Všichni navíc vystoupili na nepokrytý playback. Ono to jistě jinak nešlo, pauzy mezi vystupujícími byly příliš krátké na přestavbu. Žádné reklamní pauzy jako třeba na ceremoniálu Grammy nebyly. A do celkového příšerna spolehlivě zapadli i moderátoři, zřejmě belgické hvězdy. Vršily klišé, jako vtipy stylu v lóži sedí král, na pódiu Romský král (Gipsy Kings vers. belgická královská rodina). A nebo nejapnosti typu, tuhle písničku jste spolu tady zpívali poprvé, bez zkoušky? No, to jste mistři! Přičemž, jak už řečeno, šlo o playback.
Právě sterilita, chtěná srdečnost a bezprostřednost retardovaly celou akci nejvíc. Často mívám pocit, že nic horšího, než je tuzemský pop, snad v hudbě ani být nemůže, že české estrády jsou nejhorší na světě. Tento koncert, který navštívilo prý 60 000 diváků a v přímém přenosu sledovalo na 50 milionů dalších, mě usvědčil z přílišného pesimismu. Každá evropská země má evidentně své Machálkové, Dashy, Absolonové, své Rychlé, Hrony a Gondíky nebo jak se všichni jmenují. I když musím poznamenat, že ty evropské zpěvačky jsou aspoň bez nadsázky krásné.
Kdyby podobný večer do sítě Eurovize nabídla Česká televize, setkala by se nesporně s drtivou reakcí domácí kritiky. Můžeme tedy být alespoň v tomto bodu klidní, marasmus je celoevropský. Běžný pop je prostě neinvenční, kolovrátková, sladká, bezzubá a načinčaná hrůza, kterou vydržet lze jen s velkým sebezapřením. Věřte mi, já to pracovně zažil. A ještě jedno pozitivum - už v přenosu jsem říkal, že v takové skladbě hvězd má náš Kabát na Eurosongu daleko větší šance aspoň neudělat ostudu, než jsme si mysleli.