Setkali se někdy v šedivých, bezbarvých a bezvýchodných, polských šedesátých létech. Čistá, naivní a sveřepě Boha milující Anna, které nevadí asketický život, a přestože jí je osmnáct, chystá se složit řeholní slib a stát se jeho služebnicí. A její jediná příbuzná, prokurátorka Wanda (přezdívaná „Krvavá“), takto vypitá, cynická svině, která má na svém služebním kontě spoustu zmařených lidských životů. Začíná road movie, jež svedla světici a děvku, které se snaží rozplést stíny temné minulosti.
Černobílá artová Ida hledá hrob svých rodičů i cestu k Bohu
Jsou filmy, které se vám nepříjemně zadřou pod kůži, neboť jsou v podstatě syrové i surové, ponuré i pochmurné a zvláštním, všudypřítomným způsobem bolavé, jakoby do sebe uzavřené a navzdory tomu oslovující. A vy z nich budete odcházet zneklidněni, mimo jiné i tím, že v nich není snadné nalézt postavu, jež by vám spontánně přirostla k srdci, o kterou byste se báli a s níž byste se chtěli identifikovat (nebo s ní alespoň zajít na panáka).
Také jsou filmy znepokojující a ponuře bloudící odvrácenými zákoutími temné a zraňované lidské duše, snímky dusivě depresivní a současně vzbuzující cosi jako naději. Krásné, oslovující a zároveň iritující spektákly, jaké se netočí často. A přestože zcela určitě nebudou bořit multikina, své (spíše klubové) diváky si najdou. Jsou prostě snímky, jako je Pawlikowského Ida, černobílé, pomalu a smutně plynoucí sdělení o lidské slabosti, víře, pochybnostech, selhání a drastickém pohledu do otevřeného hrobu, v němž byla, kromě obětí, pohřbena i vyděšená šílenost a strach jejich vrahů.
Ida / Agata Kulesza, Agata Trzebuchowská
Dřív než se za ní zavře brána kláštera
Nad rovinatou polní plání visí řídký závoj mlhy, z něhož se matně vynořuje vzdálená silueta lesa. Šedivou rovinu přerušují jen boží muka, symbolizující sloup, u něhož byl bičován Kristus. Slouží tu jako rozcestník, upozorňující, že rozježděná cesta se tu dělí, jako symbol křesťanství a možná i jako připomínka, že se tu kdysi něco zapamatováníhodného stalo. A také jsou tu jako prosté místo pro zastavení a tichou modlitbu.
Anna tu v rouchu novicky klečí v tiché pokoře před bílým dříkem s hlavicí, jenž vyrůstá z kamenného soklu, lemovaném zaprášenou trávou, a neslyšně hovoří se svým Bohem, jemuž se hodlá zaslíbit. Právě teď potřebuje, aby vedl její kroky a hlavně jí dodal odvahu učinit je. Neboť je to jen chvíle, kdy se od cynické a životem omlácené tety Wandy, která je věčně na plech (a dobře ví proč), dozvěděla o svém židovském původu, pravděpodobném konci svých rodičů i faktu, že se vlastně jmenuje Ida. To je spousta palčivých novinek, jež musí osmnáctiletá dívka unést a které možná oddálí její řeholní slib, na nějž v tuto chvíli ještě není připravena.
Ida / Agata Trzebuchowská, Agata Kulesza
Rozcestí je vlastně místo volby. Tady se cesty dělí a ona se musí rozhodnout, zdali se vrátí, nebo se vydá po té, na které zjistí pravdu o smrti svých rodičů, dopřeje jim důstojný hrob a také pozná chuť zakázaného hříchu, aby věděla, co svým slibem hodlá Bohu obětovat…
Ježíš má rád hříšníky
Ostatně Máří Magdaléna by o tom mohla vyprávět, zatímco zkušená a všestranná hříšnice Wanda na to možná tiše a mazaně spoléhá. A zdá se, že i režisér a scenárista Pawel Pawlikowski (absolvent Oxfordu, který žije od roku 1971 ve Velké Británii) tuhle tezi použil jako nenápadný leitmotiv pro své komorní artové drama, jež už dostalo na lopatky nejednu festivalovou porotu (Londýn, Gijón, Toronto, Varšava). Rozhodl se ho točit nejen černobíle, ale i v dnes nezvyklém klasickém formátu 4:3, aby tak evokoval atmosféru šedesátek, do nichž je jednoduchý děj o „židovské jeptišce“ a její zparchantělé tetě zasazen.
