Aby se zapomnělo na humbuk se zdravotnickými poplatky, ČSSD za ústřední téma letošních krajských a senátních voleb vyhlásila boj proti vyrovnání křivd způsobených komunistickým režimem církvím. Pokus zablokovat vypořádání těchto křivd není veden ani tak starostí o státní rozpočet (viz blog „Zlodějská mentalita“ 21.6.2012), jako spíše úmyslem završit a legalizovat komunistické bezpráví. Svědčí o tom i poutače ČSSD, které v komunistickém duchu zobrazují současnou vládu jako vykrádače peněženek a dámských kabelek, a církve jako bezostyšné příjemce těchto krádeží. Připomíná to zlaté pravidlo: zloděj křičí - chyťte zloděje! A vystihli to i čelní představitelé České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí, když ve společném prohlášení vytkli sociálním demokratům, že jejich předvolební propaganda „útočí slovníkem obou někdejších totalit a pamětníci mohou potvrdit, že si nezadá s neblahými antisemitskými a antiklerikálními plakáty ´třetí říše´ narudo přetřenými gottwaldovskými ideology“. Zároveň zkritizovali způsob, jakým ČSSD vede předvolební boj, a označili jej za „nekultivovanou a nekulturní cestu, ohrožující samotnou podstatu demokracie“.
Tím ovšem zástupci českých církví a náboženských společností vyvolali v oranžovém táboře přímo zběsilou reakci. Šéf ČSSD B. Sobotka se na ně obořil, že vstupují do politiky, když se jedná o jejich majetek, avšak mlčeli k sociálním škrtům. Obranou církví byl zřejmě natolik zaskočen, že jejich úlohu úplně obrátil: mají se prý trvale politicky angažovat, a ne se jen bránit, když je jim upíráno právo na vrácení jejich majetku. Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek s tváří boha pomsty se v televizi rozběsnil, že církve nemají co kritizovat jejich volební kampaň a napadl je, že prý „sehrály zvláštní roli v průběhu nacismu“. Obvinil je také z vyvolávání neklidu v zemi. Ten prý vyvolávají ti, kdo mají na svědomí přesun „tak obrovského rozsahu majetku takovýmto pokoutním způsobem“. Kdyby nebyl pan Zaorálek místopředsedou Poslanecké sněmovny, možná by mu někdo uvěřil, že se o vypořádání s církvemi rozhodlo „pokoutním způsobem“. Protože však zastává tuto vysokou funkci v zákonodárném sboru, který o vyrovnání s církvemi (i přes nekonečné obstrukce ČSSD a KSČM) rozhodl naprosto demokraticky a transparentně, nelze jeho slova chápat jinak než jako absolutní výpadek paměti, či spíše zcela vědomou lež ve stylu „lepší drzé čelo, než poplužní dvůr“. Stejného druhu jsou i Zaorálkovy „obavy“ z prolomení restituční hranice roku 1948. Stačilo by, kdyby si přečetl návrh zákona o majetkovém vyrovnání, našel by tam jasnou záruku, že nejen nic z navraceného majetku nemůže prolomit hranici 25. února 1948, ale že se takový majetek nebude ani vydávat ani nahrazovat.
Místopředseda Zaorálek nicméně ve svých výlevech pokračuje a praví: „My se oprávněně bojíme toho, aby se tady nepředávaly peníze do struktur, kterým zítra nebude nikdo rozumět, jak fungují“. Neboli „strukturám, kterým zítra nebude nikdo rozumět“ (dnes je jim „rozumět“, neb jsou pod dohledem státu), nemíní pan Zaorálek cokoli vracet, ani je pouštět ze státního řetězu. To je ovšem klasická pirueta, kterou bolševici vykroužili po únoru 1948, když církvím sebrali majetek i samostatnost. Jestliže ji nyní vykružují vysocí funkcionáři ČSSD, znamená to (a Zaorálek to přiznává), že si nepřejí ani odluku církví od státu, ani jejich samostatné hospodaření za vlastní prostředky. Chtějí naopak zachovat spojení státu s církvemi prostřednictvím politicky ovládaného penězovodu, jímž ovšem budou na platy duchovních (v budoucnu možná i muslimských) proudit peníze všech občanů, a to bez konce. Komunisté nemusejí pro tuto svou starou ideu hnout prstem, sociální demokraté se projevují jako žáci nad mistra. Grebeníček se tetelí blahem a Gottwald se v pekle chechtá. Jejich nenávistné štvaní po padesáti letech znovu ožívá a ČSSD je ještě vylepšuje. Naštěstí víme velmi dobře, kdo, kdy, komu a co ukradl či zcizil. Byla to Komunistická strana Československa po únoru 1948, která podle stalinistického vzoru kradla a perzekuovala, věznila v koncentrácích, mučila a vraždila, a tak se sama zařadila po bok hitlerovských nacistů. Jestliže dnešní česká vláda a Poslanecká sněmovna chtějí komunistické zločiny ve vztahu k církvím alespoň částečně odčinit a sociální demokraté s komunisty nemají nic lepšího na práci než házet spravedlnosti klacky pod nohy, pak tím zároveň odsuzují všechny občany k nekonečnému financování institucí, jež mohou stát na vlastních nohou.
Logiku to nemá. Kdyby ČSSD jednala férově, musela by přiznat, že současná praxe je pro všechny nevýhodná. Stát platí (platíme všichni) na potřeby církví jeden a půl miliardy korun ročně. Pokud se církve budou starat samy o sebe, s tím, co jim bude vráceno, jen za prvních třicet let samostatné existence ušetří stát (my všichni) kolem padesáti miliard korun (i s nárůstem počtu nových církví a duchovních). Nebezpečí pro ČSSD se ale skrývá i v nízkosti uvažování: bere si církve za rukojmí politického boje proti vládě a profiluje se jako rodná sestra komunistů. Na ubohost této strategie a absolutní nedostatek konstruktivního programu poukazuje i teolog profesor Tomáš Halík: „Já jsem zděšen tím, že česká sociální demokracie vede skutečně podlou a nepravdivou kampaň, která ji naprosto diskredituje. Tenhle krok prozrazuje, že oni vlastně nemají vlastní program, vlastní vizi a nemají co společnosti nabídnout. Chytají se proto toho, že budou oživovat staré předsudky“. Racionálně uvažující česká veřejnost na jejich špinavou hru stejně nenaletí. Darebáky volit nebude.