Antisemitismus, staré strašidlo v jiném hávu, obchází Evropou. Ve Francii začínají mít židé obavy o bezpečnost, mnohdy se stěhují z předměstí, aby utekli před útoky muslimů. Napětí se vyostřilo po uznání Jeruzaléma americkým prezidentem Donaldem Trumpem za metropoli Izraele. Antisemitismus se v Evropě trestá, podle politologa a filosofa Pavla Barši by situaci mohlo uklidnit, kdyby se stejně tak kriminalizovala islamofobie. Evropští muslimové by pak neměli pocit, že se vlády „paktují s židy“ proti nim. Nenávist plodí nenávist. „Paměť holocaustu se musí používat univerzalisticky,“ říká Barša v rozhovoru pro web ČT24.cz.
Islamofobie by se měla trestat stejně jako antisemitismus. Pomohlo by to zmírnit napětí, míní politolog
Jaký dopad bude mít podle vás rozhodnutí USA uznat Jeruzalém hlavním městem Izraele na izraelsko-palestinský konflikt jako takový?
Přednáší politickou filozofii a teorii mezinárodních vztahů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Některých témat tohoto rozhovu se dotkl například v knihách:
Paměť a genocida: Úvahy o politice holocaustu (2011)
Orientálcova vzpoura (2011).
Pavel Barša
Prvních dvacet let šlo o střet dvou nacionalismů: židovského a arabského. Zaměřením pozornosti na Jeruzalém se konflikt redefinuje jako náboženský, což je velmi nebezpečné. Obzvláště pro židy, protože numericky jsou nepatrnou menšinkou tváří v tvář více než miliardě muslimů.
Předpokládáte, že to povede jen k eskalaci napětí? Někteří odborníci tento krok vnímají jako rozbušku, která může vést k vyřešení celého konfliktu.
Osobně tento názor nesdílím a udivuje mě, u kolika českých komentátorů se to setkalo s kladným ohlasem. Když politik jako Donald Trump, který se „proslavil“ svými antimuslimskými vyjádřeními, udělá takové gesto, je jasné, že muslimové si uznání Jeruzaléma vysvětlí jako útok. Kroky, které muslimové chápou jako nadržování Izraeli, jsou pro ně jen druhou stranou nenávisti vůči nim samotným jako muslimům. Uznání Jeruzaléma jen podporuje globální muslimsko-židovské napětí. Jeruzalém symbolizuje náboženský aspekt izraelsko-palestinského konfliktu.
Jak uznání Jeruzaléma může ovlivnit rostoucí antisemitismus v Evropě?
Pokud se podíváme na Evropu, demografické centrum antisemitismu se nachází mezi muslimskými přistěhovalci, Francie je toho velmi jasným příkladem. I když před patnácti či dvaceti lety se mnozí levicoví liberálové – mě nevyjímaje – snažili takové tezi odporovat s tím, že stigmatizuje muslimské imigranty.
Uvědomme si kontext, kde k tomu dochází. Zrovna v chudých francouzských předměstích žijí sociálně vyloučení s muslimským původem, kteří sami sebe vnímají jako stigmatizované, ať už kvůli rase, nebo náboženství. Což ještě umocňuje jejich pocit, že politický establishment posuzuje jinak islamofobii a jinak antisemitismus.
Antisemitismus je často kriminalizován, například popírání holocaustu je trestné v mnoha evropských zemích, a je vylučován z mainstreamových médií jako něco naprosto nepřijatelného.
Na druhé straně se v těch samých médiích usazují strany a hnutí, které jsou otevřeně islamofobní a otevřeně říkají „stop islámu v Evropě“. Takové strany se dostávají do parlamentu, což se stalo například u nás nebo dokonce do vlády jako v sousedním Rakousku.
Jedno z prvních prohlášení rakouského premiéra Sebastiana Kurze z Rakouské lidové strany bylo, že jeho vláda bude bojovat proti antisemitismu. Ani slovem se nezmínil, že by měla bojovat i proti islamofobii. Když vláda brání židy proti muslimské nenávisti, a zároveň v ní zasedá strana šířící nenávist antimuslimskou, v mnohých muslimech to budí dojem, že se vláda „paktuje“ s židy proti nim.
