Svět podle Zdeňka Velíška (104)

Byly to "jen" obecní volby. Ale na francouzské celonárodní politické scéně se promítnou docela výrazně. Vládní strana, strana prezidenta Sarkozyho - Svaz pro lidové hnutí (UMP) - totiž ztratila třicet sedm velkých a středně velkých měst. Když francouzský tisk v pondělí, druhý den po volbách, hovořil o vítězích a poražených, jasně označoval za poraženou - ne na lokální, ale na národní úrovni  - vládnoucí pravici (pokud se ještě vláda prezidenta Sarkozyho dá označit za pravicovou. Nicolas Sarkozy se při formulaci svých odvážných vizí termíny pravicový, konzervativní či liberální příliš nezatěžuje).

Lekce výlučně pro pana prezidenta
 
Už na základě volebních prognóz, a poté na základě výsledků prvního kola obecních voleb, dospěli experti a tisk k názoru, že v těchto volbách bude prezident trestán. Že kromě výběru starostů a radních v nich půjde o vyjádření nesouhlasu s dosavadním průběhem výkonu prezidentského úřadu, k němuž dali Francouzi mandát Nicolasi Sarkozymu před deseti měsíci v prezidentských volbách. Sarkozy musí volební prohru kandidátů své strany vztahovat především na svou osobu, a teprve pak na neúspěšné kandidáty UMP ve městech a vesnicích. Protože, jak už jsem tu konstatoval ve svém minulém komentáři 12. března (viz související článek), udělal tu chybu, že strhl takřka veškerou vládu na sebe. Proto se pak musel dívat, jak jeho preference klesají, zatímco preference jeho premiéra a přítele Françoise Fillona jdou nahoru. A to proto, že sám plnit volební sliby nedokázal. Minulou neděli také většina ministrů Fillonovy vlády vyšla z obecních voleb s čistým štítem.

Prezident tedy nemá proč, a ani dobře nemůže, reagovat na nedělní volební neúspěch radikálními změnami ve vládě. Takže se zatím proslýchá, že dojde jen k posílení vlády. O několik státních tajemníků a náměstků ministra. Změny se spíš předpokládají v samotném Elysejském paláci, tedy v Sarkozyho týmu nejbližších spolupracovníků. Z něho už byl nucen odejít prezidentův mluvčí. Ve vládě naopak zřejmě nedojde ke změnám, které Sarkozy chystal v rámci své politiky nabízení vládních pozic osobnostem z tábora politických odpůrců pravice, čímž připravoval opozici o její nejkvalitnější reprezentanty. Po volbách měli být podle neoficiálních informací do francouzské vlády „kooptováni“ další socialisté: bývalí ministři kultury a školství Jack Lang a Claude Allègre. 
  
Co získali francouzští socialisté                      
  
Především jasné vítězství v obecních volbách, které navazuje na naprosto drtivé vítězství v regionálních volbách v r. 2004. V evropské části Francouzské republiky zbyl tehdy pravici z regionů jen jediný (!) region, Alsasko. Teď ale ztratila UMP v Alsasku post štrasburského starosty, takže, co se regionů týká, nemá pevně v rukou vládu nad žádným z pevninských regionů Francouzské republiky. 
  
Ovšem pro francouzské socialisty to neznamená volební triumf. Stále ještě jsou stranou bez přesvědčivého programu. Stále ještě jsou stranou s nejednotným vedením, bez skutečného vůdce ve svém čele. I to dokazuje, že v obecních volbách, které právě skončily nedělním druhým kolem, nešlo ve Francii ani tak o vítězství levicové opozice, jako o prohru prezidentské politiky. A to je významný vzkaz pro Evropu. Dokonce i pro českou vládu. Sarkozyho Francie předá na konci roku předsednickou štafetu v EU vládě české. A Sarkozy má, nebo teď v některých ohledech možná už jen měl, pro šest měsíců francouzského předsednictví obrovské plány. Obrovské, ale nepropracované, nepřipravené! Prostě sarkozyovské. Takovým plánem byl původní návrh Středomořské unie, který značně pozměnil minulý summit EU z iniciativy Angely Merkelové. V některých směrech se ideje, které chce Sarkozy prosazovat za francouzského předsednictví, nekryjí s plány, které má pro své předsednictví vláda česká. Například pro oblast reformy společné zemědělské politiky EU, kterou Sarkozy přiřadil nedávno k prioritám francouzského předsednictví.
 
Sledovat vývoj francouzské domácí i zahraniční politiky hodně zblízka má teď v české kotlině smysl. Proto také jsem si dovolil ho komentovat dvakrát za sebou. Po prvním i po druhém kole francouzských obecních voleb.