Fenomén jménem bulharský Turek

Když se v Čechách řekne Turek, tak to v současnosti zpravidla znamená obyvatel Turecka. Ten ovšem bývá nejen v českém vnímání neodmyslitelně muslimem. A muslim v evropské zemi je pro většinu Čechů sekundární záležitost, náplava, někdo, kdo – nebo jeho víra či původ – se tu objevil celkem nedávno, možná k nám prostě přijel za lepším, je to novinka a pro mnohé neznámá a tudíž ohrožující… co vlastně?

Do širšího povědomí se u nás existence muslimů v jihovýchodní Evropě dostala v době jugoslávské války, kdy byla část obyvatel Bosny, paradoxně jako jediná, označována nikoli svou národností či občanstvím, nýbrž náboženskou příslušností. Vzpomeňme si, jak zprávy nazývaly bojující strany – Srbové (nebo bosenští Srbové, nikoli pravoslavní křesťané/bosenští křesťané), Chorvaté (nebo bosenští Chorvaté, nikoli bosenští katolíci/křesťané nebo jen katolíci/křesťané) a (většinou jen) muslimové. Islám byl pro nás tou charakteristikou, která lidi vyčlenila z jiného celku, který je nám teoreticky bližší, když si ho představíme jako křesťanský. A nejsme to jen my – Evropa je většinově křesťanská.

Ani dnes to není jiné. Upíráme muslimům právo na velké mešity, bojíme se výrazu „náboženský komplex“ navzdory tomu, že to k islámu patří. Mešita byla odjakživa i kulturním centrem. Když společenské aktivity provozuje křesťanská církev, bereme to jako normální. Přitom jsme si do ústavy dali rovnoprávnost a zákon o menšinách nám ukládá jejich práva ctít. 

Na jaře navštívila ČR jedna z bulharských Češek (z vlasti odjela před 46 roky.) Tentokrát zde byla spíše pracovně a nesešla se jen s přáteli a příbuznými. „Překvapilo mě, jak se zde mluví o muslimech. Jako o hrozbě, aniž by se přesně vědělo z čeho (Máme tu pár muslimů a vůbec nejsou problémoví, snad se jich k nám nepřestěhuje více. Cítíte tu předpojatost?) Měla jsem dojem, že se v Česku islám rovná terorismus. Nebo automatické utlačování žen. To tady v Bulharsku člověk vůbec takhle necítí.“ 

A má pravdu. Bulhaři přitom mají historicky s turecky mluvícími Osmany špatné zkušenosti a těch pět století, po které byli součástí Osmanské říše, považují za nejčernější období své minulosti. S muslimy i Turky ovšem žijí dodnes a Bulharsko má jedno z největších procent muslimů v Evropě. Podle sčítání z loňského roku se tu k islámu hlásí přes 577 tisíc lidí, to je 10 % těch, co uvedli náboženskou příslušnost. Ve skutečnosti je jich více, podle americké zprávy zveřejněné WikiLeaks přes 900 tisíc, tj. 13 % obyvatelstva. Kromě etnických Turků jsou to pomakové (etničtí ne-Turci muslimské víry, např. Bulhaři, Řekové apod.), muslimští cikáni a imigranti z muslimských zemí po roce 1989. Patří k různým muslimským proudům. U starousedlíků se nejedná jen o poturčené zdejší obyvatelstvo, ale i o potomky obyvatel oblasti v dnešním jižním Bulharsku, která byla do roku 1885 pod osmanskou správou jako Východní Rumélie, a také o přistěhovalce v rámci Osmanské říše, kteří tu žijí už po staletí. Existují malé obce, kde muslimské obyvatelstvo tvoří naprostou většinu, i velké, kde je jich přes polovinu nebo aspoň značné procento. 

Jako rodiny či jedinci jsou všude a na všech úrovních státní správy a ve všech institucích. Příslušnost k islámu není považována za faktor ovlivňující profesionální preference například při pracovních pohovorech apod. Stejně tak členy Hnutí za práva a svobody, považovaného za „tureckou stranu“, nejsou výhradně muslimové.

Oficiální politika byla k bulharským muslimům po osamostatnění země v roce 1878 nepřátelská déle než století. Konaly se hromadné lokální křty nebo snahy o ně, marginalizování a vyhánění. Nejčerstvější masový konflikt, který vyústil v ozbrojené potyčky, formování muslimských „partyzánských“ skupin a vystěhování stovek tisíc lidí, pamatuje i moje generace. 

