Josef Sousedík – „valašský Edison“, který se podílel na konstrukci věhlasného vlaku Slovenská strela, řídil meziválečný Vsetín a coby odbojář zemřel rukou nacistů – se symbolicky vrátil do rodného kraje. Na Valašském Slavíně v rožnovském skanzenu mu odhalili pomník, který uctívá jeho památku.
Do Sousedíkova životního příběhu se projektují trpké osudy československých dějin v první polovině minulého století. Narodil se v roce 1894 v rodině chudého stolaře a původně se vyučil zámečníkem. Mezi světovými válkami ale proslul jako „valašský Edison“; nejprve opravoval elektrické přístroje, brzy založil na okraji Vsetína vlastní továrnu.
První patent přihlásil Sousedík v roce 1920 a celkem jich měl na kontě více než čtyřicet. „Na podvozku Tatry postavil elektromobil,“ přibližuje otcův odkaz Tomáš Sousedík. „Jeho vynález byl ojedinělý v tom, že šlo o první hybridní elektromobil v Evropě a pravděpodobně i na světě. Jezdil s ním i do práce a jen technické a finanční okolnosti zabránily sériové výrobě.“
Spojit Prahu s Bratislavou
Zřejmě nejvýraznější stopu ale zanechal valašský konstruktér v železniční dopravě. Zásadním způsobem se podílel na sestrojení legendárního vlaku z kopřivnického koncernu Ringhoffer-Tatra, který jako spoj Slovenská strela přiblížil meziválečnou Prahu Bratislavě a dokázal vyvinout bezmála 150kilometrovou rychlost.
Višňově červený stroj s moderním aerodynamickým designem, za kterým stál šéf kopřivnické Tatry Hans Ledwinka, opatřil unikátním, elektromagnetickým přenosem výkonu. „Byl pověřený pohybovým ústrojím a měl na to asi osm měsíců. Původně projektoval na dieslový pohon, ten se ukázal jako příliš hlučný a ještě za běhu se měnil na benzinový,“ uvádí Sousedíkův syn.
„Pro rychlý rozjezd je výhodný elektrický přenos výkonu, ale při vyšších rychlostech je výhodnější ten mechanický,“ přiblížil před časem ředitel Železničního muzea NTM Jiří Střecha. „Slovenská strela to měla udělané tak, že zhruba do osmdesáti kilometrů převládal ten elektrický přenos výkonu a pak se vlastně automaticky postupně odpojil elektrický přenos výkonu a zůstal pouze mechanický.“
Expres, který představoval vrchol modernizace prvorepublikové železniční dopravy, skončil v depu po roce 1939 a dnes patří do sbírek Regionálního muzea v Kopřivnici. Od roku 2010 je zařazen mezi národní kulturní památky.
V čele Vsetína
Ač zprvu nepolitický člověk, angažoval se také v regionální politice. V roce 1927 se stal vsetínským starostou, funkci vykonával až do konce první republiky a po březnu 1939 se zapojil do odboje. Traduje se, že ve snaze odhalit síly valašských jednotek SS oblékl uniformu nacistického generála a jednotku podrobil falešné inspekci.
Poprvé byl zatčen v prosinci 1939, podruhé v červenci 1940, kdy strávil půl roku ve vězení v Brně. Po třetím zatčení byl 15. prosince 1944 při výslechu zastřelen. Edvard Beneš mu udělil Válečný kříž in memoriam, komunisté ovšem Sousedíkův odkaz ignorovali a jeho rodina čelila perzekuci.
Pocty se mohlo jméno valašského technika dočkat až po roce 1989, nyní v ní pokračuje i odhalení pomníku na Valašském Slavíně, čestném pohřebišti osobností, které se zasloužily o rozkvět a povznesení Moravského Valašska. Spočívá zde například běžec Emil Zátopek, skokan na lyžích Jiří Raška nebo autor Broučků Jan Karafiát. Sousedík, jedna z nejvýznamnějších osobností vsetínské historie, až dosud náhrobek neměl; jeho tělo bylo zpopelněno a urna s popelem se ztratila.
Autorem pomníku je vsetínský akademický sochař Miroslav Machala. „Je pro mne čest, že právě můj návrh byl vybrán k realizaci,“ uvedl Machala, který náhrobek znázorňující řez elektromotorem tesal z božanovského pískovce, včetně nápisu: „Josef Sousedík, valašský Edison a vlastenec.“