Co by bylo podle vás řešením?
Islamofobie by se měla stigmatizovat úplně stejně jako antisemitismus.
Situaci vnímáte nebezpečnou pro celou společnost?
Ano, bohužel už to známe z evropské historie. Když si opět vezmu za příklad rakouskou analogii, kde strana zasedající ve vládě hlásá stop islamizaci, před sto lety její předchůdkyně hlásaly stop judaizaci. Některé se dostaly k moci a připravily půdu pro fašismus a nacismus, který se potom choval nenávistně a brutálně i vůči jiným skupinám obyvatelstva.
Měření dvojím metrem podporuje nenávist muslimů nejen vůči židům, ale vůči celé společnosti. Evropská unie by se měla chovat jako liberální civilizace. Takové vymezení má ve svých zakládajících dokumentech. Instituce její a jejích členských států mají být založeny na principu svobody a rovnosti všech občanů.
Co říkáte na českou pozici vůči uznání Jeruzaléma?
V českém postoji převládal civilizační argument, tedy že my jsme židovsko-křesťanská civilizace. Tudíž je logické, že bráníme židy proti muslimům. Tento názor je slyšet od prezidenta, od strany Tomia Okamury, ale nejen od nich.
Podle mě je argument vadný. Snažíme-li se vytvářet liberální civilizaci, měli bychom všem měřit stejně. Podobně bychom měli důrazně potírat nejen antisemitismus, ale také islamofobii.
Rozdělení Jeruzaléma
To by podle vás mohlo situaci a evropské muslimy uklidnit?
Ano, protože islamofobové jsou dnes často, byť ne vždy, filosemity. Izrael hájí, protože mají rádi židy, o nichž si myslí, že s nimi Evropa sdílí společné nepřátele – muslimy.
V jejich pohledu stojí židovsko-křesťanská civilizace proti islámu. Přijmeme-li tuto vizi, jen budeme eskalovat napětí. Potvrdíme obavy muslimů, že proti nim stojí židé a Evropa.
Evropa si však nese z nedávné minulosti tragické dědictví holocaustu a druhé světové války. Lze tedy očekávat, že bude židy chránit. Jak by měla s pamětí holocaustu podle vás nakládat?
Holocaust a jeho paměť se považují v EU poprávu za klíčové. Dědictví holocaustu by se mělo předávat jako univerzální lekce: aby se ani jedna skupina identifikovaná rasově nebo nábožensky nedostala již nikdy do podobné situace jako židé za druhé světové války. Taková cesta připomínání holocaustu je zcela správná.
Je naopak chybou, když jsme s odvoláním na holocaust přesvědčeni, že do budoucna musíme za každou cenu bránit Stát Izrael, který tvrdí, že zastupuje zájmy celosvětového židovstva. Takové pojetí paměti holocaustu ji zbavuje univerzalistického morálního obsahu.
Která generace muslimů žijících v Evropě podle vás nejvíce dává najevo antisemitismus nebo se nejčastěji uchyluje k jeho násilným projevům?
Statistiky ukazují, že jde o druhou či třetí generaci, k násilným projevům se většinou uchylují mladší muži. Často nejsou příliš nábožensky orientovaní.
Násilí proti židům v Evropě, vedené s odkazem na arabsko-izraelský konflikt, většinou páchají výrostci z předměstí, kteří nechodí do mešit. Pro ně islám představuje spíše nějaký abstraktní odkaz, který si spojují se svou identitou, ale většinou nepatří k nábožensky smýšlejícím muslimům.
Ovšem na druhou stranu jsou na internetu snadno dohledatelná cílená antisemitská kázání, která se odehrávají na území demokratických evropských států. V minulosti byly některé mešity dokonce zavřeny a jejich duchovní souzeni. Někteří odborníci vidí v mešitách centra, kde je nenávist vůči židům povzbuzována. Jak v té souvislosti máme vnímat tvrzení, že většinou neútočí nábožensky smýšlející muslimové?