Tzv. Obrodný proces (Vazroditelen proces) proběhl v 70. a 80. letech 20. století. Vláda Todora Živkova rozhodla, že jsou všichni občané Bulharska tak či onak Bulhaři, proto musejí používat jen bulharštinu, vzdát se muslimských tradic a mít bulharská jména – musí si je vybrat z úředně vypracovaného seznamu a ze dne na den mít nové jméno křestní, patronymum (po otci, u nás známé z ruštiny jako otčestvo) i rodinné příjmení. Samozřejmě nešlo o formalitu a osobní záležitost, ale o důstojnost, víru i identitu. V muslimštějších oblastech se střílelo. Byli ranění i mrtví. Byli „vyvezení“ na turecké hranice. V druhé polovině 80. let ti, co se rozhodli jinak, dostali pasy (do té doby se jezdilo na východ s občankou a přílohou k ní, na západ s pasem, „půjčeným“ od úřadů jen na dobu cesty) a vystěhovali se do Turecka. Z těch let si pamatuji dvě věci. Na gymplu nám jednou vysvětlili, že spolužačka už se nejmenuje Ayše, nýbrž Anna a že k ní máme být ohleduplní, chovat se jakoby nic a nevyptávat se. Později nás z univerzity poslali na brigádu k jedné „turecké“ vesnici – česali jsme jablka, zatímco někteří místní seděli v kavárně na návsi, popíjeli a čekali, že brzy dostanou pasy. Pro svou rodnou zem, jejíž úřady se k nim chovaly jako k cizím, už nechtěli pracovat. Po těch, co už tam nebyli, zbyly na zdech, plotech a vratech nápisy „Svobodu!“, „Jedeme za svobodou!“ Mnozí z nich prodali za babku své domy a vše, co nemohli odvézt, koupili si od křesťanů za nekřesťanské peníze (museli…) auta, přívěsy apod., odjeli a nemínili se nikdy vracet. Když se jich pak část neslavně přece jen vrátila, neměli nic. Přitom byli v Bulharsku doma. 

Dočetla jsem se, že přes problémy tohoto rázu jsou bulharští Turci potenciálně nejméně ovlivnitelnou skupinou muslimů v zemi ze strany militantního islámu ze zahraničí, jelikož jsou si nejsilněji vědomi vlastní identity a silné komunity a těší se relativně velké ekonomické stabilitě. 

Dnes v Bulharsku uvidíte zcela běžně nedaleko kostelů mešity, můžete navštívit u nás tak obávané „muslimské komplexy“ a slyšet v ulicích turečtinu místních. Turecká jména jsou běžná (mnozí přejmenovaní se ke svým původním vrátili.) Muslimky chodí v šátku i bez něj. Zajímá-li vás to, poznáte živé muslimské tradice. Narazíte na vyhrocenou veřejnou diskusi o tom, zda veřejnoprávní televize má, nebo nemá vysílat zprávy v turečtině. Od politiků uslyšíte jak slova o toleranci, tak slovní napadání kulturní a národnostní. Dozvíte se o místech, kde muslimové a křesťané spolu soupeří, přetlačují se a křivdí si. Povědí vám o nebezpečí propagandy agresivních hnutí islámu zvenčí. Přečtete si nebo se setkáte s národnostní a náboženskou nesnášenlivostí z obou stran. Ale nestřílí se. Neválčí se. Lidé se nebojí vyjít na ulici. Neházejí se zápalné láhve do oken. Obce nežádají policii o zvýšenou přítomnost a zvláštní dohled. 

Moc ráda bych definovala jednou větou vztahy mezi křesťany a muslimy v Bulharsku nebo aspoň mezi Bulhary a bulharskými Turky. Přemýšlím o tom od chvíle, kdy jsme se před rokem přestěhovali do Turecka. A nejde mi to. Možná proto, že spolu žijí už po staletí a příliš dlouho na to, aby přemýšleli o tom, co by bylo, kdyby to tak nebylo. Je to součást jejich života. Konflikty tam naštěstí nejsou vždy nábožensky či politicky motivované, i když tak třeba vypadají a někdy i bývají, a nemají tendenci automaticky přerůstat v ozbrojené. V Bulharsku vědí nebo tuší věci, které nejde vtěsnat do několika slov a o kterých v Čechách nemáme i přes dobu plnou informací ani tušení.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...