebude Majdan nijak jednotný. „Chceme lidi s duší. Já osobně mám ráda Julii Tymošenkovou. Volila bych ji. Byla velmi dobrou premiérkou. Ale mladí lidé tady na Majdanu chtějí nové tváře. Nechci jít proti mínění mladé generace. Oni jsou ti, kdo nám dali tuto revoluci,“ citovala telvizní stanice France24 podnikatelku Ludmilu (65), která se účestní protestů v centru Kyjeva.
Ať už Majdan v potice nakonec bude reprezentovat kdokoliv, musí být podle expertů demonstranti velmi obezřetní. Snadno se totiž může stát, že jejich volání po změně vyšumí do ztracena, jako se to už na Ukrajině stalo po Oranžové revoluci v roce 2004. Otázkou také je, zda se politici zrození z ulice dokáží vyvarovat opakování chyb svých předchůdců. „Je možné, že nakonec politik, který se zrodil z Majdanu, veřejnost zklame jako řada předchozích,“ varoval Mlejnek. Otázkou také je, zda touhu Ukrajinců po demokracii západního vzoru nakonec nerozdrtí ruské snahy o odtržení Krymu.