Ida / Agata Kulesza, Agata Trzebuchowská
Pro současného diváka může atmosféra černobílých záběrů působit trochu jako zjevení, ale k tomuto ponurému a jednoduše vyprávěnému (a tudíž srozumitelnému) příběhu se hodí. Ida je totiž film, kde černobílá poetika navozuje dojem, že atmosféra a pocit je tu více nežli děj a jeho dílčí peripetie. Je to snímek pomalu a naléhavě vyprávěný, který nikam nechvátá, jako by věděl, že stejně dojde na konec cesty, jež je jeho protagonistům předurčena.
Zajímavý castingový tah vyšel režisérovi s představitelkou titulní role Anny/Idy Lebensteinové, do které angažoval neherečku Agatu Trzebuchowskou, která do té doby pracovala v kavárně, kde ji objevil, a zřejmě veden pocitem, že jejího úžasného pohledu je pouze pro štamgasty škoda, jí odvážně nabídl unikátní hereckou šanci. A ta ji beze zbytku s nadhledem a překvapivou jistotou využila a vytvořila netriviální postavu dívky, která vyrůstala v klášteře a teď se poprvé ostře a nekompromisně setkala s realitou za jeho zdmi, a zároveň vytvořila rovnocenný tandem se zkušenou herečkou Agatou Kuleszou, jež ztvárnila roli její tety Wandy. A vy jí věříte proměnu, když si sundá čepec a rozpustí vlasy, i šílenou otázku, proč není v hrobě, kde jsou všichni její blízcí. Jsou to dvě protikladné, ale dohromady brilantně fungující figury, které k vyjádření své rozdílnosti nepotřebují ilustrativní, kontroverzní a halasnou akci.
Osmdesát minut překvapivě stačí
Jednoduchý příběh, nekomplikovaná narace, sevřená režie, přesvědčivé herecké výkony a výmluvný, černobílý vizuál i na poměrně malé ploše dokáží hodně vypovědět. Vymazlený minimalismus tu přináší maximální (byť místy lehce manýristické) efekty, které jsou navenek zdánlivě studené, ale dokáží navodit atmosféru neklidu, znepokojení, bolestného hledání i obětování a vykoupení.
Intimní dobové drama Ida, uvedené za účasti režiséra v české premiéře na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, vás buď dostane a strhne (a věřím, že to bude většinový pocit), nebo vlažně mine jako chladný kalkul na tutovku. Obávám se, že nic mezi tím vlastně neexistuje. U téhle artové festivalové balady čekejte otázky, na které si budete muset sami hledat odpovědi, a také se smiřte s tím, že z kinosálu vesele nevyskotačíte, ale že vám při odchodu nebude úplně lehko na duši a půjdete spíše tiše a s pokorou. Není zas až tak špatné si to občas vyzkoušet.
IDA. Polsko 2013, 80 min., české titulky, přístupný, 2D/DVD. Režie: Pawel Pawlikowski. Scénář: Pawel Pawlikowski, Rebecca Lenkiewiczová. Kamera: Ryszard Lenczewski, Lukasz Zal. Hudba: Kristian Eidnes Andersen. Hrají: Agata Trzebuchowska (Anna/Ida Lebensteinová), Agata Kulesza (Wanda), Jerzy Trela (Szymon), Adam Szyszkowski (Feliks), Halina Skoczynska (matka představená). V kinech od 17. července 2014.