Když se během povodní v roce 2002 objevil v zatopených oblastech Stanislav Gross v maskáčích a kanadách, vysmáli se mu všichni, od Zeleného Raoula po některé spolustraníky. Když totéž za podobné situace a v podobném oděvu o čtyři roky později předváděl ministr obrany Kühnl, který v záběrech kamer pomáhal plnit pytle s pískem, hovořila hlava státu o pokusu zalíbit se a politikům tohoto typu doporučil, aby se styděli. Sám ovšem o další čtyři roky později s ministrem Johnem „zachraňoval“ zatopené Liberecko, nutno ovšem spravedlivě dodat, že bez maskáčů.
Nejezděte pobejt, ale buďte s námi!
Jinak má pochopitelně prezident pravdu: politici by se neměli snažit zalíbit tím, že budou při každé menší či větší katastrofě pobíhat po ulicích s lopatou nebo objímat občany a slibovat jim, že určitě pomůžou. Jsou ovšem situace, kdy je taková přítomnost na místě nanejvýš žádoucí. Tak jako prezident, který rád „přijede pobejt“, popije s občany při žních, zatančí se sokoly, projede se s ostatními na lyžích anebo přijde kondolovat na pohřeb populárního zpěváka, čímž odvážně potvrzuje, že je jedním z nás, tak existují i lidé, kteří jsou přesvědčeni, že v určitých vypjatých okamžicích společnosti musí být politici tam, kde se opravdu něco „zásadního a podstatného“ děje. Zvláště je to žádoucí, je-li takový politik shodou podivuhodných náhod v čele vlády.
Na Šluknovsku momentálně neřádí přírodní katastrofa, žádné povodně nebo vichřice. Prohání se tu ale živel jiného typu, živel sociální, který je o to nebezpečnější, že se může snadno rozšířit na mnoho dalších míst, kde podobně jako ve Šluknovském výběžku roste napětí mezi sociálně vyloučenými lidmi v ghettech a většinovou společností. Policie sama tyto doutnáky neuhasí. Jak říkají odborníci na drogovou problematiku: represe bez prevence je úplně k ničemu.
Přítomnost premiéra na takovém doutnajícím místě je nutná právě proto, aby se ho dění dotklo bezprostředně tělesně. Říká se tomu „zkušenost z první ruky“, protože čeho se tělesně nedotkneme, to většinou vnímáme odtažitě, zkresleně a neempaticky. Někdy k takovému tělesnému pohnutí může dojít zprostředkovaně: v moderních společnostech nejčastěji skrze film a fotografii, případně výtvarné či literární umění a prostředky masové komunikace. Přímé tělesné setkání s valícím se lidským živlem ale nahradit nelze. Pokud by si je premiér nyní na Šluknovsku dopřál, pochopil by, že se tu neřeší šachová partie s dřevěnými figurkami ani technický problém obsahu ministerské vyhlášky, ale že jsou tu v sázce životy konkrétních lidí, kteří se všichni, ať už Romové, či bílá většina, cítí ohroženi.
- Protestní pochod ve Varnsdorfu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2846/284518.jpg
- Protestní pochod ve Varnsdorfu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2846/284517.jpg
- Protestní pochod ve Varnsdorfu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2846/284516.jpg
- Demonstrace ve Varnsdorfu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2828/282755.jpg
Děti „nepřizpůsobivých“ pošleme do školy, jejich rodiče do práce, naznačil premiér v HN; ale neměl by ty děti a rodiče nejprve vidět, zeptat se jich, jak žijí, a říct jim i rozčileným protestujícím na rovinu: tento způsob života skončil, půjdete se učit a dělat veřejně prospěšné práce, když sami neseženete nebo nechcete sehnat jinou? Autorita vládce se v demokracii v takto vypjatých chvílích nedá přenést na policii a samosprávu. Jedině fyzická přítomnost premiéra je důkazem vztahu vlády k těm, kterým chce i v sociálně konfliktních oblastech vládnout. Jednoduše a jasně řečeno: premiér nemusí přijet na Šluknovsko pobejt s lidmi, ale měl by „být“ s nimi.
Premiér se nemá vystavovat jako laciný hrdina, nýbrž se pokusit o dotyk s lidmi, o jejichž osudu bude teď spolurozhodovat. Nemusíme to brát jako populistické gesto, ale třeba jako stvrzení nepsané dohody, že demokracie jako specifický způsob politické komunikace může fungovat i v odtažité mediální době plné podivné virtuální reality. I pro premiéra to bude mít výchovný efekt. Rozšíří si politickou představivost, která mu jinak – zdá se – úplně schází. A kde chybí sociální imaginace, nemůže být dobrá vláda.
(texty z blogu Petra Fischera publikuje pravidelně deník HN)