Dlažební kostka z betonu nese mosaznou tabulku s nápisem. Ukládá se do dlažby chodníku před dům, ve kterém nacisty zavražděný člověk naposledy bydlel. Kameny zmizelých se tak stávají stálou připomínkou nacistických zločinů.
S nápadem rozmisťovat po Praze tyto malé pomníčky přišla před čtyřmi lety česká židovská mládež, která se inspirovala v sousedním Německu. Všechny Stolpersteiny však dodnes stále pokládá, a dokonce i vyrábí zakladatel projektu Gunter Demnig. Ten první zlatou kostku vsadil už před osmnácti lety. Dnes v tradici pokračoval v pražské Zborovské ulici, kde instaloval první z nové série.
První české Stolpersteiny byly položeny v Praze a v Kolíně na podzim 2008. Další se objevují v Brně, Neratovicích, Olomouci, Ostravě, Teplicích a Třeboni. K dnešnímu dni bylo položeno přes 23 000 kamenů ve stovkách evropských měst. Nejvíce jich je v Hamburgu, v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně.
Umělec z Kolína nad Rýnem je přesvědčen, že ačkoliv projekt pracuje s minulostí, je důležitý i pro budoucnost. Může tak prý zabránit, aby se něco podobného opakovalo. „Pracuji hodně s mladými lidmi a studenty a ti se mně vždycky ptají, jak se něco takového mohlo stát,“ tvrdí Demnig. Svůj smysl mají kameny ale i pro rodiny obětí holocaustu.
Projekt se ne vždy setkával s pochopením. Někteří kritici mu vyčítají, že lidé mohou po jménech obětí holokaustu doslova šlapat nebo destičky znečišťovat. Příznivci naopak argumentují tím, že si jich lidé více všimnou a zaujmou.
Stolperstein je složenina německých slov stolpen, což znamená klopýtnout, a Stein - kámen. Název tedy podle organizátorů vyjadřuje sílu příběhu, který se za každým z nich skrývá. „Člověk zakopává o ten kámen, zakopává přes dějiny a uvědomí si, co se vlastně stalo,“ dodává k významu zlatých kamenů česká zástupkyně projektu Bianca Lipanská.
