Fotografka Líba Taylor vytvořila sérii fotografií podlužáckých stařenek, pro které je stále běžné denně nosit kroj svého kraje. Společně se Zlatou Maděřičovou, zakladatelkou Jihomoravské komunitní nadace, připravily projekt, který jedinečnost i půvab této tradice představují na výstavě a nově i v knize nazvané Víchernice.
Fotografie Líby Taylor zachycují jedny z posledních parádnic z Podluží. Představí je kniha Víchernice
Z Podluží mizí krása každodenních krojů (zdroj: ČT24)
Marie Švirgová z Lanžhota ukrývá v malované truhle poklad trochu jiné ceny. Parády, lajbl, guláč, tedy různé součásti podlužáckého kroje. Je jednou z posledních žen, které nosí kroj jako své běžné denní oblečení. „Po Lanžhotě to ve všední den nenosím, ale v neděli do kostela a když jsou nějaké slavnosti nebo představení, tak to bych v městském oblečení nešla,“ řekla Marie Švirgová.
Mladá generace nosí kroje už jen na slavnosti a hody. „ Když já jsem byla mladá, tak nás stály v kostele řady a všichni byli v kroji. A teď už ne,“ zavzpomínala Marie Švirgová. Krása každodenních krojů se z obcí postupně vytrácí. Proto vznikla kniha Víchernice, která ji uchová pro další generace.
GALERIE
Stařenky z Podluží v hledáčku Líby Taylor
Za nápadem ukrýt folklorní bohatství do knihy stojí Zlatka Maděřičová, která spolupracovala s uznávanou fotografkou Líbou Taylor, texty napsal spisovatel Jan Kostrhun. „Je mi strašně líto, že odchází něco, co už nikdy tady nebude. Už se vám nikdy nepodaří za deset a patnáct roků, že byste na ulici potkala člověka, který je oblečený v původním oblečení pro ten určitý region,“ řekla Zlatka Maděřičová z Jihomoravské komunitní nadace.
- Česká fotografka, která v osmnácti letech odešla do Velké Británie. Fotografovala pro humanitární organizace jako UNICEF, Save the ChildrenFund nebo ActionAid. Zaměřila se především na Afriku, Asii a Latinskou Ameriku. Vystudovala španělštinu a historii umění a rozhlasu, filmu a televize na Bristolské univerzitě a také dokumentární fotografii na univerzitě ve Walesu. V současné době žije v České republice.
Název knihy Víchernice znamená v nářečí něco jako parádnice. Slovo víchera se dá ale také vyložit jako selská pýcha. „Já tvrdím, že tyto ženy mají na tu pýchu nárok, protože nikdo jiný neobětoval tolik folkloru jako právě ony,“ vysvětlila Zlatka Maděřičová.
Výstava fotografií je do konce června k vidění v Národopisném muzeu Národního muzea v Praze. Krásu folkloru poznali milovníci folklóru už v loňském roce díky několika výstavám i v Americe. „Víchernice, ty naše parádnice, budou takhle putovat formou výstavy a prodeje knihy. Máme obrovskou podporu i české ambasády ve Washingtonu,“ řekla propagátorka knihy Monika Vintrlíková. Sama Marie Švirgová už se v kroji na jednu z výstav do Ameriky vypravila. Možná poletí opět, tentokrát už jako jedna z hrdinek nové knihy.