Tím jsem nechtěl říct, že by antisemity nebyli také zbožní muslimové. Pokud se však bavíme o násilných činech, tak modelový příklad je, že je většinou páchají mladí muži, často teenageři z předměstí.
Což nepopírá skutečnost, že antisemitismus se objevuje v islámských kázáních. Je bohužel součástí mainstreamové náboženské a politické kultury středovýchodních zemí, což se samozřejmě potom přelévá i do evropských mešit.
Mluvili jsme o dědictví holocaustu. Avšak výuka o něm se stává na školách s žáky z muslimských rodin problematickou. Mohli jsme to sledovat například v Nizozemsku nebo v Bavorsku, kde na základě přání muslimských rodičů o holocaustu nevyučovalo. V čem podle vás spočívá problém?
Existují studie, které dokazují, že i ve Francii je velmi obtížné učit o holocaustu ve školách na předměstích. Žáci reagují negativně. Myslím si, že velkou roli hraje vazba, o které jsem se zmínil před chvilkou. Paměť holocaustu může fungovat buď univerzalisticky, nebo může sloužit k ospravedlňování státu Izrael, ať udělá cokoliv.
Mnozí evropští muslimové mají pocit, že paměť holocaustu se používá na obhajobu okupační politiky Izraele vůči Palestině, což u nich vůči ní vyvolává negativní reakci, která ještě nemusí být výrazem antisemitismu.
- Přikládá pozitivní význam judaismu v dějinách, vyzdvihuje židovství a velice se zajímá a vyznává respekt židovskému národu. Filosemita je člověk vyjadřující velkou náklonnostů vůči židům.
- Zdroj: Wikipedia.org
Na druhé straně však protest proti výuce holocaustu skutečně může být motivován i čistě antisemitsky. Obě motivace se také mohou spojovat a vzájemně posilovat.
Ale pokud vynecháme z výuky holocaust, tak popíráme sami sebe a svou historii. Zvláště ve chvíli, kdy Evropa má být domovem muslimů.
Ano, souhlasím. Těmto požadavkům by se nemělo ustupovat, pro evropskou paměť i budoucnost je holocaust klíčová událost. Je třeba se snažit, aby se sdělení a poučení z holocaustu vázalo ne k politice jednoho státu, ale k univerzalistickým hodnotám: svobodě a rovnosti všech lidí.
- Vyjadřuje předsudky, strach a nenávist vůči islámu a muslimům.
- Zdro: Wikipedia.org
Paměť holocaustu by neměla být zneužívána k politickým cílům. Pokud se v Evropě poukaz k holocaustu spojuje s bezpodmínečnou podporou Státu Izrael proti palestinským nárokům, pak je to medvědí služba památce této události: podkopává to morální poučení, které by s jejím připomínáním mělo být spjato.
To nás vrací zpátky k Jeruzalému. Jaký status by podle vás tedy měl Jeruzalém mít? Co by podle vás byla nejlepší varianta?
Podle mne je nepřijatelné, aby město, jehož více než jedna třetina jsou Arabové (muslimové i křesťané), bylo hlavním městem státu, který sám sebe definuje jako židovský. Více než jedné třetině jeho obyvatelstva by tak byla upřena rovná práva.
- Antisemitismus lze definovat jako nepřátelství nebo předpojatost vůči judaismu, židům jako náboženské, etnické nebo rasové skupině.
- U antisionismu je situace komplikovanější. Pokud je sionismus definován jako „Židovské národní hnutí, které mělo za cíl vytvoření a podporu židovského státu v Palestině, starověké vlasti Židů“, případně jako „hnutí podporující rozvoj a obranu Státu Izrael a podporovat židovské přistěhovalectví do Izraele“, pak je antisionismus v jeho nejzákladnější podobě možné obecně definovat jako odpor vůči těmto cílům.
- Zdroj: Wikipedia
Představte si Prahu s milionem obyvatel, v níž by třetina obyvatel natrvalo žila s výrazně omezenými právy. Možnost, k níž se přihlásil Trump nebo Zeman, je podle mě ta, kterou musíme odmítnout, pokud se hlásíme k principům liberální civilizace.
