Seniorská generace se rozčilovala, když se místo jejich zaběhnutého ani nápad začalo říkat ani náhodou a do rozpaků ji uvádí i odpovědi s částicí vůbec. Rozumíš tomu? Vůbec. Přední český lingvista František Daneš podle toho pojmenoval dokonce svůj článek a hned v úvodu píše, že pro něj je tahle odpověď vůbec bez ne nemožná a svým způsobem nesrozumitelná. Akceptovatelné a srozumitelné je Rozumíš tomu? Vůbec ne/Ne, vůbec ne. Samo vůbec je nedostačující.
Profesor Daneš má pravdu, že tu jde zřejmě o generační problém a jakýsi neologizmus. Původní vůbec ne totiž s sebou nese: negaci + její zesílení, takže zjednoslovnění odpovědi na vůbec je možné vykládat jako snahu o zjednodušení a zkrácení odpovědi, v níž už samo vůbec stačí na vyjádření záporu, a ne už je tu pak nadbytečné. S pozitivní odpovědí se v češtině totiž částice vůbec neužívá: Rozumíš tomu? Vůbec ano.
Tady můj jazykový cit problém nemá a upřímně říkám, že mi odpověď vůbec nevadí, rozumím jí a je pro mě dostačující. Ale co v těch dalších případech: Koupíme si to? Budeš tady i zítra? Půjdeme tam zítra? Určitě. Tady tápu teda hodně, protože zkrátka téhle odpovědi nerozumím, je pro mě dvojznačná.
U toho asi je tendence užívat ho ve významu možná, jenže z odpovědi asi na otázku Chce se ti tam? nepoznáte nic. Nebo vy jo? Že by asi? Nejste vy pak vůbec lepší než já?! To určitě. Možná asi. Tak pište, co si o tom myslíte.
