Zlín - Po dvou letech se ve zlínské zoo opět vylíhlo mládě želvy chilské, která patří k ohroženým druhům. A nemusí být jediné. V inkubátoru stále ještě jsou dvě vejce ze stejné snůšky, řekl zoolog Pavel Shromáždil. Ve Zlíně tyto želvy chovají od roku 2007. Před dvěma lety se tam poprvé vylíhla tři mláďata, která však všechna ve věku kolem jednoho roku uhynula.
„Máme něco jako druhý pokus být plně úspěšní. Snad se to tentokrát povede,“ poznamenal Shromáždil. Želvy chilské se v evropských zoo nacházejí jen minimálně. „Po jednom nebo několika málo zvířatech je chovají instituce ve Španělsku, Maďarsku, Dánsku, Německu a ve Francii. Jejich odlíhnutí se v rámci evropských zahrad daří stále jen v naší zoo, v privátních chovech je nahlášených odchovů také minimum. Před nedávnem se to podařilo také u jednoho českého chovatele, kterému jsme poradili, jak vejce inkubovat,“ řekl Shromáždil.
Přirozeným domovem těchto středně velkých želv jsou nehostinné pouštní oblasti Argentiny a Paraguaye. V přírodě jich žije několik desítek tisíc, i želv chilských ale ubývá. Jsou často odchytávány kvůli potravě či obchodu se zvířaty, ohrožuje je i volný chov dobytka. Podle Shromáždila se je kromě přírody daří rozmnožovat ještě asi ve třech severoamerických zoologických zahradách. Zlínská zoo získala želvy chilské v dubnu 2007 ze Zoo v Santiagu de Chile.
Jejich odchov v zajetí je ale náročný a zdlouhavý. Mláďata se začínají líhnout až zhruba po téměř deseti měsících inkubace, někdy podle literatury dokonce až po roce a půl po snesení vejce. „V naší zahradě už by měly delší březost jen africké slonice, zhruba 22 měsíců,“ poznamenal Shromáždil.
Želva chilská je typická tím, že poměrně dlouhou část roku přečkává v hibernovaném stavu, a to nejen v zimě, nýbrž i v letních měsících. Pohlaví je u tohoto druhu poměrně těžko rozpoznatelné. Nicméně samci jsou zpravidla menší a mají o něco delší ocas. Jídelníček želv chilských se skládá z travin, sukulentů a plodů různých keřů. Zajímavostí je, že je nejbližší příbuznou obří galapážské želvy sloní.
