Povolební situace je, věru, velmi složitá. Výsledek voleb byl překvapivý, ale zejména dosti nezvyklý. Tak přesné rozdělení sil jakoby nahrávalo přesvědčení, že žádná cesta k normálnímu fungování politiky už nevede. Zvlášť po tom, co si v předvolební kampani naši zvolenci a vyvolenci vyčetli, co mohli, pohazovali po sobě každou špínou, jež se jim naskytla, nabízeli se, podbízeli, slibovali nejen hory s horáky, ale i s horákyněmi a s horáčaty. Dyndali z nás hlasy jako telata z jalových krav a nakonec se jich také dočkali v míře bohaté, leč v poměru chudém. Chudičkém alespoň pro jednoduché vládnutí.
Politici ve škole
Nyní jsou všichni -- politici i občané -- poněkud zaraženi výsledkem a marně si lámou hlavu, jak z toho ven. Neustále hovoří se o volebním patu, byť už řada moudrých a znalých upozornila, že pat nastává ve chvíli, kdy už se na šachovnici nedá nijak táhnout, což pro současnou situaci charakteristické není. Pohodlnější mozky už začaly volat po změně volebního zákona. Je to směšná účelovost. Když to nějak nevyjde, hned měnit pravidla… to by se to hrálo. Nedám při fotbale gól a začnu tvrdit, že všechno by vyřešily větší branky! Při tom jednou z nejvýznamnějších příčin současné složité povolební situace byla právě změna volebního zákona, kterou vytvořili kdysi opozičně-smluvní chytráci, aby si usnadnili situaci. Ejhle, jak se to nevyplatilo!
Nedomnívám se, na rozdíl od většiny politiků a občanů, že situace, v níž se naše politická elita nachází, je nějak zlá, nedobrá. Je pouze složitá. Nastala zkouška schopností. Jak z toho vyjít se ctí, neztratit tvář, tak docela se nezříci svých slibů, nezradit své voliče a při tom pokračovat v politice co nejefektivněji? Kdyby byl výsledek pro kteroukoliv ze stran jasně vítězný, to by se to politizírovalo. Snadno vznikla by vláda, poražení odebrali by se do opozice a mohli bychom být v klidu v politickém chodu. Kolečka by byla namazána a točila by se. Jenomže nyní jsou politici nuceni myslet úplně jinak. A dobře tak! Ono, když má i člověk-nekuchař kus kvalitního hovězího, uvaří vývar, po němž se každý oblízne. Ale ukuchtěte polévku z jednoho buřta tak, aby byla poživatelná… Teprve v takové situaci ukazují se schopnosti kuchtíka! Které koření užít, vařit tak, abychom nepřevařili, ale také ne nedovařili, jak to dobře zamíchat… Čeští politici jsou v zásadě v takové roli: na stole špekáček a hrnec. A občanstvo čeká, že vznikne cosi k požívání. Musejí se hodně snažit, hodně myslet, hodně improvizovat, naši političtí kuchaři!
Volební výsledek se stal pro naše politiky jakýmsi zápisem do vyšší školy činnosti, jíž se rozhodli věnovat. I pro nás, občany, je to dobré školení: naučíme se sledovat zvolené bedlivěji, než kdyby jim výsledek uvolnil ruce. Bude třeba se jim dívat stále a bděle pod prsty. To ale bývá někdy k dobrému.
Neděje se nic špatného. Jen čeští politici se musí víc snažit a my si na jejich činy dávat větší pozor. Prospěje to jim i nám. V problematických situacích se navzájem více poznáme. To se v každém případě vždycky hodí.