Kakaová skvrna v ČSSD

Poslanec za ČSSD Michal Kraus má rád kakao. Nejspíš pro zažité stereotypy z mládí, v němž sedával v československém parlamentu za komunisty a oficiální doktrínou bylo, že v kapitalismu mohli si tento nápoj dovolit pouze lépe postavení. Tedy ze strachu, aby mu kakao někdo neodtrhl od proletářských úst, podepsal se kvůli své závislosti na lahodném nápoji do kolonky "direktor“.

A tak se vylíhla další aféra sociální demokracie. Existují úvahy, že si to na socialisty někdo za léta jejich vládnutí ukládal do šuplíku. Tedy alespoň na některé. Dokonce se objevily názory, že starý náčelník Miloš Zeman vyjel na válečnou stezku a mstí se nepřátelům. Mezi všemi těmi maléry vládnoucí strany působí některé odhalené úlety ODS jako něžný dotek modrého ptačího pírka. Nicméně obecenstvo brousí okolo politického jeviště a těší se jako malé děcko: "Uvidíme, však ono se určitě taky něco objeví!”

A jsme u jádra pudla: politické aféry jsou příjemným soustem pro veškeré občanstvo a to příliš nerozlišuje – s výjimkou skalních příslušníků stranických fanklubů –, který že dres nosí zvolenec, jenž se hříchu dopustil. Chápeme to tu na základě starého hesla: „Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet!” či podle razantního povelu sapéra Vodičky z Osudů dobrého vojáka Švejka: “Vinnej, nevinnej, berte to po řadě!” Proto aféra sociálního demokrata v očích občanstva hodí alespoň cákanec i na politiky ODS a ostatních stran. Neboť to bychom se divili, že by v něčem také neměli namočené šosy!

Náchylnost k zobecňování je v lidu rozšířena. Vůči politikům vlastně ani není divu. Stačí sledovat tu neochvějnou pospolitost, uzavřenou napříč stranami, jedná-li se o všelijaké prebendy a výhody. To se hned všichni zvolení chytí pod pažemi - levice, pravice, střed – utvoří pevně spjatou frontu jako když školáci za starých časů hrávali "Král vysílá své vojsko!” a stávají se neprůstřelnými.

Bodejť by potom nebudili obecné podezření. Kdo by věřil tomu, že jsou-li namočeni jedni, druzí mohou být čistí. Vlastně si tím sklonem hájit v jednotné tlupě svoje výhodožroutské zájmy kazí možné šance využít případných afér a zveřejněných nepříjemností těch druhých v předvolebním boji. Naznačují-li příliš okatě, ba drze, že vyznávají zásadu: „Co je u nás u všech doma, to si všichni počítáme!” a jsou-li v tom tak těžko odlišitelní, nemohou se divit, že špína na kabátě jednoho zanechává skvrny na oděvech, které vedle něj všichni ostatní nechali viset na věšáku šatny společné parlamentní restaurace.

Vydáno pod