Filmový postřeh: (Ne)příjemné Chvilky s Jenovéfou Bokovou

Scénář ukazuje chvilky ze života jedné mladé dívky. Jmenuje se Anežka a podobu i duši jí výborně dala herečka Jenovéfa Boková. I ostatní herci (Jaroslava Pokorná, Viktor Tauš, Alena Mihulová, Martin Finger, Lenka Vlasáková) jí skvěle v jednotlivých chvilkách sekundují. 

Anežka naslouchá jiným, ale nikdo nenaslouchá jí. Tolik chvil stráví s různými lidmi z rodiny a muži, a přesto se cítí sama. Jediné, co má, jsou její housle. Zmíněné chvilky rýsují Anežčin obyčejný život – ale jsou trochu netypicky vyjádřené. Vznikají v časovém a prostorovém dialogu s různými lidmi, kteří jsou v jejím životě momentálně důležití, jako například energická babička, ženatý milenec, pasivní matka, hyperaktivní otec a tak dál.

Hrdinka a její život se před námi po chvilkách odlupují jako vrstvy cibule. Zvláštní poetika filmu spočívá v tom, že divák postupně odkrývá Anežčino okolí a tím si poskládá její život, prostý, a přitom psychicky nesmírně náročný. Chvilky jsou i nejsou jednoduchý film. Zpočátku pro někoho i možná iritující, protože rozjezd se zdá být banální. Je to však jen zdání, snímek nepostrádá vnitřní napětí v poetice všedního dne.

Anežka je sama, ale není outsider, naopak je součástí dnešní běžné společnosti. Ze svých chvilek může do budoucna vyjít buď jako chápavá slepice, která všechno strpí, nebo jako silná žena, kterou rány osudu posilují. Velkým pozitivem tohoto příběhu je, že cítíme tu druhou možnost. I když vlastně nevíme, co přesně Anežka chce. Zda chce být reportérkou, láká ji umění, příroda nebo by ráda rodinný život… U jiných filmů je nevyhraněný hrdina slabostí, tady jeho síla.

Po festivalu ve Varech lze Chvilky prožít od listopadu také v českých kinech.