Sdružení Neratov, které ve stejnojmenné obci u česko-polské hranice buduje už 25 let zázemí pro lidi s mentálním a tělesným postižením, si na začátku vytklo za cíl navrátit život do vysídlené obce a obnovit poutní místo. Postupně se mu to podařilo a život se do obce opět vrací.
Ještě před druhou světovou válkou měl Neratov stovky stálých obyvatel. Po poválečném vysídlení Němců z něj zbyla jen osada s několika chalupáři. Na počátku 90. let už byli v Neratově pouze dva stálí obyvatelé.
Dominantou obce byl chátrající kostel bez střechy. Farář Josef Suchár se to rozhodl změnit a v roce 1992 založil Sdružení Neratov. „Je to místo poutní, tedy kam lidé putují. A bylo hodně zničené, tak jsme ho chtěli opravit,“ říká farář dnes. Sdružení nedávno získalo ocenění Zaměstnavatel bez bariér.
V současnosti už v Neratově na stálo žije téměř sedm desítek lidí, velká část z nich s nějakým zdravotním postižením. Sdružení tu provozuje třeba restauraci, obchod nebo zahradnictví. Místo je častým cílem turistů a ti ho oceňují.
Aktuálně dává Sdružení Neratov práci už zhruba dvěma stovkám lidí. Nejen v Neratově, ale i v okolí. Chráněná dílna je například v Králíkách nebo Žamberku. Sdružení ale neusíná na vavřínech, v listopadu se třeba chystá otevřít pivovar, v němž zaměstná dalších 7 lidí.
Přispívá ale také k dění v Neratově a stará se i o vzdělávání. V nedalekých Bartošovicích otevřelo základní školu pro handicapované děti a každé léto pořádá divadelní festival s mentálně postiženými herci.
