Seč/Orlík - Bez vodních záchranářů si už návštěvníci kempů na břehu přehrad a jezer neumí léto představit, často jsou jedinou první pomocí, která se na místo dostane včas. Potýkají se ale s nedostatkem peněz a marně hledají nové posily. Třeba na Orlíku už v minulosti museli záchranáři skončit, vrátili se sem až po stížnostech kempařů.
Členové Vodní záchranné služby letos dohlížejí na bezpečnost lidí třeba u přehrady Seč na Chrudimsku. Mají tam zázemí i veškeré vybavení. Zranění a úrazy ošetřují do pár minut, ještě než dorazí sanitka. A nezachraňují jen na vodě. „Pokud jsme vyžádání někam, kam není možno dostat se pěšky nebo člunem, tak samozřejmě vyjíždíme i ve svých nebo služebních vozidlech,“ říká záchranář Jan Kubánek.
Turistům u sečské přehrady pomáhají celé prázdniny, letošní sezonu musejí zvládat ve dvou lidech. Noví dobrovolníci se nehrnou. „Každý se snaží vydělat nějakou tu korunu a my jako záchranka nejsme schopni zabezpečit nějakou výplatu,“ konstatuje předseda chrudimské vodní záchranky Zdeněk Pavlík.
Například na přehradě Orlík byli vodní záchranáři do roku 2000, pak přišli o svou základnu. Po stížnostech kempařů se vloni vrátili, smluvně jako součást integrovaného záchranného systému. Na financování se podílí Jihočeský a Středočeský kraj, dobrovolně přispívají i okolní obce. Podle provozního ředitele Tomáše Mouchy vyjíždějí zhruba ke dvěma třem případům denně.
