Filmový postřeh: Studená válka je nejsilnější love story festivalu

Nový film držitele Oscara Pawła Pawlikowského se prožene Evropou turbulentních padesátých letech minulého století. Jeho Studená válka s ohromnou grácií vypráví o romantickém vztahu, jehož aktéři se kvůli politickým událostem, ale i vlastním pochybením vzájemně odlučují a opět shledávají.

Studená válka
Zdroj: Curzon Artificial Eye

Známé schéma režisér rozpracovává v nevídané směry. Studená válka až na malé náznaky zcela postrádá melodrama. Pawlikowski zachycuje trápení a radosti svých hrdinů zvenčí, je svým způsobem pozorovatelem symptomů romantické lásky. Dějinné určení je pro něj patrně klíčové, neboť protagonisty pojmenoval po svých rodičích, kterým je snímek také věnován.

Tato strategie „objektivního“ sledování vztahu přitom nevytváří odstup a chlad, neboť režisér nechává promlouvat prostředí a hudbu kolem. V nich se odráží neutuchající rozervanost postav. Kameraman Łukasz Żal navazuje ve své dechberoucí práci na své postupy z předchozího režisérova filmu Ida – z jeho vysoce kontrastních černobílých záběrů je cítit ponurost a obrovská připravenost, v nichž má každá textura své místo.

Pracovní zacílení hrdinů – on je skladatel a ona zpěvačka – dává příležitost k vysoké koncentraci hudebních čísel. Právě jimi, ne slovy nebo činy postav, film dociluje silných emocí. V pomalých hudebních aranžmá se čas vyprávění zastavuje a v neměnných tvářích ústřední dvojice se náhle vyjevuje všechna tíha, kterou nám film záměrně opomenul ukázat. Melodrama ve Studené válce útočí ze zálohy a mimořádně účinně.