Od rozklížení k rozdrobení?
Řekl jsem – myslím - že francouzské NE způsobí rozklížení vnitřních vazeb v Unii. Pár dní před summitem, který by měl ukázat, jak se EU naučila „umění přežít”, je to rozklížení velmi patrné. A co je horší, praskliny v základech evropské struktury dělají některým evropským politikům menší starost než vlastní přežití. V Itálii se dokonce našli filutové, kteří neváhali náhlé slabosti Unie využít k pokusu o řešení vlastní slabosti na domácí politické scéně. Přišli na to, že v atmosféře současné dezorientace vládnoucí uvnitř Unie je možné zaútočit na euro jako na viníka nezdarů a nepopulárnosti současné vlády a její domácí politiky. Dvě mouchy jednou ranou: euro přece zaváděl Romano Prodi, nejobávanější sok dnešní vlády v příštích volbách. (Tak to vidí The Economist ve svém posledním vydání, ne já! Tedy, vlastně, já teď taky.) Jakkoli byl výkřik žádající referendum o znovuzavedení liry místo eura jen fanfaronským gestem Severní ligy a ministra Maroniho, posloužil rafinované politické hře. Euro a Evropská unie se v ní staly takovým nenápadným obětním beránkem.
Koho nám byl čert dlužen?
Chtěl jsem psát ještě o dalších symptomech rozklížení vnitřních vazeb v Unii. Ale ony budou v příštích dnech samy o sobě dobře čitelné. Není třeba na ně upozorňovat. Zato si komentář zaslouží pokusy vydávat Evropskou unii za příčinu kdejakého nepopulárního kroku. Například připravovaného zdražení elektřiny. Její cena u nás prý patří k nejnižším v EU a společnost ČEZ říká, že to je jeden z důvodů proč ji zdražit. To zaznělo ve včerejších Událostech. První, co napadne českého člověka, když tohle uslyší v televizi, je myšlenka, že tu Evropskou unii nám tedy byl čert dlužen. Pro případné schvalování evropské ústavy v referendu je takovéto zdůvodnění zvýšení ceny elektřiny vynikající antikampaní! Přitom tu zjevně něco zůstalo nevysvětleno. Nebo snad přestaly v Unii platit zákony tržního hospodářství? Je to teď tak, že když je jinde v Unii dráž, musíme zdražovat i u nás? Není tohle zákon konkurence postavený na hlavu? Ceny na trhu (a tedy i na tom jednotném evropském) se snad mají u všeho zboží přizpůsobovat cenám toho výrobce, který je schopen prodávat nejlaciněji, ne?
Vezmu jed na to, že většina mých spoluobčanů si při poslechu té zprávy o chystaném zvýšení cen elektřiny řekla: ceny se mají zvyšovat na úroveň cen v Unii, a mzdy ne?! V takovém případě: čert vem Unii! (Nebo dokonce: čert vem takovéhle tržní hospodářství!). Pro takovýto způsob přímočarého myšlení nelze nikoho obvinit z předpojatosti vůči Unii a tržnímu hospodářství. Ovšem ani z ignorantství či z primitivismu.
Bohužel, z primitivismu nelze podezírat ani ty, kdo chtějí být u nás ještě mazanější než byli v Itálii ministr Maroni a Lega Norte. Když kdosi „zapomněl” racionálně vysvětlit svůj záměr dorovnat českou cenu elektřiny na její vyšší cenu běžnou v EU, asi dobře věděl, že v očích české divácké obce zůstane černý Petr… Evropské unii. Cui prodest? Neboli: komu se to hodí?
