Na veřejnost se dostala videonahrávka ze srpna letošního roku, na které se deset poslanců za BDP srdečně zdraví a objímá s činiteli PKK. Na jejím základě požádala vláda parlament o zbavení těchto poslanců imunity, aby byli stíháni za podporu teroristické organizace. Prezident naopak tento krok nepovažuje za moudrý s tím, že naruší možnost dalšího dialogu.
Současný šéf PKK Murat Karayılan v odpovědi na výzvu premiéra ke složení zbraní prohlásil, že PKK vzhledem ke složité situaci na Středním východě o ničem takovém neuvažuje („Kdyby nebyli syrští Kurdové ozbrojeni…, byli by dnes ve velmi špatné situaci,“ řekl.)
Dvouměsíční hladovka nejprve několika desítek, pak až stovek vězňů a na konci i některých poslanců za BDP, měla tři požadavky - konec Öcalanovy izolace, při které mu delší dobu nebyl umožněn styk s právníky, legalizaci kurdštiny u soudu a výuku všech předmětů v kurdštině pro kurdské děti. Nakonec byla ukončena až po výzvě samotného Öcalana. Pravděpodobně se tak stalo na poslední chvíli, někteří stávkující byli už v kritickém stavu a úmrtí kohokoliv z nich by možná způsobilo další eskalaci konfliktu.
Přestože předseda vlády svým kategorickým způsobem jednou dokonce prohlásil, že žádná hladovka není a jedná se jen o velkou show, vláda přece jen podnikla kroky k legalizaci kurdštiny při soudních jednáních. Kurdština už zdaleka není ignorována oficiálními institucemi. Státní jazykovědný ústav pracuje na slovníku kurdského kurmanci, který má vyjít v příštím roce.
10. října vyšla pravidelná zpráva Evropské komise o Turecku. Ocenila přípravu nové ústavy, která může přispět k řešení konfliktu, zohlední-li menšinová práva. Kritizuje však i nadále používání vágní definice terorismu zakotvené v tureckém zákonodárství k plošným zásahům, což vede k nedodržování práva na svobodu a bezpečí, na spravedlivý soud, na svobodné vyjadřování a sdružování. Označila řešení kurdského problému za klíčovou zkoušku pro tureckou demokracii.
Co bude dál? To ukážou příští měsíce, příští roky. Teď je však vhodná doba, aby se vláda, která v čele s AKP už projevila dobrou vůli, aktivněji věnovala řešení menšinových práv v legislativě, začala konstruktivně jednat s legálními zástupci kurdské menšiny a aktivně informovala tureckou veřejnost o potřebě a možnostech řešení, o zahraničních zkušenostech a modelech multietnických společností, o opodstatnění reforem zacílených na rovnoprávné postavení Kurdů/menšin apod.
Většinové populaci je třeba účinně vysvětlovat, že převažující část kurdského hnutí nemá za cíl konfrontaci ani oddělení od státu, nýbrž zrovnoprávnění ke spokojenosti všech včetně práva na vzdělání v mateřštině (mluví jí miliony občanů Turecka), změn diskriminačních zákonů a na nich založené politiky, větší decentralizace moci v zemi, kde většina provincií má stejné zájmy. Také je potřeba změnit volební zákon, určující hranici 10 % volebních hlasů pro vstup do parlamentu, nad kterou se právě kurdské politické subjekty většinou nedostanou.
Do příštích prezidentských voleb je poměrně daleko, je tedy čas uvést vše do pohybu směrem k pozitivním výsledkům beze strachu z případného dlouhodobého poklesu preferencí. Potenciál k tomu je. Jedinečné možnosti na léta dopředu poskytuje probíhající práce na změnách turecké ústavy. Kromě toho je tu silná osobnost premiéra Erdogana, který by měl rád rozhodující hlas v regionu a u kterého se předpokládá, že bude v roce 2014 kandidovat na prezidenta. Vyřešení největšího vnitropolitického problému by mu přidalo na důvěryhodnosti a síle, zejména v jinak dnes dost nestabilním regionu. Turecko zde má celkem stabilní pozici, udržuje dobré vztahy s vůdci iráckých Kurdů a Sýrie ani Írán se s ním do otevřených konfliktů pouštět zjevně nechtějí. Jako předseda vlády má Erdogan prostředky i moc, jako případný prezident by mohl pak věci posunout ještě dál, protože od příštích voleb začne v Turecku fungovat prezidentský systém. Kromě toho zde existuje společenská potřeba dohody s kurdskou stranou. Lidé jsou již unaveni vleklým konfliktem a drceni zprávami o dalších a dalších obětech. Je třeba také zapracovat na zvýšení důvěry kurdské veřejnosti v dobrou vůli a akceschopnost vlády ohledně menšinových problémů.
Teprve po vyřešení těchto otázek a za takto vzniklé nové situace a nových podmínek lze přistoupit k jednáním o odzbrojení PKK. Jednoduché to jistě není, ale možné ano.