Moravské zemské muzeum sbírá roušky
Z ručně šitých domácích roušek se stal během měsíce nový fenomén. Od zavedení povinnosti mít zakrytý obličej se zdokonalily módní střihy i vzory. Na gumičky, na šňůrky, vyšívané nebo s tištěným logem, všechny existující typy se teď snaží shromáždit pracovníci Etnografického ústavu Moravského zemského muzea. „Cílem je vytvořit kolekci zhruba padesáti kusů,“ uvedla Hana Dvořáková, vedoucí ústavu.
Rouška odrazem osobnosti
Roušky se staly dokonce odrazem osobnosti, prozrazují například, jaké pivo majiteli chutná, jestli má rád psy anebo třeba jakou poslouchá hudbu. Lidé a instituce už roušky zasílají. Například Slovácké divadlo nebo Technické muzeum, designový kousek slíbila i módní návrhářka Liběna Rochová. „Rouška je fenoménem této doby, je vlastně výrazem našeho dnešního života. Života, po kterém nikdo netoužil, který nás zasáhl, ale na který celá společnost dokázala neuvěřitelně rychle zareagovat,“ řekla vedoucí Etnografického ústavu Moravského zemského muzea Hana Dvořáková.
Výstava ke 30. výročí pandemie
Muzeum bude archivovat nejen roušky, ale například i letáky vybízející k šití nebo průhledné obaly, ve kterých pošta roušky doručuje zdarma. Muzeum při shromažďování roušek myslí na budoucnost. Ze sbírky budou těžit až následující generace badatelů a kurátorů, například v roce 2050 při přípravě výstavy ke 30. výročí koronavirové pandemie.
Roušky se ale objeví už i na červnové on-line výstavě Technického muzea v Brně, které hostí Mezinárodní bienále studentského designu. Jednou z nových kategorií budou právě ochranné respirační pomůcky.
Roušky, šusťáky, plíšňáče
Sbírka textilu je tou nejrozsáhlejší, kterou Moravské zemské muzeum má. Etnografický ústav se snaží naši oděvní kulturu dokumentovat průběžně. V depozitářích jsou uskladněné šusťáky nebo teplákové soupravy, uchovává ale i jiné doklady každodenního života z poslední doby například zavařovací sklenice nebo takzvaný hořčičák.
