Hradec Králové – Pětačtyřicetiletý absolvent Akademie výtvarných umění Štěpán Málek učil šestnáct let na Univerzitě Hradec Králové. Když mu ale čistá mzda klesla na hranici 12 tisíc korun, musel odejít, protože tak nebyl schopný hradit své životní náklady. I když je v současné době nezaměstnaný, nehodlá žít jen z podpory a živí se příležitostně manuální prací.
Málokdo by hádal, že pod kuklou nájemného sekáče trávy je akademický sochař Štěpán Málek. Když po 16 letech, kdy vyučoval výtvarné obory na hradecké univerzitě, dostal čistý měsíční plat 12 300 korun, tedy méně než školník, odešel. „Zaplatil jsem nájem a alimenty a už v ten moment jsem byl tisíc až dva v mínusu. To k životu není,“ uvedl bývalý lektor UHK Štěpán Málek. Akademický sochař teď seká keře, odečítá stav elektroměrů, montuje sádrokartón. A zpovídá se na úřadu práce. „Co druhý den sedím u netu, posílám životopisy,“ dodal Štěpán Málek.
Jedno ví Štěpán jistě: na univerzitě by už sebe ani dvě děti neuživil. „Pan Málek nebyl doktor, nebyl docent, nebyl profesor. Nesplňoval základní kvalifikaci. My jsme hodnoceni jako univerzita a placeni podle publikací a podobných výstupů. A když nejsou, nemůžeme ani platit,“ má vysvětlení kancléř UHK Ondřej Tikovský a Dagmar Magincová z Pedagogické fakulty UHK doplnila: „Jakákoliv jeho činnost není zařazena do tabulek pro vědecké hodnocení. On tudíž nemá šanci získat patřičné body.“ Sochaři Málkovi nepomohly ani výstavy, ani to, že byl mezi studenty oblíbený. Teď žije víc než skromně – od brigády k brigádě: „Můj osobní život je pryč. Teď si prostě říkám: hochu drž se, přežívej! Ale člověk neví, jak dlouho mu ty baterky vydrží.“
Železná plastika v jedné z hradeckých výloh připomíná původní profesi Štěpána Málka – sochařství. Rád by se k ní jednou naplno vrátil.
