Obchodní akademie v Pardubicích má nově pamětní desku, která připomíná židovské transporty do Terezína. Přímo ve škole bylo před osmdesáti lety seřadiště. Dvěma transporty v prosinci 1942 odjelo do Terezína 1258 lidí, většinu z nich později zavraždili nacisté v Osvětimi. Přežilo pouhých 92 lidí, řekl archivář ze Státního okresního archivu Pardubice Petr Mücke.
Na škole v Pardubicích je pamětní deska, která připomíná transporty Židů do Terezína
Archivář uvedl, že transportovaných Židů bylo přesněji 1256, dvě ženy však byly v té době těhotné a jejich děti se narodily až v Terezíně. „Shromaždiště byla obvykle ve větších českých městech, většinou to byly školy. Lidé se museli dostavit s několikadenním předstihem,“ připomněl Mücke.
Židovští obyvatelé transportovaní do koncentračního tábora pocházeli z regionu Pardubic, Chrudimi, Vysokého Mýta a Litomyšle. S sebou si mohli vzít jedno zavazadlo na osobu o maximální váze padesát kilogramů. Na seřadištích jim úředníci brali peníze nebo šperky.
„Školní budova byla svojí velikostí vhodná pro soustředění většího počtu lidí, pardubická akademie měla strategickou polohu, nacházela se v těsném sousedství tehdejšího nádraží, což umožňovalo transportované lidi dovést na nádraží v brzkých ranních hodinách, aby se to obešlo bez nežádoucí pozornosti veřejnosti,“ přiblížil pardubický archivář.
Vzpomínky potomků transportovaných Židů
Transporty z Pardubic dojely do Bohušovic nad Ohří, v roce 1942 tam vlečka končila. Do Terezína tak lidé museli pešky.
Jednou z iniciátorek pamětní desky byla Dagmar Dopitová, jejíž babička v Osvětimi zahynula. Do transportu nastoupila v 51 letech. „Tenkrát lidi po padesátce nazývali jako přestárlé osoby. Z Terezína ji po dvou letech odveleli do Osvětimi, to byl konec. Máma tím hrozně trpěla,“ popsala.
Zubní lékař Otto Klepetář napsal ze seřadiště rodině dva dopisy, jsou dochované v pardubickém archivu. Lidé tam trávili tři dny a tři noci. Věcně popisuje noční službu, kterou tam měl. Podmínky ke spaní tam byly špatné. Podle jeho vnuka Marka Roknice nechtěl být emotivní, aby se o něj rodina nestrachovala. Domů se nevrátil, i on zemřel v Osvětimi.
„Byl to humanista, vážil si všech lidí, měl se ženou větší zubařskou praxi. Měl velký vztah k přírodě. V Terezíně ještě mohl pomáhat jako všeobecný lékař, po transportu do Osvětimi byl nejspíš hned zavražděn, bylo mu 42 let. S manželkou se na oko rozvedl, aby ochránil dceru Aretu, moji maminku, žili ve smíšeném manželství,“ přiblížil Roknic, který dnes žije v Německu.
Vzpomínkové odpoledne
Na připomínce 80. výročí transportů se podílel Pardubický kraj. „Kraj vyhlásil soutěž na pamětní desku, vyhrál ji student Filip Slach, všechny návrhy byly na vysoké úrovni,“ sdělil náměstek hejtmana Roman Línek (KDU-ČSL).
Hejtmanství také hostilo vzpomínkové odpoledne, kde se uskutečnila premiéra dokumentárního filmu Return to Auschwitz: The Survival of Vladimir Munk. Muž přežil koncentrační tábory a žije v USA. Zazněly i další příběhy přeživších Židů.
Výstava návrhů na rekonstrukci muzea
V Muzeu ghetta Terezín otevřeli výstavu, která přibližuje návštěvníkům architektonickou soutěž na jeho rekonstrukci. K vidění je jak vítězný návrh, tak čtyři návrhy, které se dostaly do užšího výběru. „Model samotného muzea se teď ještě nachází na výstavě architekta Stevena Holla,“ řekl mluvčí Památníku Terezín Stanislav Lada.
Projekt se bude realizovat v letech 2023 a 2024, po tu dobu bude muzeum, které navštíví ročně téměř čtvrt milionu lidí, zavřené. S novou expozicí se otevře v roce 2025. Návštěvníci v Terezíně obvykle nejprve míří do Malé pevnosti a poté do Muzea ghetta. V letech 1940 až 1945 zavlekli nacisté do věznice gestapa v Malé pevnosti, terezínského ghetta a koncentračního tábora Richard v Litoměřicích přes 200 tisíc vězňů. Od roku 1947 jejich památku připomíná Památník národního utrpení později přejmenovaný na Památník Terezín.
