A nebyla jsem daleko od pravdy. Manželka Freda DeNegriho, který se z oné plechovky napil, už firmu Pepsi kontaktovala a médiím oznámila, že bude požadovat kompenzaci za to, že tato příhoda postavila jejího manžela do špatného světla. Chudák pán, celá Amerika, co Amerika, celý svět ví, že se napil žáby… Přiznám se, že tento detail jsem příliš nepochopila. Nebyl to právě manželský pár, který kontaktoval média, zveřejnil fotografie a prozradil svá jména? Ale o to tak úplně nejde.
Zase jsem si uvědomila, jak jsou soudními spory podobného rázu Američani posedlí. Známý je kuriózní případ o tom, jak žena, která si v autě na sebe rozlila horkou kávu, žalovala řetězec McDonald´s za to, že káva byla příliš horká. Soud po letech vyhrála a získala miliony dolarů. Anebo ten, kdy čistírna ztratila muži jeho oblíbené kalhoty a on po malém podniku požadoval miliony jako náhradu škody. Tato a podobné zkušenosti jen dávají odvahu desítkám dalších postavit se do boje proti velkým společnostem. Proč ne, na jednu stranu je to skvělé mít možnost se bránit, pokud jim firma ublíží. Pokud si koupím nápoj v plechovce, nečekám, že v ní bude žába. Pokud si ale objednám kávu, tak přece vím, že bude horká a nemůžu ji nechat v jedoucím autě mezi koleny, abych si do ní mohla přidat smetanu a cukr. Místo toho, aby si lidé počínali rozumně a uvažovali nad tím, co právě dělají, přemýšlejí nad tím, jak tento systém plný žalob, právních kliček a vleklých soudních sporů využít.
Sama jsem nedávno zažila něco podobného. Stojím ve frontě v oblíbené kavárně, když najednou vidím muže s židlí v ruce. Přišel za obsluhou s dost rozhořčeným obličejem a spustil: „Tak se podívejte na tuhle židli, to myslíte vážně?“ Ukazoval na rozviklaný kus nábytku a pokračoval: „Buďte rádi, že vám tu židli nesu až pod nos, taky to mohlo dopadnout tak, že by se pode mnou podlomila, já bych spadl na zem, vážně se zranil, zažaloval vás a to by byl váš konec!“ Asi šedesátiletý muž nadával ještě několik minut a odešel. Obsluha jen úslužně přikyvovala. Co jiného jí taky zbylo. Úcta k zákazníkovi tady platí nade vše.
I proto je už teď běžné, že si americké firmy dávají velký pozor. Nejen že na kelímcích stojí, že nápoj je horký, nebo pokud je uvnitř restaurace z jakéhokoliv důvodu jen na chvíli mokrá podlaha (i v případě že venku prší), okamžitě se na tomto místě objeví žlutá výstražná cedule s nápisem: varování, mokrá podlaha. Kryjí si záda pro případ, že by někdo uklouznul. Podniky si samozřejmě platí měsíčně všechna možná pojištění pro případ nějaké podobné nehody. V reklamách na auta, kde se firmy snaží předvádět a ukazují dokonalost svého stroje na smycích, rychlém řízení a jiných nebezpečných manévrech, se vždy objeví malým písmem varování tohoto typu: toto auto řídí profesionální řidič, nic podobného nezkoušejte. V kasinech zase uvidíte nálepky s výzvou, že pokud máte problémy s hráčstvím, přestaňte hrát, odejděte a zatelefonujte na příslušné telefonní číslo pro pomoc. I kasina mají totiž zkušenost s tím, že žena, která prohrála majlant, žalovala hernu s tím, že jí jako chorobné hráčce nikdo v nebezpečném počínání nezabránil.
Tak už jen čekám, co dalšího přijde. Třeba se zanedlouho objeví v jídelních lístcích upozornění, že pivo nebo zmrzlina může zapříčinit nachlazení, protože jsou studené, anebo možná až někomu zaskočí rybí kost v krku, objeví se varování, že ryby obsahují kosti!! Hm, jaká to novinka. To jsme my lidé opravdu tak hloupí?
