Marek Jedlička se do vody ponořil v pět hodin ráno
Pět hodin ráno. Slunce se odráží od klidné hladiny, kterou Marek Jedlička po chvíli čeří. Do vody se ponořil v černém neoprenu a oranžovou bójkou u pasu, aby zdolal 43 kilometrů dlouhou plavbu do slovenské Skalice.
„Před lety jsem si pohrával s myšlenkou, že bych přeplaval kanál La Manche, ale to je samozřejmě náročnější, takže jsem přemýšlel nad něčím schůdnějším a jednodušším. A za barákem nám teče úžasný Baťův kanál,“ vysvětlil Jedlička, co ho ke sportovnímu výkonu vedlo.
V poledne už byl dálkový plavec zhruba v polovině své cesty. Díky příznivým podmínkám dokonce s dvacetiminutovým náskokem. Překážkou jsou pro vytrvalce plavební komory, které lodím pomáhají překonávat výškový rozdíl mezi hladinami. Kdyby plavec v každém ze třinácti zdymadel na vyrovnání hladin čekal, získal by tak několikahodinovou ztrátu.
Před komorou se proto vždy z vody vynoří, překážku oběhne, na druhé straně skočí do vody a pokračuje ve své cestě. V jedné plavební komoře se ale Jedlička zdržel a při té příležitosti se také naobědval. Velká hostina to ale nebyla, přímo ve vodě nabral síly z ovesné kaše.
Přestože plavci po celém dni sil ubývalo, nepochyboval nikdo z přihlížejících, že by trasu nedokončil. Čtyřicet tři kilometrů ze Spytihněvi do Skalice zvládl za čtrnáct hodin.