Z mého pohledu jsou přijatelné dvě možnosti. První vychází z rezoluce OSN z listopadu 1947, která měla v plánu ustavit dva státy, zároveň však Jeruzalému, jako městu tří velkých náboženství, svěřovala mezinárodní status. Druhou legitimní možností je rozdělení Jeruzaléma na východní a západní jako hlavní města dvou států, které budou existovat mezi Jordánem a Středozemním mořem.
Co je momentem, kdy kritiku Státu Izrael můžeme označit za antisemitismus?
Antisemitismem se stává ve chvíli, kdy to, co hodnotí jako negativní na politice Izraele, spojí s nějakou pomyslnou židovskou esencí (podstatou), která se údajně vtělila do toho státu.
Označil byste konspirační teorie o světovém židovském společenství za antisemitské?
Ano, když kritiku spojují s židy jako nějakým globálním společenstvím, které kontroluje světovou politiku a zároveň ovládá Stát Izrael.
V principu lze kritérium rozdílu mezi antisemitismem a antisionismem (či kritikou izraelského státu) formulovat jasně, není však vždy jednoduché je uplatnit na konkrétní případy.
Jak hodnotíte pracovní definici antisemitismu, kterou přijal Evropský parlament? Co jí podle vás schází, co byste jí vytkl?
Myslím si, že je v podstatě dobrá, taková výčtová. Celkem pěkně vyjmenovává všechny možné projevy antisemitismu. Ale podle mě jí schází nějaká obecnější rovina, která by výslovně odlišovala kritiku Státu Izrael nebo antisionismus od antisemitismu.
Na druhou stranu záměrem autorů podle tajemníka Federace židovských obcí v Česku Tomáše Krause bylo, aby se nenávist vůči Izraeli, projevená násilím na židech, stala součástí definice antisemitismu. Zdá se vám, že v ní antisemitismus a antisionismus splývají?
Z jedné strany radikální islám, z druhé neonacisti. Židům se žije v západní Evropě čím dál hůř. Úplně nesplývají, ale rozdíl mezi kritikou Státu Izrael a antisemitismem v definici chybí. Z druhé strany se mi nezdá, že by šlo o úmysl. Předpokládám, že se tomu autoři spíše vyhnuli, protože není úplně jednoduché odlišit antisemitismus a antisionismus.
Jejich projevy velmi často splývají. Kritici Izraele, sionismu nebo izraelské politiky vůči Palestincům jsou často motivovaní antisemitsky. Záporné stránky izraelské politiky vysvětlují právě tím, že jde o židovský stát, který je podle nich vtělením špatných vlastností židů jako takových.
Většinou lze určit, zda kritika na Izrael míří jako na stát, anebo jako na vtělení nějaké domnělé židovské podstaty. I první typ kritiky může být nespravedlivý. Když někdo nesouhlasí s některými kroky Izraele, které u jiného státu toleruje, nutně to ještě neznamená, že jde o projev antisemitismu.
Na druhou stranu, co na pracovní definici antisemitismu vidíte pozitivního?
Pozitivní podle mě je, že vůbec vznikla. Problém narůstajícího antisemitismu existuje a je nutné reagovat. Jsme toho svědky například ve Francii, Německu nebo ve Švédsku.
Zaráží však fakt, že Evropský parlament nedefinoval druhou stranu problému, tím je podle mě v Evropě vzrůst islamofobie. Tyto dva fenomény spolu souvisí, jsou spojenými nádobami. Prohlášení Evropského parlamentu zaměřené jen na antisemitismus v době, kdy se celá Evropa nachází v zajetí ještě jiné nenávisti, islamofobii, může samo o sobě vystupňovat celé napětí.
Mohl byste vysvětlit proč?
Mluvčí islamofobie jako například prezident Donald Trump, prezident Miloš Zeman nebo Geert Wilders jsou často obránci Státu Izrael a brání ho z pozice, kterou bych s jistou nadsázkou nazval filosemitismem. Je to převrácení antisemitismu. Izrael je spojován se vším, co si filosemita spojuje s podstatou židů a židovství.